Porno patří do kina, říkají zakladatelky P*festu a boří tabu kolem pornografie
Pornografie je médium, o kterém se mluví šeptem nebo vůbec. Přitom má obrovský vliv na to, jak vnímáme sex, tělo i intimitu. Zakladatelky festivalu P*fest Anna a Dorota v podcastu Už budu! vysvětlují, proč přenesly porno do kina, proč není pornofilm jako pornofilm a proč je důležité začít o pornografii mluvit otevřeně.
Pornografie je jedním z mála typů médií, jehož hlavním cílem je vyvolat fyzickou reakci těla. Právě to je důvod, proč začala filmové teoretičky Annu a Dorotu tolik zajímat. „Klasické filmy nebo seriály v nás vyvolávají emoce, ale pornografie má za cíl především fyzické vzrušení. To je na ní z mediálního hlediska fascinující,“ vysvětluje Dorota v podcastu Už budu!
Obě hostky mají vystudovanou filmovou teorii a původně se zabývaly obecně médii. Když ale Dorota přišla s tím, že chce zkoumat právě pornografii, reakce okolí byly rozpačité. „Lidi byli trochu zděšení. A vlastně i to mě na tom bavilo, že to provokuje,“ usmívá se. Právě tahle provokace a tabuizace tématu se staly jedním z impulsů ke vzniku festivalu P*fest.
P*fest, festival sexuálně explicitních filmů, přináší pornografii do veřejného prostoru, tedy do kin, debat a diskuzí. Inspirací byl jeho zakladatelkám podobný festival ve Vídni, který před pár lety navštívily, a kde se po projekcích vedly otevřené debaty s tvůrci a herci. „Říkaly jsme si, že by bylo skvělé něco takového udělat i v Praze,“ vzpomíná Anna.
Dívat se na porno v kinosále s dalšími stovkami lidí je podle Doroty velmi specifický zážitek. „Těžko se to popisuje, dokud to člověk nezažije. Reakce jsou hodně individuální, ale v zásadě nadšené. Lidi to baví a překvapuje,“ tvrdí. Právě společný prožitek podle nich bourá stigma, které kolem pornografie panuje.
Na rande na porno festival?
Anna přiznává, že sama nikdy nebyla vášnivou konzumentkou pornografie, která by porno vyhledávala ve velkém. „Nemám ale stud o pornu mluvit. Fascinuje mě, že je to oblast, o které lidé mluvit odmítají, i když na ni koukají všichni. Svůj sexuální život s přáteli řešíme běžně, ale na jaké porno se koukáme? To je tabu,“ myslí si. Právě reakce publika na P*festu jsou pro ni jednou z nejzajímavějších částí celého projektu. Dorota pak s nadsázkou dodává, že festival může být i zajímavým místem na rande. „Možná ne úplně na první, ale na druhé nebo třetí určitě. Otevře to témata, ke kterým byste se jinak těžko dostali,“ směje se.
V podcastu se dostávají i k penězům v pornoprůmyslu. Dorota upozorňuje, že přestože se o pornu mluví jako o obrovském byznysu, samotní tvůrci často bohatí nejsou. „Problém ale není jen v penězích, ale hlavně v kvalitě. Není pornofilm jako pornofilm,“ zdůrazňuje.
Podle obou hostek je zásadní mluvit o etické pornografii. „Děti se dnes často poprvé setkávají se sexem právě skrze porno. A často velmi brzy, klidně kolem devíti let. A ty vzory, které tam vidí, jsou mnohdy objektivně špatné,“ upozorňuje Dorota. Právě proto považují za důležité ukazovat, že existují i jiné, kvalitnější a etičtější přístupy.
V bonusové části podcastu na uzbudu.blesk.cz se dozvíte:
- Jak vypadá alternativní a etické porno Čím se liší od mainstreamové produkce
- Co dělá porno „dobrým“ a kvalitním
- Kde leží hranice mezi erotikou a pornografií
- Peníze v pornoprůmyslu a gender pay gap
- Tipy na kvalitní porno
Co je to za hloupost? Porno slouzi pouze k jedinemu ucelu, ktery se realizuje nekde v soukormi s toaletakem po ruce. Neumim si predstavit, ze se bude dusevne zdravy jedinec divat na porono jako se diva normalni film.
Ono je to presne naopak, v dobe kdy lze koukat na porno jednim kliknutim mysi na internetu uz do kin vubec nepatri filmy s erotickymi scenami. Eroticke sceny jsou v dobe porna v beznych neporno filmech naprosto nadbytecne. Normlani filmy by mely byt o myslence, pribehu, sdelene, dojmu a hereckych vykonech bez soft/hrad porno scen.