„Svou střízlivou verzi jsem nesnášela.“ Herečka Lumíra Přichystalová otevřeně o boji s alkoholem

Herečka Lumíra Přichystalová patří především k výrazným divadelním osobnostem, přestože cesta k herectví u ní nebyla vůbec samozřejmá. „Nejsem z herecké rodiny, nikdo kolem mě se umění nevěnoval,“ říká v Blesk Podcastu. Sama sebe ale už ze školních let popisuje jako třídního komedianta. Právě humor byl podle ní způsob, kterým si kompenzovala nejistotu a nízké sebevědomí.

Na JAMU ji nevzali, a tak se vydala studovat cestovní ruch. Snu o herectví se ale nevzdala a později uspěla na DAMU, kde si vybrala obor alternativní herectví. Lumíra otevřeně přiznává, že dřív ji nelákalo jen umění, ale i pozlátko, které s sebou tato profese často přináší. „Byla v tom touha něco si dokázat. Ukázat, že nejsem loser, natřít to všem, co o mně pochybovali. Vlastně nevím, kde se ve mně ten pocit nedostatečnosti vzal, ale byl tam,“ říká bez obalu. Právě nízké sebevědomí sehrálo zásadní roli i v jejím vztahu k alkoholu.

S pitím začala už v patnácti letech v tanečních. „Tehdy jsem zjistila, co alkohol umí se sebevědomím. Najednou jsem byla vtipná, odvážná, nebála jsem se,“ popisuje. Alkohol pro ni postupně přestal být jen společenskou záležitostí a stal se nástrojem, jak zvládat strach, nejistotu, obavy. „Bylo období, kdy jsem nesnášela svou střízlivou verzi. Připadala jsem si ošklivá, zlá, neschopná. Opilá Lumíra byla pravý opak. Byla to zábavná dračice, někteří, co mě zažili pod vlivem, říkají, že jsem byla až manická. A asi mají pravdu. Vlastně se ze mě stal pravý opak člověka, kterým přirozeně jsem,“ říká. Z party holky, se kterou chtěl být každý, se ale časem stal člověk, se kterým už nikdo večer trávit nechtěl. „Začala jsem být dost verbálně agresivní, měla jsem nepříjemné opice,“ přiznává.

Dovolená jí změnila život. Klára se odstěhovala na Zanzibar, kde podniká a je zasnoubená s Masajem

Problémové začalo být její pití právě na DAMU, ale pořád se to ještě prý dalo zvládat. Ačkoliv si dlouho uvědomovala, že pije víc, než by měla, neuměla si život bez alkoholu představit. „Ten alkohol je pro závislého jako nejlepší kamarád, jako životní láska. Myšlenka, že se ho mám vzdát, byla děsivá,“ popisuje. Zlom přišel ve chvíli, kdy byla kvůli pití vyhozena z divadla. „Nepřišla jsem na generálku, protože jsem ji v kocovině prospala. Tehdy se to ve mně zlomilo. Došlo mi, že je to buď anebo,“ vzpomíná.

Bez pití přišly deprese

Rozhodla se pro léčbu, i když nástup do léčebny byl možný až za měsíc. „Ten měsíc byl hrozně těžký. Fyzicky i psychicky. Strašně jsem se bála, co bude dál. Ty depky byly šílený,“ vypráví dál. Následovala tříměsíční léčba v Liberci, na kterou dnes vzpomíná s láskou. „Když si na to vzpomenu, poleje mě klid. Bylo to pro mě strašně důležité, milovala jsem to tam,“ usmívá se. Po léčbě pokračovala v terapiích a dodnes na sobě pracuje. „Není to tak, že jdete na tři měsíce do léčebny a pak jste vyléčení. Je to dlouhodobý proces,“ dodává.

Blechy, vši a špína už mě nerozhodí, bití dětí ale nesnáším, říká režisérka Výměny manželek

Své zkušenosti se rozhodla přetavit do monodramatu Já, diagnóza, ve kterém otevřeně mluví o boji s alkoholem. Za hru, ve které nechybí nadsázka a humor, což je pro Lumíru typické, byla dokonce v širší nominaci na cenu Thálie. „Jasně, že jsem se bála jít takhle s kůží na trh. Hrozně. Ale řekla jsem si, že strhnu náplast. Ať to všichni vědí a já mám klid,“ vysvětluje. Zpětně svého rozhodnutí nelituje. „Myslím, že je důležité to netabuizovat. Pokud to někomu pomůže, má to smysl,“ myslí si.

Pokud se chcete o Lumíře Přichystalové dozvědět víc, zjistit víc podrobností o jejím boji s alkoholem, ale i o herecké branži obecně, pokud se chcete dozvědět, kde a kdy ji můžete vidět hrát nebo i to, jak přišla ke svému originálnímu jménu, poslechněte si celý podcast. Rozhodně neuděláte chybu, protože Lumíra je nejen skvělá herečka, ale i velmi dobrá a zábavná vypravěčka.