„Šedesátky jsem se hrozně děsila, ale když teď zavřu oči, cítím se tak hezky… Kdybych věděla, že mi bude tak hezky, tak bych se toho vůbec neděsila,“ svěřila se v rozhovoru pro slovenskou televizi A11 mnohonásobná držitelka Zlatých a Českých slavíků, kterou z piedestalu prvního místa sesadila zpěvačka Ewa Farna (32).
Zdá se, že skutečná spokojenost se sebou samotným se dostaví až tehdy, když člověk přestane bojovat s časem a začne ho přijímat. Ačkoliv Lucie Bílá otevřeně mluví o tom, že oblíbená fráze „věk je jen číslo“ zní jako klišé, dnes s ní překvapivě souzní.
„Když to vezmu zpětně, tak v těch pětatřiceti jsem možná vypadala asi líp, ale taky jsem si ten život komplikovala… Za ta léta už to mám vychytané. Dokonce i ty lidi, kterými se obklopuju. Už k sobě nepouštím žádné lumpy. Kdo zazlobí, je vykázán z ráje, a tím pádem mi je fajn,“ říká s nadhledem sobě vlastním.
Přibývající roky nevnímá jako zátěž, ale jako dar. Uvědomuje si totiž, že ne každému bylo dopřáno se tohoto věku dožít… „Někdo vlastně ani to stárnutí nedostal do vínku. Já jsem měla hodně blízko k Tomáši Holému a je fakt, že on odešel, když mu bylo dvaadvacet. A jak by to bylo fajn, kdyby stárnul! Kdyby mu bylo šede jako mně,“ posteskla si Lucie při vzpomínce na svou první velkou lásku, bývalou dětskou hereckou hvězdu.
Tomáš Holý zazářil v řadě dodnes oblíbených komedií, namátkou jmenujme Jak vytrhnout velrybě stoličku, Jak dostat tatínka do polepšovny, Pod jezevčí skálou nebo Za trnkovým keřem. Hereckou kariéru ale časem pověsil na hřebík a na Karlově univerzitě studoval práva. Randil s mladičkou Hanou Zaňákovou, jež se později proslavila pod uměleckým jménem Lucie Bílá. Zemřel 8. března 1990, jenom pár dní před svými 22. narozeninami, při tragické autonehodě…
