Poslední rozloučení s Milanem Knížákem (†86): Dojemné vzpomínky přátel a záplava věnců

Ministr kultury Oto Klempíř a jeho proslov na pohřbu výtvarníka Milana Knížáka ve videu níže. 

Milana Knížáka na poslední cestě ve Velké obřadní síni krematoria v pražských Strašnicích doprovodily tři čestné salvy a hymna České republiky.

Řada ministrů poslala na pohřeb smuteční věnce, mimo jiné ministr vnitra Lubomír Metnar nebo ministr práce a sociálních věcí Aleš Juchelka (oba za ANO). 

Během obřadu mimo jiné zazněla Knížákova avantgardní skladba s názvem DHK – Smyčcový kvartet: Antonín Dvořák, Alois Hába, hudebně zprznil Milan Knížák nebo píseň Aby nám sny nezešedly z repertoáru jeho kapely Aktual. František Stárek zvaný Čuňas řekl, že poprvé skupinu Aktual slyšel v roce 1972. Knížákovu zařazování do undergroundu by tak nebránil. "Underground má tolik podob, kolik lidí. Takže i Knížák, když si vysloužil underground, tak byl underground. Fakt je, že nám byl blízký," prohlásil.

Když o Knížákovi ministr kultury Oto Klempíř mluvil jako o provokatérovi, myslel to dle svých slov láskyplně. „Pan prezident Klaus má vždycky pravdu, jo, takže samozřejmě že když se mu nelíbila ta slova o provokatérovi, já jsem to nemyslel vůbec zle. Ještě zmínil druhou věc, že profesor Knížák byl nesmírně laskavý člověk. On nic nemyslel záštiplně. To byl opravdu liberální duch a z toho to všechno plynulo – lidi to nemají rádi, když jim někdo řekne, jak to s nimi je,“ sdělil novinářům po obřadu.

Smuteční hosté odcházejí ze síně strašnického krematoria.

Václav Klaus po obřadu Blesku sdělil, že v posledních týdnech opakovaně ve své kanceláři poslouchal tvorbu Knížákovy undergroundové kapely Aktual. Knížák byl podle něj však nejenom rebelujícím člověkem, ale i vážným umělcem. 

Některé z koncertů skupiny Aktual prý exprezident v minulosti navštívil „Já myslím, že jednou mě tam Milan Knížák donutil, abych s ním na pódiu zpíval některou z těch jeho slavných skladeb. Knížák chtěl pořád dál a otevírat pořád něco nového. Jazz jsme spolu neposlouchali, musím říct,“ dodal.

Podle Livie Klausové byl Knížák především „strašně jemný a citlivý“. „Pořád se mluví o těch řadě i vnějších věcí, nebo děl – to, co udělal, neudělal. Ale pro mě daleko důležitější byly Knížákovy postřehy, myšlenky o umění. Ta vnitřní část, která nikde vlastně nezaznívá – to, jak on se díval na umění a jak mu rozuměl,“ sdělila Blesku. „Byl rebel s provokujícími myšlenkami,“ doplnila.

Zazněním státní hymny a třemi čestnými salvami skončilo poslední rozloučení s Milanem Knížákem. 

Klaus dále ocenil Knížákovu originalitu a neotřelý přístup. „Jeho umění překračovalo hranice, hranice času i generací; tryskaly z něj nové, neotřelé, leckdy do té doby nepředstavitelné nápady. To bylo projevem jeho autenticky liberálního a otevřeného postoje ke světu,“ pokračoval.

V zásadních záležitostech byl však Knížák prý „člověkem konzervativním“. „Respektoval základní, tradicemi ověřené hodnoty našeho světa – ty bourat nechtěl. Dnešní pokrokáři ho nemohli mít rádi. Byl uznáván ve světě, pár let tam prožil, ale nebyl kosmopolitou. Nebyl ani ctitelem Evropské unie. Do poslední chvíle zůstával Čechem pocházejícím ze západních Čech,“ prohlásil závěrem.

Knížák podle Klause zůstal rebelem i po pádu komunismu, nebyl však dle jeho názoru provokatérem. „Milan rebelem zůstal do poslední chvíle, i v posledních desetiletích. Bytostně odmítal každou lež, každou faleš a každou přetvářku, a říkal to nemilosrdně a nahlas. Tím si získal řadu nepřátel na politické scéně, v médiích i v uměleckém světě. To ho netěšilo, leckdy i zatvrzovalo, ale uměl s tím žít. A uměl ostře odpovídat,“ prohlásil.

„O provokaci mu nešlo. Často nebývá zdůrazňováno, že byl hodným a laskavým člověkem, že byl člověkem nesmírně přátelským a kamarádským. Média o tom nikdy nepsala, to se jim nehodilo a nehodí. Spolu s Milanem odešla jedna, mám strach, že těžko nahraditelná část našeho světa. Jeho stopa, jeho otisk, jeho mimořádný duch jsou natolik silné, že se neztratí,“ dodal

Jedním z „velikánů naší země“ nazval ve svém projevu Knížáka exprezident Václav Klaus. „Do poslední chvíle byl Milan Knížák mým nejbližším přítelem a odvažuji se říci, že to platilo i v opačném směru,“ uvedl.

