Trable slavného Jakovlevu: Armáda neplatí za stíhačky, dopravní letadla vyrábět nemůže a dluží
Západní sankce se stále vážněji projevují na výkonech ruské ekonomiky, na další problémy si ale stát zadělává sám. Prioritu má produkce pro válku, i ve vojenskoprůmyslovém komplexu už ovšem peníze chybí. Například legendární výrobce letadel Jakovlev je pod tlakem ze všech stran: Nestíhá výrobu, armáda mu neplatí a sám dluží subdodavatelům. Stovky žalob v souhrnu požadují desítky miliard rublů.
Jakovlev patří k legendám nejen ruského letectví. V úterý oslavil 99. výročí od prvního letu prvního letadla, pod kterým byl podepsán Alexandr Sergejevič Jakovlev. Od roku 1934 měl vlastní zkušební konstrukční kancelář, ze které vzešly tisíce vrtulových stíhaček druhé světové války.
Roku 2006 převedla ruská vláda většinu slavných, ovšem upadajících leteckých značek – Mikojan-Gurevič (MiG), Iljušin, Irkut, Suchoj, Tupolev i právě Jakovlev - do jednoho holdingu zvaného Sjednocená letecká korporace, spadajícího pod státní gigant Rostech.
Letadla navržená konstrukční kanceláří Jakovlev i jinými vyráběly různé továrny, například neméně věhlasná korporace Irkut ve stejnojmenném městě daleko na Sibiři. Korporace se sloučila s konstrukční kanceláří Jakovlev a roku 2023 přejmenovala na korporaci Jakovlev.
Konec zlatých časů
V současnosti korporace Jakovlev vyrábí vojenské i civilní stroje: mj. moderní víceúčelový bojový letoun Suchoj Su-30SM2 či cvičný tryskáč Jak-130. Nějakou dobu také chystá dvě letadla, která mají vrátit lesk ruskému dopravnímu letectví. To padlo prakticky na kolena s pádem komunismu, ruské aerolinky jako takřka všechny na světě přešly na evropské airbusy a americké boeingy. Zvrátit to mají modely Jakovlev SJ-100 (dříve zvaný Suchoj Superjet 100) a Jakovlev MS-21 (dříve Irkut MS-21).
Menšího superjetu, určeného pro regionální linky, se od roku 2007 vyrobilo přes dvě stě kusů, měly však spoustu západních komponentů včetně celých motorů. Na další výrobu dopadly už sankce po okupaci Krymu, s plnou invazí na Ukrajinu roku 2022 je situace ještě vážnější. Nová verze bez dodávek ze Západu se stále odkládá.
MS-21 je pak srovnatelný s Boeingem 737 či Airbusem A320, stroj s jednou uličkou je zamýšlen na párhodinové lety. Toho zatím existuje jen několik zkušebních kusů a sériová výroba se stále odkládá. „Pokud jde o MS-21, byla dokončena třetina certifikačních letů. Doufám, že je dokončíme v prvním čtvrtletí příštího roku a v příštím roce zahájíme sériovou výrobu letadla,“ referoval generální ředitel holdingu Rostech Sergej Čemezov prezidentu Vladimiru Putinovi 7. května.
Nová varianta Superjet by měla získat certifikaci letos a do sériové výroby jít rovněž příští rok, dodal Čermezov. Už nepřipomněl, že se nástup obou strojů odsouvá víceméně každým rokem. Rovněž objem výroby není nijak ambiciózní: „Do roku 2030 plánujeme vyrobit 36 letadel MS-21, 20 Superjetů,“ uvedl ředitel podle záznamu na webu Kremlu.
Přitom objednávky má Jakovlev na stovky kusů obou modelů, aerolinky by je chtěly co nejdříve. Kvůli sankcím nemohou ani dokupovat nové airbusy a boeingy, ani náležitě servisovat ty stávající.
Žaloby a faktury
Jakovlevu se zatím kupí žaloby či arbitráže. „V letech 2024 až 2026 bylo proti společnosti podáno 363 žalob v celkové výši přesahující 21,2 miliardy rublů (dnešním kurzem 6 miliard Kč). Většina sporů souvisí se smluvními závazky v rámci výrobního řetězce, včetně dodávek, subdodávek, služeb a energie,“ píše ruský exilový web The Insider.
Největší žaloby jsou od dodavatelů titanu, motorů, kovů, komponentů a avioniky. „Společnost Jakovlev nemá peníze na zaplacení dodavatelům za poskytnuté služby a dodané komponenty. Z rozpočtu jsou přidělovány prostředky na nejnaléhavější potřeby, ale situace s dodavateli vznikla proto, že se nevyrábí žádná nová letadla, čili nejsou žádné příjmy. Dluhy se nahromadily v předchozích letech a zřejmě budou nyní pokryty ze státního rozpočtu,“ uvedl zdroj The Insideru.
Dopravní letadla jsou však v časech „speciální vojenské operace na Ukrajině“ na druhé koleji, prioritu mají letouny Su-30SM2. „Vyrábějí se doslova ve stejných závodech v Irkutsku a Komsomolsku na Amuru jako letouny MS-21 a SJ-100, v sousedních dílnách a obecně řečeno těmi samými lidmi,“ líčí zdroj The Insideru. Jenže ministerstvo obrany za odebrané letouny i náhradní díly náležitě neplatí, i federální vláda má rozpočtové problémy.
„V posledních dvou letech se to stalo běžným kontextem pro podniky zapojené do státních zakázek v oblasti obrany: problémy s platbami jsou rozšířené a dodavatelé si na ně aktivně stěžují. To samozřejmě není normální, a obzvláště ne pro letecký průmysl,“ dodává expert citovaný anonymně The Insiderem.
