Psí aristokrati: 5 plemen s fascinujícím a nejzajímavějším původem
-
Psí aristokratiPsí svět ukrývá spoustu fascinujících příběhů. Od loveckých legend přes královské dvory až po tajemné rituály starověkých civilizací. Některá plemena si dodnes nesou svůj dávný odkaz v povaze, vzhledu i schopnostech. Která z nich dělají nezapomenutelné společníky?
- 1.
Saluki
SalukiAutor: istock.comSaluki (perský chrt) je považován za jedno z nejstarších domestikovaných plemen vůbec. Jeho kořeny sahají přibližně 5–7 tisíc let do minulosti, kdy jej nomádské kmeny na Blízkém východě chovaly jako lovce gazel. Byl tak ceněný, že jej beduíni považovali za dar od Alláha a spával s nimi ve stanech, zatímco ostatní psi zůstávali venku.
Ve starověkém Egyptě byli saluki mumifikováni podobně jako lidé, což jasně ukazuje, jak uctívaní byli. Jejich neobyčejná rychlost a vytrvalost z nich dělala nenahraditelné lovce v nehostinném pouštním terénu.
Saluki se vyznačuje štíhlým tělem, které téměř nezměnilo podobu po tisíciletí, což je důkaz stabilního genetického profilu. Byl také symbolem prestiže a pouze vznešení lidé mohli takového psa vlastnit. Zajímavé je, že beduíni je neprodávali – mohli být pouze darováni, což dále zvyšovalo jejich hodnotu. Jejich historie je protkána příběhy o královských dvorech, poutnících a obchodních karavanách, a tak se toto plemeno rozšířilo dál do Asie i Evropy. Dnes tak saluki představuje živý most mezi moderním světem a starověkými civilizacemi.
- 2.
Akita Inu
Akita InuAutor: istock.comAkita Inu má velmi složitou a uctívanou historii. Původně byl chován jako lovecký a později i strážní pes, kterého vlastnili především samurajové. Tito válečníci akity cvičili k lovu medvědů a divočáků, což vyžadovalo mimořádnou sílu a odvahu. Plemeno se stalo symbolem loajality a nezdolnosti, nejznámějším příkladem je příběh psa Hačikó, který čekal na svého zemřelého pána téměř 10 let. V Japonsku je považován za národní poklad a jeho vlastnictví bývalo spojeno s prestiží a mocí.
Během druhé světové války však plemeno téměř vyhynulo, protože bylo zabíjeno kvůli kožešině nebo kříženo s německými ovčáky pro vojenské účely. Po válce se podařilo obnovit chov díky několika nadšencům, kteří zachovali původní linii. Akita Inu má zvláštní duchovní význam – v Japonsku se tradičně dává jeho figurka jako symbol štěstí a ochrany zdraví. Jde o plemeno s hlubokými kořeny v japonské kultuře, které vyvolává respekt po celém světě. Jeho historie je fascinující směsí války, cti, tradic a neochvějné psí věrnosti.
- 3.
Basenji
BasenžiAutor: istock.comBasenži je často označován jako „africký pes, co neštěká“, což samo o sobě naznačuje jeho jedinečný původ. Pochází z oblasti dnešního Konga, kde jej domorodé kmeny využívaly jako loveckého psa již před tisíci lety. Jeho původ je tak starý, že se objevuje na vyobrazeních a artefaktech starověkého Egypta.
Basenži si dodnes zachovává řadu původních vlastností, které sdílel s divokými africkými psy, zejména mimořádnou obratnost a tichý pohyb v džungli. Jeho zvláštní vokalizace, známá jako „jodel“, je výsledkem anatomického tvaru hrtanu a odlišné stavby hlasového aparátu. Zajímavé je, že domorodci jej nepovažovali pouze za loveckého pomocníka, ale také za symbol štěstí a ochrany kmene. Díky své nezávislosti byl psem, který lovil bok po boku s člověkem, ale nebýval striktně cvičen – spíše spolupracoval intuitivně.
K Evropanům se dostal až v 19. století, avšak první pokusy o import nebyly úspěšné kvůli chorobám, které psi nepřežili. Teprve později se podařilo přivést zdravé jedince a plemeno se rozšířilo po světě. Dodnes si basenži uchovává stopu „prapůvodního psa“, díky čemuž je jeho historie považována za jednu z nejzajímavějších na světě.
- 4.
Samojed
SamojedAutor: istock.comSamojed pochází ze Sibiře, kde jej chovali kočovníci, kteří jej považovali za člena rodiny. Zajímavé je, že tito psi nespali venku, jak tažná plemena běžně vídáme – naopak spávali přímo s lidmi ve stanech, aby poskytovali teplo.
Měli tři hlavní úkoly: Hlídat sobí stáda, pomáhat při tahu a ohřívat své majitele v mrazivé tundře.
Samojed má charakteristický „úsměv“, který není náhodný – jeho tvar tlamy zabraňuje tomu, aby se mu tvořila námraza na čenichu během práce v zimě. Plemeno si zachovalo velmi jemnou povahu, protože agresivní psi byli pro kočovníky nebezpeční a nebyli chováni.
Evropané se s nimi seznámili až v 19. století, kdy se využívali při polárních expedicích, například u Amundsena. Jejich hustá bílá srst byla natolik kvalitní, že se používala k výrobě šál a oděvů. Přestože jsou nyní samojedi oblíbenými rodinnými psy, dodnes v sobě nesou inteligenci a vytrvalost, které jim umožňovaly přežít v extrémních podmínkách. Jejich původ je jedinečný tím, že vznikli v těsné symbióze s lidmi, kteří je považovali skoro za rovnocenné členy komunity. To z nich dělá jedno z nejzajímavějších arktických plemen.
- 5.
Čau-čau
Čau-čauAutor: istock.comČau-čau má původ v severní Číně a Mongolsku a patří mezi nejstarší psí plemena na světě. Jeho historie je zahalena mystikou a sahá tisíce let do minulosti, kdy sloužil jako strážce, lovec i tažný pes. Je zajímavé, že se objevuje v uměleckých dílech dynastie Han, což naznačuje, že byl významným zvířetem v tehdejší společnosti.
Čau-čau je proslulý svým modročerným jazykem, což je unikát v psí říši, a spekuluje se, že může mít prastaré genetické kořeny odlišné od většiny plemen. V minulosti byl považován za posvátného psa chránícího chrámy a kláštery. Jeho silná nezávislost a důstojné chování naznačují, že dříve nebyl typickým společníkem, ale spíše symbolem síly a autority.
Objevují se dokonce legendy, že čau-čau doprovázel starověká mongolská vojska. Plemeno bylo do Evropy importováno až v 19. století a rychle si získalo oblíbenost pro svůj exotický vzhled. Jeho historie je fascinující směsí mýtů, tradic a kulturního významu, díky čemuž zůstává jedním z nejzáhadnějších psů. Dodnes působí čau-čau jako psí aristokrat, který si nese odkaz starověkých civilizací.
