Sarkozy pokřtil knihu o jeho vězení: „Bylo to peklo,“ píše. Pobýval přitom ve VIP cele
Bývalý francouzský prezident Nicolas Sarkozy ve středu pokřtil svou novou knihu o dvacetidenním pobytu za mřížemi, informoval web televizní stanice CNN. V „Deníku vězně“ o pařížské věznici La Santé píše jako o „pekle“.
Bývalou hlavu Francie poslal prvoinstanční soud na pět let do vězení v kauze nelegálního financování její vítězné prezidentské kampaně v roce 2007 penězi z Libye. Sarkozy byl v pařížské věznici La Santé od 21. října do 10. listopadu.
Pařížský soud minulý týden rozhodl, že na odvolací řízení může Sarkozy počkat na svobodě pod podmínkou soudního dohledu. Odvolací řízení se bude konat od 16. března do 3. června příštího roku.
Jako „levný hotel“
„Kdybychom ignorovali pancéřové dveře s kukátkem, dalo by se to považovat za levný hotel,“ popisuje vězeňskou celu v knize, která se dostala do prodeje přesně měsíc po jeho propuštění. Vězení podle něj bylo „peklo“.
Výhled z okna měl prý zakryt plastovými panely, nebylo vidět oblohu ani poznat, jaké je počasí. V noci se mu spoluvězni měli vysmívat, což jej vytrhávalo ze spánku. Jednu noc jej údajně probudil požár nedaleké cely, který měl založit její obyvatel.
„Seděl jsem na posteli, která nebyla ustlaná, a byl jsem v šoku. Nikdy jsem nezažil, ani během vojenské služby v armádě, tvrdší matraci. Asi i stůl by byl měkčí,“ napsal. Přestože Sarkozy popisuje téměř nelidské podmínky, ve skutečnosti měl stejně jako ostatní vězni v takzvaném VIP křídle, které se skládá z 18 cel, k dispozici soukromou televizi, sprchu, ledničku a varnou desku.
Návštěvy rodiny i politiků
Sarkozyho zážitky z vězení jsou v knize proloženy vzpomínkami na týdny mezi vynesením rozsudku a jeho příjezdem k branám La Santé 21. října. Podle Sarkozyho například současný prezident Emmanuel Macron trval na tom, aby přijal přesun do jiné věznice, kde by byl ubytován v „apartmánu pro rodiny vězňů“. Tuto nabídku dle svých slov odmítl.
Ve vězení jej měl navštívit jeho bývalý kolega a současný ministr spravedlnosti Gerald Darmanin, což vyvolalo ostrou kritiku ze strany francouzské veřejnosti. O setkání s ním měl požádat také americký velvyslanec v Paříži Charles Kushner, otec zetě Donalda Trumpa Jareda Kushnera.
S rodinou se Sarkozy osobně vídal alespoň jednou za dva dny, čímž se velice lišil od zbytku vězňů v takzvaném VIP nebo izolačním křídle věznice. „Nikdo je nevidí. Nikdo se s nimi nesetkává,“ napsal o nich. Pozoruhodné je, že ve vztahu ke svým spoluvězňům se Sarkozy obecně prezentuje jako člověk odlišný, jako nevinný, který prožívá „nemyslitelné“.
Znovu našel víru
Sarkozy rovněž podrobně popisuje, jak několik dní před nástupem do vězení vzal dospívajícího pacienta s rakovinou na fotbalový zápas a jak mu tleskali lidé v restauracích. Při nástupu do vězení prý lemovaly ulice celé rodiny. V tu chvíli se neubránil vzpomínce na davy, které mu tleskaly v noci po jeho zvolení v prezidentských volbách. Od „fanoušků“ mu do vězení přišlo velké množství darů a dopisů, mezi nimi například 20 biblí. „Dopisů přišly stovky denně. Více, než jsem kdy dostal jako prezident,“ píše.
Sarkozy, který je přesvědčen o své nevině, v jedné z kapitol kritizuje investigativní novináře, jejichž práce vedla k jeho konečnému odsouzení. Srovnává se s Alfredem Dreyfusem, rovněž bývalým vězněm v La Santé.
Bývalou hlavu státu každou neděli navštěvoval vězeňský kaplan. Sarkozy v knize prohlašuje, že „znovu našel svou víru“. Mezi knihami, které si vzal s sebou do vězení, nechyběla biografie Ježíše Krista a dva svazky Hraběte Monte Cristo. „V La Santé jsem začal nový život,“ končí svou knihu.
To píše rychle. To snad napsal dříve, než tam nastoupil.