Slovenský hudebník nebyl ještě ani plnoletý, když usedl za volant matčina auta. Krátce nato se mu ale řízení vymklo z rukou a v rychlosti 140 kilometrů za hodinu havaroval. Zatímco jeho kamarádovi na místě spolujezdce se nic nestalo, Čekovský skončil s polámanými žebry, pánví, klíční kostí, lopatkou a utrženou slezinou.
Z samotné nehody si přitom moc nepamatuje, vybavují se mu jen hlasy a houkání sanitky. „Musel jsem mít obrovské bolesti, ale tělo je tak ušlechtilé, že v případě potřeby zapne obranný mechanismus a člověk nic necítí,“ přiznal pro slovenský týdeník Plus 7 dní.
Na probuzení po operaci si však vzpomíná velmi přesně. „Jelikož pocházím z hudební rodiny, první, co mě zajímalo, bylo, jestli mám ruce a jestli jsou celé,“ dodal hudebník, který pak musel další tři měsíce ležet bez hnutí na nemocničním lůžku.
Tragédii tehdy unikl jen o vlásek a dodnes si živě vybavuje momenty, kdy prožíval klinickou smrt neboli stav, kdy se člověku na chvíli zastaví srdce i dýchání, ale mozek ještě zůstává živý. „To, co jsem tam viděl, považuji za velmi intimní zážitek. Smrt je, jako když stojíte před velkou zdí, přes kterou nelze projít. Čas od času se však stane zázrak a někomu se poštěstí nahlédnout za ni. Ten pocit je nepopsatelně krásný. Osobně považuji za velkou čest, že jsem měl možnost být na chvíli klinicky mrtvý.“
Celou událost dnes vnímá jako nesmírně hodnotnou životní lekci. „Pochopil jsem, jak málo stačí, aby se toho hodně změnilo. Od té doby přistupuji k životu s velkou pokorou,“ uzavírá Čekovský.
