Terezo, byla pro vás Monyová složitou rolí?
„Z mé pozice Terezy Ramby bych tuto roli titulovala jako nádhernou. Víte, já čtu mnoho scénářů a dost často se mi líbí víc ty mužské role, protože pro ženy tam není výzva. Nás nebaví být hezká maminka nebo hezká přítelkyně nebo někdo... Nás baví nést ten příběh.“
Takže je pro vás Simona takovou rolí?
„Simona nese hezký příběh, je to úchvatná, barvitá, nečernobílá postava, kterou ještě točí režisérka Zuzana Kirchnerová – ona je takový svěží vítr v Čechách, já miluji její styl vyprávění. To poznáte, až tu sérii uvidíte. Jsem ráda, že jsem mohla být součástí tohoto projektu, a děkuji Oneplay, že vytahuje na světlo taková témata.“
Na premiéře jsem mluvil se synem Simony Monyové Dominikem a on říkal, že vás během natáčení drželi stranou, abyste nebyli přímo ovlivněni členy rodiny. Je to pravda?
„To je hrozně hezká otázka. Já jsem se snažila držet odstup, protože jsem věděla, že ta Simona je komplikovaná, že to není hodná holčička, kterou vy ukazujete jako hezkou klidnou paní, a věděla jsem, že má spoustu barev. A potřebovala jsem tam cítit nějakou svobodu a věděla jsem, že když kluky budu znát, tak si je třeba zamiluju a pak se k nim budu cítit zavázaná. Takže dlouhou dobu jsme byli oddělení. Musím říci, že když jsem pak poznala tu rodinu více do hloubky, tak jsem byla šťastná, že jsou s tím v souladu. To, co jsme si řekli, je osobní a je to pro mě takový vzácný dar. Je to fakt úžasné, že oni pustili ten příběh, který je pro ně velmi náročný a bolavý, na veřejnost. Jsem jim vděčná, že se toho nebáli . Jim jde o to, aby to někomu pomohlo a zároveň aby ten příběh byl dobře filmařsky vyprávěný.“
Před začátkem natáčení jste prodělala zánět mozkových blan. Jak se cítíte?
„Cítím se perfektně, Oneplay na mě počkalo a děkuji mu za to. Nemuseli to tam dělat! Je to běžné, že onemocníte a někdo za vás naskočí. Čekali dlouhou dobu, já jsem se dala dohromady a přehodnotila jsem spoustu věcí a mám pocit, že ten příběh Simony, její příběh a hlas, ve mně upevnil říkat to NE a naučil mě být drsnější. Já jsem tzv. vycházeč vstříc a ona mě upevnila v různých postojích a myslím si, že na sebe dávám větší pozor.“
Simonin syn Dominik doufá, že film pomůže mnoha ženám, které se v něm najdou. Máte to stejně?
„Já si myslím, že od začátku byla touha, aby to mělo společenský přesah. Už kreativní producentky, které to začaly vyvíjet před pěti lety, si to přály. Mně to pak takto přednesla paní režisérka. Kdyby to mělo pomoci třeba jen jedné ženě, tak bychom byli šťastní. Je jiná doba. My ženy máme svůj hlas, můžeme si říkat, co chceme, můžeme nosit, co chceme, a jestli se v tom některá pozná, tak se nebojte ozvat a za sebe se postavit!“
