Všechna tajemství seriálových Chalupářů: Protekce, potíže s alkoholem i pomsta Matuškovi! A Bočanová způsobila infarkt…

Seriálu kralují herecké výkony ústřední dvojice v podání Jiřího Sováka (†79) a Josefa Kemra (†72). Chybělo ale málo a v seriálu hráli úplně jiní herci! Jak po letech prozradila Sovákova manželka Anna (†82), režisér si v hlavní roli cholerického Evžena Humla myslel na jiného umělce... „Sovčovi na rovinu řekl, že původně chtěl, aby tu roli hrál pan Marvan, který ovšem byl už v té době tak nemocný, že to odmítl. Sovák si považoval za čest, že může převzít jeho roli. Řekl Filipovi: 'Františku, já ti to vystřihnu přesně po Marvanovsku',“ zavzpomínala.

Ani Josef Kemr ale nebyl mezi favority... „Oni ho tehdy nechtěli obsadit, neustále mu předhazovali Boha. Byly s tím nepříjemnosti. Ale pan režisér Filip a Sovák šli tvrdě proti tomu, prosazovali to… Sovák když se do něčeho zakousl, tak byl buldok a šel za tím. Tenkrát pořád někdo někomu něco povolovali nebo zakazovali, v tom byl naprostý nepřehled. Takže Sovák si ho prosadil. A pan Kemr mu byl za to vděčný, byl velice rád, že s ním může točit. Oni se spolu jinak příliš často nedostali dohromady, a tohle jim vyšlo.“ 

Ačkoliv se Jiří Sovák samozřejmě při natáčení držel scénáře, rád improvizoval a jeho vtipné hlášky byly v ději pak často ponechány. Jedna z nich byla, že v Indii mají plechový děti, anebo tato: „Já budu žít s vodníkem!“ Týkala se jeho spolužití na chalupě s Josefem Kemrem, který hrál právě mimo seriál v divadle roli vodníka. Režisérovi se to líbilo, a tak i tuto hlášku v seriálu nechal. 

„Pan Kemr nebyl příliš improvizátor, ale dokázal reagovat na vtip. To byla výhoda. Pan Kemr byl opravdu zvláštní, ale měl improvizaci od Sováka rád. Protože ač byl tak úplně jinde, tak se strašně rád smál. Měl smysl pro humor a to bylo důležité,“ vzpomínala Anna Sováková s tím, že se Sovák s Kemrem často vzájemně pošťuchovali. „Sovák ho velice uznával, i když si z toho jeho téměř přehnaného katolictví dělal laskavou legraci. Ale respektoval to. Říkal třeba: 'Pepíčku pospíchej, abys stihnul nešpory!' Tohleto jim vyhovovalo,“ popsala jejich vzájemnou dynamiku. 

K postavě Humla patřila neodmyslitelná rádiovka, kterou nikdy nesundal. V celém seriálu se bez ní ukázal na pouhých 12 vteřin - a to během promoce vnuka v jedenáctém díle. „Lidi se mě mnohokrát ptali, proč jsem ji nikdy nesundal. Je to tak: Abych nekazil vkus a výchovu dítek u televize tím, že jsem nezdvořák, vymyslel jsem si stydnutí hlavy. Pravda byla ale ta, že se mi jeho čepice šikla, protože mě maskéři nemuseli tolik opečovávat a česat a líčit,“ prozradil Sovák.

Tento nápad ovšem z jeho hlavy nevzešel... „Inspiroval jsem se prapůvodně v literatuře, u výborné spisovatelky Betty McDonaldové a její kouzelné knížky Vejce a já. Příhodou, v níž soused pan Kettl leží v posteli v klobouku a zdůvodňuje to právě stydnutím hlavy,“ prozradil na sebe Sovák. „Takže se můžu přiznat k jisté umělecké inspiraci čili loupeži,“ vtipkoval.

Josef Kemr nebyl jediným umělcem, kterému Sovák „dohodil“ roli v Chalupářích. Roli dohodil také svému synovi Jiřímu Schmitzerovi (76). „Sovák byl ten, který syna doporučil. A já souhlasil. Ale nikdo nedával nikomu najevo, že je tam z protekce,“ svěřil se režisér s tím, že tak to prostě chodilo.

