Před rokem vymyslel šéfredaktor Radek se svým týmem ambiciózní projekt Típněte to s Bleskem. Výsledek byl ohromující: 7 z 8 účastníků skutečně kouřit přestalo. Úspěch kolegů i čtenářů Radka inspiroval natolik, že se rozhodl k radikálnímu kroku – típne to taky.
Do schodů popadám dech
„Začal jsem už ve dvanácti. Od patnácti kouřím krabičku denně,“ přiznává Radek otevřeně. Přestože mu kouření chutná, uvědomil si, že se stal vězněm vlastní závislosti. „Vadí mi, že jsem otrok. Při dlouhých letech myslím jen na to, kde si po přistání zapálím. Na poradách ztrácím pozornost. Navíc se mi zhoršuje kondice, do schodů už popadám dech a doma mi vyčítají, že jsem cítit kouřem,“ vysvětluje své důvody.
Cesta k úplné svobodě je ale trnitá. Radek věří, že přestat „ze dne na den“ by bylo příliš náročné, a proto se rozhodl pro cestu moderních a méně rizikových alternativ. „Nejvíc mě nakopli kolegové Katka a Jakub, kteří loni uspěli. Řekl jsem si, že když to zvládli oni, musím taky.“
Den D: První bitva s chutí na tabák
Před pár dny to přišlo. První ráno po více než třech dekádách, kdy si Radek nezapálil běžnou »retku«. Místo toho zvolil elektronickou alternativu. „Ráno jsem si koupil jednu jednorázovou e-cigaretu. Odpoledne druhou. Večer u piva s kamarády padla třetí. Dohromady tři kousky za den – a hned jsem narazil na realitu. Nejsem Rothschild, abych do toho sypal 600 korun denně. Musím najít ekonomičtější kompromis,“ směje se šéfredaktor.
První pocity? Rozpačité, ale nadějné. „Líbí se mi, že nesmrdím jako popelnice. Nikotin tělo dostává, ale přiznávám – chuť na tu klasickou cigaretu mě zatím bohužel nepřešla,“ dodává.
Kdo je Radek Lain?
V Blesku začínal už v polovině 90. let jako stážista během studií. Od roku 1997 působil jako sportovní redaktor a postupně se vypracoval až na samotný vrchol. Šéfredaktorem Blesku byl jmenován v květnu 2013. Tuto roli zastává téměř 13 let, což z něj činí historicky nejdéle sloužícího šéfredaktora v dějinách listu. Pod jeho vedení spadá nejen tištěný Blesk, ale i deník Aha! a rozsáhlé weby Blesk.cz či portály pro ženy.
Jak se daří ostatním účastníkům projektu?
Milan (56): Kouřím méně
Na druhém sezení v Centru pro závislé na tabáku Milan odmítl tabletky proti abstinenčním příznakům i náplasti. „Paní magistra mě pochválila, protože mi klesla hodnota CO2. Stále kouřím, ale podstatně méně, v současné době jsem zhruba na 10 cigaretách denně, což je nejméně, co jsem kdy kouřil. Odbourávám zbytečné cigarety, ale na rovinu, nevím, zda to klapne úplně. Ale snaha je,“ slibuje Milan.
Naďa (53): Na scéně už bez cigarety
Přestala hned po návštěvě Centra, nemá abstinenční příznaky ani depky, ani chuť na cigáro. Naďa by mohla hrát v reklamě na téma Jak přestat kouřit a zůstat pozitivní. „Pravda je, že jsem úplně v pohodě, a to díky lékům, které mi paní doktorka předepsala. Celkově jsem zlepšila svůj životní styl: zdravá strava, málo alkoholu, hodně pohybu. A příští týden opět vystupuji v opeře La Traviata, ale tentokrát už bez rekvizity – cigarety.“
Arnošt (53): Nekouřím, ale kuřákům závidím
Už čtrnáct dní hospodský Arnošt nekouří. Ale chuť na cigaretu ho pořád pronásleduje. „Moje okolí, hlavně kuřáci, si ze mě dělají legraci a já jim závidím každého práska. Ale rozhodl jsem se s tímto zlozvykem skoncovat a dodržím to,“ říká rozhodně Arnošt s tím, že chuť na cigaretu mu neomezily ani léky na potlačení abstinenčních příznaků. „Už je neužívám, byly k ničemu.“