„Milan Knížák byl rebelem už za komunismu, od počátku 60. let. Komunistický režim ho proto neměl rád. Opakovaně ho trestal, a dokonce zavíral do vězení a znemožňoval mu, aby se jako umělec mohl veřejně projevovat. On se však umlčet nenechal. Byl slyšet i tehdy, doma i v zahraničí. Byl jednou z předzvěstí naší svobodné éry a pro mnohé z nás symbolem svobody a intelektuálního rebelství. V tom byl naprosto jedinečný a nenahraditelný,“ nechal se slyšet.

Podle ministra Kultury Oty Klempíře se dnes loučíme s člověkem, kterému by obyčejný pohřeb nejspíš připadal „podezřele nudný“. „Mám pocit, že pokud by si ho mohl zrežírovat sám, byl by to neskutečný happening,“ prohlásil.

„Celý život odmítal pohodlnou shodu, provokoval, dráždil, nutil velice přemýšlet. Dokázal lidi rozčílit, ale velice snadno je dokázal nadchnout a spojit. A myslím, že právě to je jedním z největších darů opravdového umělce. Neuspávat dobu, probouzet ji, a probouzet ji silně a odvážně,“ uvedl ve smuteční řeči.

Další snímky exprezidenta Václava Klause, který se přišel rozloučit se svým dlouholetým přítelem.

Smuteční věnce poslalo mnoho kulturních institucí i některá z ministerstev.

Fotografie stojící u rakve zesnulého umělce poukazuje na jeho výstřední povahu.

Přátelský vztah měl s Milanem Knížákem také bývalý předseda TOP 09 Jiří Pospíšil. „Pro mě to vždycky byl takový symbol člověka, se kterým jsem často nesouhlasil, ale měl jsem tu čest se považovat za člověka, kterého rád pozve na svoji chalupu a rád s ním diskutuje, hlavně o umění. My jsme se o politice až tak moc nebavili, na to máme trošku rozdílné názory, ale o umění jsem s ním často hovořil, protože on patřil jednoznačně mezi největší umělce 60. let, nejen v kontextu českého moderního výtvarného umění, ale i ve vztahu právě k zahraničí,“ zavzpomínal.

Knížáka by prý neoznačil za arogantního, naopak měl prý „lidi rád“. Zároveň prozradil, že symbol srdce, který má připnutý na klopě, byl darem od zesnulého. „Měl třeba na mnoho věcí politicky úplně jiný názor než já, přesto jsme se ctili a měli jsme se rádi. Takže to srdce je pro mě taková alegorie Milana Knížáka – hořící srdce člověka, který zkrátka byl plný emocí, energie, takový buldozer, a to je ten symbol toho srdíčka, které mi daroval,“ dodal.

Právě začal obřad posledního rozloučení s Milanem Knížákem.

Prostranství před smuteční síní ve Strašnicích se plní smutečními hosty.

Ke strašnickému krematoriu dorazil exprezident a dlouholetý přítel Milana Knížáka Václav Klaus s manželkou Livií.

Mezi smutečními hosty je i hudební skladatel a někdejší kandidát na prezidenta Vladimír Franz. „Byl člověk tvůrčí, hravý, který se nebál a stál si za svými názory,“ zavzpomínal na zesnulého. Knížák podle něj zanechal odkaz, že „do věcí je třeba jít naplno a máme stále rozšiřovat svou vnitřní svobodu“.

Ke smuteční síni dorazil i ředitel Institutu Václava Klause a bývalý šéf prezidentské kanceláře Jiří Weigl či bývalý europoslanec a poradce Václava Klause Ivo Strejček.

Ke smuteční síni ve Strašnicích míří další smuteční hosté.

Podle slov ministra kultury Oty Klempíře s Milanem Knížákem odchází „kus jeho bláznivého mládí“. „Já nemám žádné právo hodnotit jeho působení v čele kulturních institucí, ale on tam přinesl sebe, svůj náhled na věc – toho Knížáka. Byl razantní, měl svou nějakou představu a tu představu naplňoval,“ sdělil novinářům.

Ocenil zároveň umělcovu odvahu za minulého režimu. „Když vzpomenu na jeho počiny, kdy bylo cítit, že se začínají lámat ty třísky bývalého režimu – co on si dovolil, co si vysnil, co realizoval. Třeba památečnou módní přehlídku, kterou zkombinoval se svou extravagancí v Národním muzeu v roce 1988, kdy navlékl nádherné modelky do svých modelů, které připomínaly všechno, jen ne to, na co jsme byli zvyklí,“ zavzpomínal.

Poslední rozloučení s Milanem Knížákem rozhodně nebude patřit k nejkratším. Další obřad ve smuteční síni strašnického krematoria je dle rozpisu plánován až o tři hodiny později.

K obřadní síni ve Strašnicích mezi prvními dorazil ministr kultury Oto Klempíř (za Motoristy). Během posledního rozloučení by měl vystoupit jako jeden z řečníků.