Landovský v Epicentru: Obrana na dluh? Umím s tím žít. A co chtějí kupovat Češi?
Vyšší výdaje na obranu budou znamenat značný tlak na státní rozpočet a část z nich může Česko financovat i dluhem. Vládní zmocněnec pro plnění závazků vůči NATO Jakub Landovský v Epicentru Blesku připustil, že s takovým postupem problém nemá. Podmínkou podle něj ale je, aby stát peníze skutečně investoval do oblastí, které mají smysl pro obranu i ekonomiku.
„Umím s tím žít, protože vidím příklady zemí v okolí, které mají jasnou prioritu a jsou schopné se kvůli ní zadlužit, ale zároveň kombinují vysoké výdaje v některých klíčových oblastech, například infrastruktuře a obraně, s ekonomickým růstem,“ řekl Landovský.
Za vzor označil sousední Polsko. „Tam dávají na obranu téměř pět procent HDP a zároveň roste nejrychleji v regionu. Růst (HDP - pozn. red.) je někde mezi třemi a čtyřmi procenty ročně,“ uvedl. Podle Landovského právě tato sousední země v posledních desetiletích dramaticky zvýšila svou ekonomickou váhu. „Dnes je Polsko už zhruba třikrát větší ekonomikou než Česká republika. V devadesátých letech jsme se na Polsko dívali trochu zvrchu, ale trvalo to jen velmi krátce. Dnes se může Polsko dívat zvrchu na své sousedy,“ míní.
Záleží, kvůli čemu se zadlužíme
Klíčové pro Landovského, který zároveň na Ministerstvu obrany působí jako vrchní ředitel Sekce obranné politiky a strategie, něj není samotné zadlužování, ale účel, na který stát peníze použije.
„Pokud jste schopni se rozhodnout a dlouhodobě a srozumitelně investovat do některých oblastí, například infrastruktury, a pomáháte tím vlastní ekonomice, můžete se zadlužit, protože růst vám umožní dluhy splácet,“ míní. Současně ovšem připouští i opačný scénář. „Pokud investujete bezmyšlenkovitě do neproduktivních oblastí, je možné, že uvíznete v dluhové pasti.“
Landovský se tak dostává do sporu s názory Václava Klause či Miroslava Kalouska, kteří v uplynulém týdnu v Epicentru zpochybnili efekt takovéhoto utrácení do nárůstu hrubého domácího produktu. Naopak před rozsáhlým zadlužováním varují a říkají, že je nutné konsolidovat, čili šetřit. Podle Klause navíc dávání peněz do infrastruktury nerovná se investice. Landovský upozorňuje, že když vláda hovoří o infrastruktuře, nemluví jen o silnicích a dálnicích, a její posilování brání.
„Kromě fyzické infrastruktury existuje třeba infrastruktura kybernetická. A ta může ekonomice pomáhat také dost výrazně. Může pomáhat i funkčnosti státu,“ argumentoval v Epicentru. Pokud bude mít stát kvalitní zabezpečené sítě, datová centra nebo možnost efektivněji používat umělou inteligenci, může podle něj část vlastní administrativy racionalizovat a uvolnit pracovní sílu do produktivnějších částí ekonomiky.
Jako příklad takové nfrastruktury zmínil také Starlink Elona Muska. „Je to nová infrastruktura, která bude mít velké multiplikační efekty nejen pro samotného tvůrce té sítě, ale i pro ekonomiku Spojených států. Je to samozřejmě i šíření vlivu a zlepšování obrany, ale zároveň nová velká infrastruktura ve vesmíru,“ uvedl. Podobně podle něj mohou fungovat investice do energetiky, kybernetické bezpečnosti nebo dopravních staveb.
Zbrojení dnes stojí víc
Landovský ale současně upozornil na jeden nepříjemný důsledek evropského zbrojení: čím více zemí se snaží rychle nakupovat stejnou techniku, tím vyšší je její cena. Svůj dřívější výrok, že stejné bojové schopnosti by před pěti lety mohly stát polovinu, označil za nadsázku. Princip podle něj ale platí.
