Do celé záležitosti Markétu uvrtal muž, se kterým si plánovala společnou budoucnost. Nigérijec Viktor s ní měl sice také plány, ale ty zdaleka nezahrnovaly šťastnou rodinu a lásku až do smrti. Že v Markétě vidí jen pašeračku, na níž vydělá spoustu peněz, zjistila příliš pozdě.
Pět kilogramů kokainu pašovala Markéta v dětských knížkách, kde měl být pečlivě zabalený tak, aby letištní kontrola nic neodhalila. Jak sama popisuje, cítila v kostech, že se blíží něco špatného. Po přistání v hlavním městě Srí Lanky stála ve frontě na pasovou kontrolu. Ve chvíli, kdy se nacházela pod cedulí varující, že za držení drog na Srí Lance hrozí trest smrti, ji oslovil muž v uniformě a vyzval ji, aby ukázala obsah kufru.
„Otevřeli mi kufr a ten kokain tam byl vysypaný. Roh té knížky byl asi špatně zabalený a ten kokain se vysypal do kufru. Když jsem to viděla, vyschlo mi v krku a věděla jsem, že nic nevymyslím,“ popisuje Markéta. Věděla, že nemá cenu zapírat, a rozhodla se říct pravdu do posledního detailu. „Já už jsem na sobě těch lží měla tolik. Lhala jsem rodičům, přátelům, sama sobě… Já jsem byla hrozná lhářka,“ vypráví.
S vyšetřovateli Markéta spolupracovala, ale když jí nabídli, aby kontaktovala rodinu, odmítla. „Ta hanba byla taková, že jsem to mámě nemohla říct. Já jsem se na sebe asi půl roku nemohla podívat ani do zrcadla. Nemohla jsem vidět svůj obličej,“ říká Markéta. Hlavou se jí honilo jen to, zda bude oběšena, nebo zastřelena. Že se sice na Srí Lance trest smrti uděluje, ale nevykonává, se dozvěděla až později. Na rozsudek čekala ve vazbě tři roky a nakonec jí byly uděleny tři doživotní tresty.
Honička skončila smrtí dívky: První slova obžalované policistky! Chybovala při průjezdu křižovatkou?
Po noci strávené na letišti byla Markéta převezena na policejní stanici, kde vyšetřování pokračovalo. Když vyšetřovatele požádala, zda si může vést deník, bylo jí to umožněno. „Nechtěla jsem si to psát jako obyčejný deník. Já jsem tam mluvila k mámě, chtěla jsem jí to nějak vysvětlit. Já jsem předpokládala, že se odtamtud nikdy nedostanu,“ vypráví Markéta.
Vyšetřovatelky ji po několika dnech přesvědčily, že čím dříve rodinu kontaktuje, tím dříve se jí uleví. Rozhodla se tedy vytočit číslo svého bratra. Ten si nejprve myslel, že si z něj dělá legraci. „Mámě jsem nebyla schopná zavolat, musel jí to říct brácha. Já jsem to na něj takhle hodila,“ přiznává Markéta.
„Když jsem se dostala domů a rodiče jsem viděla poprvé. V ten moment jsem si chtěla rozbít hlavu o zeď. Rodičům, kteří mě milovali, jsem hrozně ublížila, v té době jsem netušila jak moc,“ popisuje své pocity z prvního setkání, ke kterému došlo až po převozu do Česka.
Nigérijec zuřil!
Na žádost vyšetřovatelů kontaktovala i Viktora, který celý plán zosnoval. „On se mě ptal, co jsem si dovolila. Proč jsem mu říkala, že jdu na hotel, když mě zadrželi. Ptal se, proč jsem mu to neřekla hned. Kdybych mu to řekla hned, měl by čas se sbalit a zmizet, takhle měli vyšetřovatelé čas si o něm něco zjistit,“ vypráví Markéta.
„Řekli mi, že když mu zavolám a řeknu mu, že když přijede, tak mě pustí. Tak jsem mu zavolala. Nadával mi, že jsem debil, že by nás pověsili oba. Řekla jsem mu, že je lhář, že od něj nic nechci a že se uvidíme v pekle. Tím to pro mě skončilo,“ popisuje Markéta.
Markéta si na Srí Lance odseděla celkem devět let. Česko do té doby nemělo se Srí Lankou uzavřenou smlouvu o vydávání vězňů. Do českého vězení se dostala až loni a letos v únoru byla podmínečně propuštěna. O svém pobytu ve srílanském vězení a proměně, kterou za mřížemi prošla, mluví velmi otevřeně v podcastu s dokumentaristkou Markétou OddFish Nešlehovou. Podcast Motýl za katrem z dílny Active Radio vychází každé pondělí na YouTube a dalších známých platformách.