Sovákovo zapojení do obsazení Vlasty Makovcové tušila i Hana Maciuchová (†75): „Musím přiznat, že jsem první volbou pana režiséra na postavu Vlasty nebyla, ale myslím, že jsem byla tipem od Jiřího Sováka. Protože my jsme spolu předtím točili inscenaci Zmatky budoucí matky. Pan Sovák byl mým úžasným roztržitým tatínkem.“ Hereckou spolupráci s hlavní dvojicí jenom pochvalovala. „Ke mně byli tak přátelští a velkorysí, že nemůžu nic jiného než děkovat těm úchvatným duším.“

Herečka Jiřina Bohdalová (94), představitelka neodolatelné Dáši Fuchsové, se v seriálu do Sováka zakoukala. A dokonce jim scénář předepisoval i společné romantické chvíle! U legendární scény s tréninkem umělého dýchání ale Sovák také improvizoval.... „Každý jsme tam něco přidali. Už si nepamatuji, kdo přidal víc a kdo přidal míň, ale jak si vzpomínám na Sováka, tak určitě on,“ vzpomínala Bohdalová.

„Když jsem mu dávala pusu, protože to je jediná možnost, jak dávat dýchání z úst do úst, tak on schválně zdvihal nahoru nohu. Než jsem si na to zvykla, tak jsme to opakovali několikrát. Jsem smíšek a on to věděl, a byl strašně rád, když jsem zničila záběr tím, že jsem se takzvaně odbourala.“

Bohdalová si mimochodem po natáčení chtěla koupit chalupu v Dobříši, v níž bydlela její seriálová postava. Jenomže jí to bohužel nevyšlo, majitelé chaty, manželé z Prahy, ji herečce prostě neprodali...

Každý ale na Sováka v dobrém nevzpomínal. Koneckonců se všichni shodovali, že prchlivou povahu Bohouše Humla i jeho časté výbuchy zlosti kvůli drobnostem nemusel ani tolik hrát. Herečka Gabriela Vránová (†78), co ztvárnila uťápnutou Aničku, měla mnohem radši jeho hereckého parťáka. „Nechtěla bych se pana Sováka dotknout, ale humor pana Kemra byl mnohem laskavější a mně bližší. Sovák byl bezesporu nesmírně vtipný, vždy dokázal vtipně odpovědět a glosovat. Ale rád se napil v té době, a to mně tenkrát vadilo,“ odhalila po letech.

Mahulena Bočanová (58), která si zahrála malou Milušku, dcerku předsedy třešňováckého JZD Mrázka v podání Josefa Větrovce (†79), se do paměti diváků nejvíce zapsala dílem, v němž ukradla kamarádovi Pištovi koloběžku. Ona sama ale nezapomene na epizodu, kde spadla pod jedoucí auto! Šlo o scénu s hercem Čestmírem Řandou (†62), který jako bohatý Američan přijíždí mercedesem na svatbu, a děti se k němu sbíhají po betonové cestě.

„Já byla vždycky soutěživá. Chtěla jsem proto mezi dětma běžet jako první, a přestože to pan režisér nechtěl, všechny kluky jsem předběhla. Ale taky jsem nohou uklouzla po štěrku a zajela rovnou pod to přijíždějící auto!“ vzpomínala Mahulena. A právě tahle její nerozvážnost panu Řandovi, který vůz řídil, přivodila infarkt. „Když jsem se probrala, viděla jsem nad sebou spodek auta. Z leknutí jsem plakala, nic jiného mi nebylo, ale pana Řandu museli odvézt do nemocnice. Udělalo se mu špatně z představy, že mě mohl zabít,“ přiznala herečka.

Slavný orchestrion vyrobili v podniku pražského obchodníka Augustina Obalila z Prahy VII někdy okolo roku 1910. Ačkoliv to tak v seriálu vypadá, on nikdy ve skutečnosti v chalupě Bohouše Císaře ve Višňové nebyl! Všechny interiéry se totiž točily v ateliérech v Hostivaři. „Nebylo časově možné jezdit pořád sem a tam. Už takhle jsme seriál točili skoro rok,“ vysvětloval režisér František Filip.