„Když všechny země najednou výrazně navýší poptávku, tak na trhu, který má omezené výrobní kapacity, samozřejmě vzroste cena jednotlivých statků, které pořizujeme,“ vysvětlil. Česko podle něj doplácí i na to, že některé velké projekty připravuje dlouhé roky. Jmenoval například těžkou brigádu. „Země, které si ji pořídily dříve, samozřejmě ušetřily, protože tehdy měla nabídka a poptávka jinou podobu,“ řekl. V současnosti se přitom o stejné omezené kapacity výrobců přetahuje velká část Evropy.
Otázkou proto podle Landovského není jen to, kolik stát vydává, ale také zda skutečně pořizuje to, co potřebuje. Za pojistku označil alianční plánování. NATO totiž nestanovuje pouze politický požadavek na procenta HDP, ale jednotlivým státům přiděluje i konkrétní schopnosti, které mají budovat.
„Česká republika měla původně přispívat jednou brigádou, ještě bez rotace. Dnes je tento požadavek o sto procent vyšší,“ řekl Landovský. Ne vždy však plánování vyřeší problém s cenami. U některých nejmodernějších systémů totiž prakticky neexistuje konkurence. Landovský to ukázal na stíhačkách F-35. „Myslím, že dlouhou dobu budeme všichni kupovat F-35, protože jiné letadlo tohoto typu není,“ řekl. Stejný problém podle něj existuje i u některých systémů protivzdušné a protiraketové obrany.
Pojistkou je trh
Na otázku, co tedy může zabránit tomu, aby státy nakupovaly stále dražší techniku, odpověděl Landovský jednoduše: konkurence. „Pojistka je v jediné věci, a tou je trh. Pokud bude více alternativ, povede to k tlaku na cenu. Obranný průmysl tedy musí dostat tržní impulz,“ prohlásil.
Problém nastává u natolik složitých technologií, že jejich vývoj zvládne jen několik zemí nebo firem. „Pokud ale nebudete mít alternativu, nikdy nemáte jistotu, že cena, kterou platíte, byla ověřena trhem,“ upozornil. Právě proto podle něj dává smysl vytvářet více konkurenčních systémů místo závislosti na jediném výrobci a v kontextu mluvil i o premiérem Andrejem Babišem (ANO) navržené iniciativě Europatriot. Ta má sdružit evropské země za účelem společného unijního projektu protivzdušné obrany včetně výroby a odpoutat státy od závislosti na amerických patriotech. Zda bude projekt životaschopný ale podle Landovského slov ještě nelze předjímat i kvůli tomu, že podobných iniciativ existuje nyní více. Nevyloučil ani, že se Česko k některé z již existujících připojí.
Češi chtějí hlavně obranu
Zajímavý obrázek o tom, jak Češi uvažují o investicích do obrany, přinesl podle Landovského průzkum, který si nechalo zpracovat ministerstvo obrany. Z něj vyplývá, že více než 70 procent respondentů podporuje investice do infrastruktury či vojenských nemocnic.
Podpora protivzdušné obrany dosahuje přibližně 65 procent, zatímco těžká technika, například tanky nebo bojová letadla, lidi spíše nechává chladnými. Tyto nákupy podporuje 40 procent respondentů. Landovského výsledky nepřekvapily. Vysvětluje si je tak, že i díky válce na Ukrajině lidé chápou, jak vypadá moderní konflikt.
„Neustále rostoucí preference protivzdušné obrany ve všech jejích podobách – protidronové, antibalistické, raketové i klasické protivzdušné – pramení podle mě z toho, že si lidé uvědomují, že válka přetéká ze svého přirozeného geografického prostoru,“ řekl. Současně podle něj veřejnost logicky dává přednost investicím, které budou využitelné i v době míru. „Lidé podle mě přirozeně předpokládají, že současná světová krize nebude trvat věčně. A je proto dobré během ní budovat národní odolnost takovým způsobem, aby vám něco zůstalo i poté, co mezinárodní napětí opadne,“ vysvětlil.
Proto by některé výdaje raději než za „nevojenské“ označoval jako investice dvojího využití. Může jít například o nemocnice, sklady, dopravní infrastrukturu či další zázemí, které lze používat v míru a současně je potřebné pro kolektivní obranu. „Když jste bezpečným týlem, musíte se postarat o protivzdušnou obranu tohoto týlu, ale také spojencům poskytovat nemocnice, palivové sklady, nocoviště a další zázemí v bezpečné oblasti,“ uvedl Landovský.
Blábol