První Laurinovou manželkou byla herečka Jana Kasanová, podruhé se oženil s Věrou, inženýrkou z Výzkumného ústavu strojírenské technologie a ekonomiky. Právě s ní má Laurin dceru Sabinu.
„Vždycky jsem na tátovi obdivovala jeho nesmírný přehled v historii. Život s umělcem není jednoduchý, ale maminka vždycky měla velký dar naslouchání a má skvělý nadhled a i takzvané umělecké oko. Umí být i kritická a já musím uznat, že má většinou pravdu,“ řekla v minulosti Sabina o rodičích v rozhovoru pro idnes.cz.
„Když čte táta noviny nebo vidí v televizi zprávy, kolikrát se u toho usměje: No jo, ale tady chybí souvislosti. Protože on si tou dobou prošel, je pamětníkem. Tím pádem ví, jak to tenkrát opravdu bylo, a jak se ty informace postupem let otočily, jak byly zkresleny, zmanipulovány. Takže pro mě je studnicí vědění a hlavně moudrosti,“ dodala.
Laurin působil v Realistickém divadle, od roku 1981 do roku 1987 působil v činohře Národního divadla, od ledna 1988 byl ředitelem Divadla na Vinohradech. Po roce, během něhož proběhla sametová revoluce a nastala změna politických a společenských poměrů, jej vystřídala Jiřina Jirásková. Poté odešel do Východočeského divadla v Pardubicích a režíroval i v dalších divadlech.
Naposledy režíroval v roce 2009 v Národním divadle moravskoslezském hru Fialka z Montmartru. Pro televizi režíroval snímky Dobrý člověk ještě žije, Madame Sans-Géne či Český pekáč.
Působil i na Herecké konzervatoři, jeho metody ale byly považovány za kontroverzní a řada herců se proti němu vymezovala, třeba Veronika Žilková, Ilona Svobodová či Jan Komínek.