Orchestrion, který předepisoval scénář a o němž je úvodní píseň, sehnal rekvizitář. „Dotáhl ho do ateliérů na poslední chvíli. Nevím odkud. Že nehraje, jsme zjistili, až když jsme začali točit. Nejdřív nechtěl vůbec naskočit a potom jenom tak chrchlal, neměl v pořádku válec, “ popisuje Filip, který seriál točil v roce 1973.

Byl to podle něho Kemr a Jiří Sovák, kteří nakonec orchestrion rozehráli. „Když zjistili, že inštrument nehraje, tak do něho vzteky kopli. Orchestrion se najednou rozehrál. A tak jsme do něho po celé natáčení kopali a nechali to i v příběhu,“ vyprávěl režisér, který je podle svých vlastních slov od klukovských let hračička a koumák. „Měl jsem sto chutí ten orchestrion opravit, nebyl ale čas. To bychom to nedotočili nikdy, raději jsme si vždycky kopli,“ říká Filip. Ihned po natáčení rekvizitář odvezl orchestrion zpět jeho majiteli. A přestože byl rozbitý, vydělal mu podle Filipa pár stovek, což na tu dobu znamenalo hodně – téměř jeden průměrný měsíční plat.

Ve vesničce Višňová poblíž Příbrami, co se v seriálu jmenovala Třešňové, visela v hospodě na zdi hlava kance. Zastřelil ho představitel nevěrného řidiče autobusu Čiháka, Vladimír Menšík (†59). To prý tehdy pršelo a režisér František Filip nemohl natáčet, a natáčecí štáb, co měl základnu v hospodě a nudil se, se nechal zlákat k lovu kanců. Menšíkovi se údajně moc nechtělo, nakonec si ale půjčenou flintu přece jenom vzal do ruky. A hned měl úlovek!

„On střílet vůbec nechtěl. Prý je toho zvířete škoda. Nakonec se ale nechal vyhecovat,“ popisoval jeden z místních po letech s tím, že Menšík prý schválně mířil jinam, kanec se ale pohnul... a herec se trefil. „Byl z toho úplně špatnej a styděl se,“ vzpomínali pamětníci.

Herec si mrtvé zvíře k údivu všech nevzal. „Nechte si ho tu a snězte si ho. Já už kance, i když mně to vždycky chutnalo, nikdy nepozřu,“ pravil prý Menšík. A vesnici tak dopřál kančí hody. Baštili prase se zelím, se šípkovou omáčkou a dokonce si ho udělali načerno s rozinkami a švestkami. „Tu kančí hlavu někdo sbalil, a když se po letech začaly hledat trofeje z Chalupářů, našla se a pověsila na Menšíkovu počest tady v hospodě.“ 

Samozvaného Romea z autobusu si sice diváci i obyvatelé Višňové zamilovali, ale herec sám si natáčení dvakrát neužíval. V horkém letním počasí na place v exteriérech trpěl velkými problémy spojenými s astmatem. Museli ho dokonce vozit do Prahy na injekce... „Problémy měl už ale i předtím, při F. L. Věkovi. Obdivoval jsem, jak tu svoji nemoc zvládá a jak při ní dokáže podat tak ohromné herecké výkony,“ vysekl mu režisér František Filip svou poklonu.

Původně dětský herec Bolek Skalski (59), jenž už se dnes herectví nevěnuje, v Chalupářích ztvárnil malého Pištu. S Vladimírem Menšíkem později hrál i v seriálu Bouřlivé víno, dokonce se tam stal jeho seriálovým synkem. A tak ho učil pořádným neřestem... „Na Chalupářích jsem se s ním snad ani nesetkal, měl jiné natáčecí dny a jinou dějovou linku coby řidič autobusu. Ale v Bouřlivém víně jsem mu potom hrál syna. To byla výborná zkušenost, on byl super. Vysvětloval mi, ve dvanácti letech, jak pít víno, jak se chovat, byl pozorný i k mojí mámě,“ prozradil Blesku.

Při natáčení seriálu učil Josef Kemr svou hereckou kolegyni Lubu Skořepovou (†93) řídit. Herec, který se s kolegyní znal od dob studií, se prý už nemohl dívat na to, jak se potýká s volantem. „Já nemám pro motory vlohy. Z autoškoly mě vyhodili, pak jsem nějakým zázrakem zkoušky udělala, ale řízení mi stejně nešlo. Kemr mi poradil, ať si koupím trabanta, že jezdí skoro sám,“ svěřila se před lety Blesku Skořepová.

