*Paní Naďo, karlovarský festival byl celá léta neodmyslitelně spojen s Jiřím Bartoškou. Jak na něj vzpomínáte?
„Hrozně ráda. Prožili jsme spolu skvělá léta v angažmá v Městských divadlech pražských, než odešel na Zábradlí. Hráli jsme spolu například v komedii Zahradníkův pes. Vlastimil Hašek tam ztvárňoval hraběte, který trpěl podagrou. Na scéně byl takový stupínek a on pokaždé, když na něj stoupl, hlasitě heknul bolestí. Diváci se tomu při děkovačce smáli a tleskali. Jirka Bartoška s Karlem Heřmánkem za mnou tehdy přišli: ‚Hele, Naďo, domluvili jsme se, že až pan Hašek zase zařve, všichni leknutím spadneme na zadek.‘ Nadšeně jsem souhlasila. Jenže pak jsem byla jediná, kdo na ten zadek spadl. Byli domluvení na mě! Celou děkovačku jsem tehdy proplakala. Škoda, že už tu ani jeden není.“
*Tam nahoře už je bohužel mnoho skvělých herců. Před začátkem rozhovoru jste zmínila Květu Fialovou…
„S Květou jsem se potkala při zkoušení inscenace Tři Alberti a slečna Matylda. Květa hrála hlavní roli a já její rozvernou neteř. Po premiéře na mě ukázala prstem a svým typickým hlasem řekla: ‚Patříš do mé řeky.‘ Tak vzniklo přátelství, které trvá přes všechny věky a bude pokračovat, dokud se nepotkáme tam nahoře. Ona mě už dopředu strašila: ‚Víš, až já budu nahoře, prolétám všechny galaxie. A jakmile ty budeš v rakvi, už na tebe budu ťukat, abych tě těma galaxiema provedla.‘ Smála jsem se: ‚Květo, já si budu chtít odpočinout na obláčku, a ne abys mě honila vesmírem!‘“
*Letos na jaře oslavila krásné půlkulaté narozeniny. Oslava byla velká?
„Děkuji vám! Vlastně ani ne, zrovna jsem tehdy byla v plném proudu generálek ve Vinohradském divadle. Oslavu jsem udělala narychlo v divadelní rekvizitárně pro kolegy a pak postupně s rodinou a v rozhlase. Od kamarádů z rozhlasu jsem k narozeninám dostala voucher na pobyt v penzionu Nebe v Jizerských horách. Volala jsem tedy na recepci, abych nám zarezervovala termín, a hlásila jsem, že se mnou přijedou rozhlasoví kolegové Honza Menger a Patrik Rozehnal. Paní na recepci povídá: ‚Dobře, paní Urbánková, píšu si vás.‘ Opravila jsem ji: ‚To je omyl, paní Urbánková už v Nebi bohužel je, já jsem Konvalinková.‘ Ona na to: ‚Aha, tak paní Konvalinková. A co ten pan Mengele, co jede s vámi?‘ Zděsila jsem se: ‚Víte, ten už v Nebi určitě nebude, ten bude spíš v pekle. Pan Honza Menger, to jste se trošku spletla.‘ Takže takhle humorně jsem nás ubytovala v Nebi.“
- Registrace do Mého Blesku je zcela zdarma.
- Získáte přístup k veškerému obsahu Blesku.
- Užijete si soutěže o ceny, slevy a exkluzivní výhody.
