"Kvůli fotbalu byly mé šance na otěhotnění minimální," přiznává bývalá profi hráčka Gabriela Šlajsová
Mateřství, předsudky, boj o respekt, ale i zneužívání. Nejen to řeší nová čtyřdílná dokumentární série Bohyně Slavie o ženském profesionálním fotbalu, která startuje 20. února na OnePlay. Ukazuje fotbal jinak, než jsme zvyklí - nejen jako sport, ale hlavně jako silné lidské příběhy za ním. V Blesk Podcastu o ní promluvili bývalá hráčka Slavie a jedna z hlavních protagonistek dokumentu Gabriela Šlajsová a režisér Tomáš Klein.
Časosběrná série sleduje jednu sezónu ženského týmu SK Slavia Praha (2024/2025). Tvůrci ale zdůrazňují, že sport je jen část příběhu. „Rozhodně to není jen o fotbale. Každá z nás tam řeší i osobní témata. Já třeba mateřství a trnitou cestu k němu,“ říká Šlejsová. Podle Kleina ale může dokument překvapit i zaryté fotbalové fanoušky. „Myslím, že spousta z nich bude překvapená, jak atraktivní ženský fotbal je. Ale jak řekla Gábina, hlavně jde o ty příběhy za ním. Ty to dělají silné,“ doplňuje.
Jedna z nejsilnějších linek Bohyň Slavie patří právě Šlajsové. Ta s fotbalem, kterému se intenzivně věnovala od dětství, skončila před rokem. A spoluhráčkám to oznámila trochu kontroverzně dopisem. Měla k tomu své důvody, které v Blesk Podcastu objasňuje. „Když jsem se rozhodla skončit, nevěděla jsem na sto procent, že jsem těhotná. Doktoři mi totiž roky tvrdili, že přirozenou cestou nikdy neotěhotním, a že musím fotbalu nechat, pokud chci být máma. Po dovolené s partnerem mi ale lékař potvrdil, že na ultrazvuku něco vidí – buď čekám dítě, nebo budu brzy ovulovat. Byla jsem v pasti. Kdybych holkám řekla, že jsem těhotná a nakonec by to nevyšlo, bolelo by mě to ještě víc. Proto jsem zvolila dopis, kde jsem jim jen stručně oznámila, že končím,“ vysvětluje.
Přiznává, že spoluhráčky byly tou formou překvapené a naštvané. Podle Gabriely právem, současně ale věřila, že její postoj pochopí, až vše vyjde najevo. Téma mateřství v sobě řešila dlouho, kvůli extrémní zátěži na hřišti byla totiž tři roky bez menstruace. „Praly se ve mně dvě věci. Že miluju fotbal, ale současně jsem věděla, že bych milovala být máma. A ty dvě věci bohužel nešly dohromady,“ vypráví s tím, že o svém vnitřním boji dlouho nahlas nemluvila, ale podepsal se i na jejích výkonech. „Nehrála jsem ke konci už tak dobře, měla jsem toho plnou hlavu. Ale dusila jsem to v sobě. Otevřít tohle všechno před kamerou pro mě bylo ze začátku extrémně těžké, nakonec jsem si ale řekla, že by to mohlo někomu v podobné situaci pomoct. A pomohlo to i mně, když jsem to přestala skrývat, spadl ze mě balvan,“ dodává Šlajsová. Její příběh má šťastný konec, s partnerem Václavem Sejkem, který je také profesionálním fotbalistou, jsou dnes rodiči pětiměsíční holčičky.
Prvně uvařit a pak až hrát fotbal?
V dokumentu Bohyně Slavie ale zaznívají i různé stereotypní názory a předsudky z druhého břehu, od těch, kteří ženským fotbalem tak trochu pohrdají. Objevuje se v něm například bývalý reprezentant Ladislav Vízek, který ženám na hřišti zrovna nefandí a silná je i pouliční anketa mezi malými kluky. Na otázku, zda má holka vařit, nebo hrát fotbal, často odpovídají: „Nejdřív uvařit a pak může hrát.“ „Už ta otázka je blbá, takže na ni existují jen blbé odpovědi,“ říká Klein. Jedna z reakcí ho ale potěšila. „Ať si holky dělají, co chtějí, hlavně ať si to nenechají diktovat od kluků,“ říká asi desetiletý chlapec. „Pod to bych se podepsal,“ přikyvuje režisér.
Šlajsová přiznává, že předsudky ani sexistické poznámky už ji nepřekvapí. „Za život jsem toho slyšela tolik, že už mě nic nerozhodí. Dřív mě to štvalo, ale obrnila jsem se. Člověk by se musel zbláznit, kdyby to měl pořád řešit,“ mává nad tím rukou.
Velkým tématem ženského fotbalu jsou i peníze. Respektive jejich nedostatek. I to přijde v podcastu na přetřes. „Co si budeme nalhávat, všechno je o financích. Kdyby se do ženského fotbalu v Česku víc investovalo, kdyby se třeba zaplatili zahraniční hráčky, posunoval by se kupředu rychleji,“ uvažuje Gabriela. Ona sama hrála profesionálně za Slavii pět let, vydělávat jí fotbal ale začal až poslední sezonu. Do té doby si přivydělávala v soukromé mateřské školce a na sociálních sítích. „Polovina profi hráček studuje, druhá pracuje. Skloubit to s každodenními tréninky je ale dost náročné,“ přibližuje.
Je pro ni fotbal definitivně minulostí? „Nikdy neříkej nikdy. Teď mě naplňuje dcera. Ale když koukám na derby nebo na reprezentaci, je to těžké. Fotbal mi chybí,“ přiznává. Přesto by malým holkám doporučila, aby do toho, pokud je fotbal baví, šly naplno. „Díky fotbalu jsem procestovala svět a mám zážitky na celý život. Rozhodně to stálo za to. I přes všechny překážky,“ říká rezolutně.
Buďte první, kdo se k tématu vyjádří.