Dvoutaktové vozítko pomáhal Lubě vybírat další kolega z pražského Národního divadla Vladimír Ráž (†77), protože Kemr coby Bohouš Císař měl v Chalupářích hodně natáčecích dnů. Spolu s Kemrem potom dali Skořepové na přední sklo papír s podrobnými instrukcemi. „Začínalo to: 'Napřed nastartuj tím, že otočíš klíčkem v zapalování',“ vzpomínala se smíchem herečka. „Trénovala jsem nahoře na kopci v Chuchli. Moc mi to stejně nešlo,“ přiznávala.

Většina jejích jízd prý dokonce záhadně končila v polovině... „Byla jsem mladá, vždycky u mě zastavil nějaký řidič a mluvil o svíčkách, někdy dokonce o relé. Nechápala jsem. Nakonec jsem auto postavila před chalupu a dala k němu ceduli: 'Vemte si, co chcete!' Za pár měsíců zmizel beze stop,“ dodala herečka.

K tomuto seriálu nezapomenutelným způsobem patří i hudební doprovod. „Veškerou muziku do Chalupářů složil Luboš Fišer a udělal ji znamenitou,“ vzpomínal režisér. Zdeněk Borovec pak napsal text písně Když máš v chalupě orchestrion, kterou nazpíval Waldemar Matuška (†76). „Vůbec jsem neváhal a okamžitě ho oslovil. Kdo by to taky jiný měl zpívat? To byla přesně jeho poloha,“ míní režisér. Když potom ale Matuška emigroval v roce 1986 do USA, bylo zle.

Seriál dokonce na pár let přestal existovat. „Dali ho k ledu. Pak přišli na to, že skladbu může zahrát jen symfoňák, bez Matušky, a Chalupáři se opět vysílali,“ komentuje Filip s tím, že o tom, že zpěv Matušky ze znělky zmizí, prý netušil. „Nikdo mi to neřekl!“ zapřísahal se Filip. „No ale měli smůlu, bylo to za A velice trapné a za B na Matušku ještě víc všechny upozornili.“

Na polízanici s písničkou pamatuje i vdova Olga Matušková (77). „Byla to jedna z věcí, čím se Waldovi mstili soudruzi za to, že jsme emigrovali, že ho vypárali z té písničky. Nám to okamžitě lidi volali, měli z toho srandu, říkali, že to není ono. Ale myslím, že tím na to jen upozornili. Kdyby to tam nechali a přešli to, tak by se nad tím nikdo nepozastavil, takhle to jen každého trklo do očí,“ míní Matušková. Když jejího manžela po revoluci do seriálu vrátili, bral to Walda jako definitivní tečku za bezprávím minulého režimu.

Je to až legrační, ale pro klid natáčení musely být ve vesnici Višňová dodržována nařízení filmařů, a to zákaz ježdění traktorů a štěkání psů. Přece jenom bylo zemědělství a družstevní výroba v plném proudu a režisér potřeboval ticho. Herci během natáčení pak většinou popíjeli nebo mastili karty, běhaly k nim děti pro podpisy a všichni měli zážitky z toho, když herce každý večer po natáčení odvážel domů taxík.

Dnes byste ale seriálovou Třešňovou nepoznali. Tak třeba chalupa, ve které bydleli Jiří Sovák a Josef Kemr, prošla od doby natáčení mnoha změnami a chce to trochu představivosti, abyste v ní viděli ten dům, který si pamatujete ze seriálu. Noví majitelé přidělali podkroví, odstranili plot na zápraží. Z hospody se zase stala výrobna krmiva pro psy, kam se sváží maso z kafilérie... a místní si stěžují na silný zápach. 

Rybník, ve kterém se chytali kapři, kteří tam nebyli, je pokrytý žabincem a zarostlý rákosem. Mimochodem, pokud vás zajímá, kapry do něj kvůli natáčení museli speciálně navézt... A podle vzpomínek místních je pak vesničané obratně rozkradli. „A udělali dobře, vždyť by ti kapři stejně chcípli,“ krčil rameny režisér Filip.