Tereza Maxová v Hráčích: Kult mládí a plastik není pro mě!
Její krása jí umožňuje vydělávat peníze i pomáhat jiným už skoro čtyři desetiletí. Ne vždy se ale v zrcadle uměla správně vnímat. Dnes čtyřiapadesátiletá modelka a filantropka Tereza Maxová odmítá podléhat kultu mládí i dokonalosti a v Hráčích otevřeně popsala, proč si nikdy nenechala „sáhnout“ na obličej.
Modeling Terezu Maxovou, nadějnou studentku práv, pohltil, když v 17 letech vyhrála konkurz a záhy byla v jednom vlakovém kupé s Evou Herzigovou vyslána do Paříže. Nebylo to lehké a cesta k velké a výdělečné kariéře topmodelky byla trnitá. Musela si hlídat váhu a poslouchat názory lidí, kteří ji neznali, na to, jak by se měla změnit.
Když jí v zahraničí radili, že jí pomůže plastická operace jejího výrazného nosu, nakonec poslechla mámu. „Já tehdy přijela do Čech a řekla: hele mamčo, když budu chtít pracovat, tak prý bude dobré, když si změním nos, ostříhám se a tak. A máma vždycky řekla: prosím tě… A věděla jsem, že mě doma mají rádi takovou, jaká jsem, a že to zkusím, a když mě tam (v zahraničí – pozn. red.) nebudou mít rádi, tak já se vrátím domů. Vždycky jsem věděla, že se můžu vrátit domů,“ popsala v Hráčích, co jí pomohlo zůstat nohama na zemi.
Lagerfeld řekl: to je ono!
Nakonec jí právě tato neochota ustoupit z toho, co jí bylo vlastní, a také její výrazný profil tu vysněnou kariéru přihrály. „Najednou přišel Karl Lagerfeld (legendární módní návrhář, tou dobou v domě Chanel – pozn. red.) a řekl: to je úžasný, ona vypadá jako Dalida (ikonická francouzsko-egyptská zpěvačka – pozn. red.). A to byl jiný typ krásy než Claudia Schiffer, Brigitte Bardot. To byla prostě Dalida s velkým nosem a velkým úsměvem a jemu se to líbilo,“ směje se dnes Maxová a popsala reakci celé módní industrie.
„Když se to líbilo jemu, najednou se to líbilo ve Vogue, najednou se to líbilo v Dioru, a najednou jsem z chození po castinzích na bezejmenné časopisy šla přehlídku Chanel. V životě jsem žádnou přehlídku předtím nešla. On mi dal šanci, aby mě viděli lidé, kteří uměli ocenit jinou, exotičtější krásu. A tehdy jsem zjistila, že musím věřit sama sobě, nenechat se kdekým zviklat,“ uzavírá.
Pavlína je boží
I proto dnes oceňuje lidi, kteří se nebojí jít proti typickým trendům v kráse, včetně Pavlíny Pořízkové, která pyšně vystavuje šediny, jizvu po operaci kyčle i zralejší kůži na břiše. „Pavlína je boží, strašně ráda to sleduju,“ říká Maxová, které by svět, v němž bychom všichni byli navěky mladí a krásní, nedával smysl.
A obecně varuje, že práce postavená na vzhledu je pro silnější povahy. „Může způsobit ztrátu vlastní hodnoty. A nejde jen o to, že třeba stárnete. Jde i o trendy. Nejprve byl trend glamour holek, pak přišel grunge a malá hubená Kate Moss, pak to zase bylo o něčem jiném. Člověk musí vědět, že to není o něm, že se mění trendy a móda je vrtkavá,“ popisuje s tím, že prý vždy měla podnikatelské plány a únikové cesty pro případ, že by najednou byla úplně mimo hru.
Možná budu litovat, ale teď nic nechci
Sama proti stárnutí nechce nějak výrazně bojovat. „Myslím si, že na mně je vidět, že já žádnou plastickou úpravu nemám. A neznamená to, že odsoudím někoho, kdo ji má. Podle mě to je o tom, co vidíte doma. Já vidím svoji maminku, která stárne s noblesou, pečuje o sebe, je velmi elegantní, na svůj věk vypadá krásně, ale i proto, že má přirozenou radost ze života, jídla, vnoučat i všedních věcí. Je mojí velkou inspirací, protože když se člověk má tendenci rozčilovat nad maličkostmi, myslím, že to ovlivňuje i to, jak vypadá,“ popisuje svoji životní filosofii.
Se smíchem ale nevylučuje změnu názoru. „Nevím, co budu dělat za pět let, je to velmi osobní věc a já to nesoudím. Třeba si budu říkat: že já nezačala už před deseti lety. Stáří je nevyhnutelné a vy můžete po určitou dobu bojovat. Ale podle mě stejně přijde smíření, že to člověk pustí a řekne si: budu mít trpké vrásky, protože to máme v rodině, a vím, že tuhle vrásku mám z doby, kdy jsem měla dítě v nemocnici a měla jsem fakt strach, tohle je moje rozvodová vráska…“ vysvětluje.
Z Pardubic na světová mola
Tereza Maxová se narodila 31. srpna 1971 v Pardubicích. Po studiu gymnázia byla přijata na Právnickou fakultu Univerzity Karlovy. Krátce po sametové revoluci odjela zkusit štěstí v modelingu do Paříže po vyhraném konkurzu. Stala se jednou ze špičkových topmodelek a žila postupně i v Londýně či New Yorku. Roku 1996 navštívila pražský kojenecký ústav, což ji přivedlo k myšlence pomoci opuštěným dětem. Založila nadaci, která pomáhá jak s návratem dětí do vhodného prostředí, tak s podporou vzdělání, duševního zdraví dětí apod. Ročně rozděluje kolem 20 milionů korun, které získává od soukromých dárců. Je podruhé vdaná za tureckého byznysmena Buraka Öymena, má tři děti a žije střídavě v Česku a v Turecku.
Chcete si s Terezou Maxovou projít její vzpomínky na kariéru modelky? Anebo vás zajímá, proč tíha, která na ni padla při návštěvě kojeneckého ústavu, změnila život nejen jí, ale stovkám dětí? Pusťte si celý videorozhovor!
Pořad Hráči: Pravidelně v Blesku ti, co vládnou Česku!
Blesk už čtvrtým rokem přináší čtenářům a divákům exkluzivní pořad Hráči, v němž se střídají ti, kdo v Česku něco znamenají ve sféře byznysu, politiky, managementu či showbyznysu. Pořad letos získal sříbrnou příčku v soutěži Podcast roku (kategorie: Zprávy a souvislosti). Zhruba hodinové rozhovory, které vede zkušená moderátorka politických debat i rozhovorů s vrcholnými ústavními činiteli, Vera Renovica (40), si můžete vychutnat nově každý týden na webu Blesk.cz. V tentýž den si pak jejich písemnou podobu přečtete v tištěném deníku Blesk. To vše, abychom našim čtenářům umožnili podívat se za oponu, za níž se rozhoduje o našich životech, peněženkách či budoucnosti našich dětí. Jestli chcete vědět víc o těch, kteří skutečně vládnou zemi, v níž žijete, dívejte se na Hráče na Blesk.cz!
Právě její nos ji dělá jedinečnou. 👍