Šárko, nedávno jste odešla ze seriálu Ulice, proč?
„Těch důvodů je víc, ty soukromé nechci úplně rozebírat. Ale z pracovní stránky mám angažmá v Divadle na Vinohradech, kde jsem nebyla, když jsem v Ulici začínala. A ukázalo se, že to je, jako bych měla druhé angažmá v seriálu. Když pak děláte obojí, jedno začnete flákat, protože na dvě věci nemáte čas ani energii. To je asi ten hlavní důvod.“
Ale naskočila jste do nového seriálu – Polabí…
„Protože ta role je mnohem menší, nemám tam takový prostor a krásně to zvládám skloubit s divadlem. Navíc mě postava Terezy baví, nazvala bych ji takovou »náplastí na bolesti«. Je to ředitelka dětského domova, má zkušenost s krizovými situacemi. Funguje jako taková vrba, a protože je zvyklá ledacos, a umí i dobře poradit. A mě baví také to, že je to i matka. Mám seriálovou dcerušku, Julinku. Byla jsem ráda, že si tuhle polohu můžu zkusit.“
Vy ale zatím maminkou nejste, je to tak?
„To je pravda, ale uvidíme, co život přinese. Třeba to ještě nastane.“ (usmívá se)
Vašeho manžela v Polabí hraje Robert Mikluš. Jak jste si spolu sedli?
„Výborně, je s ním velká legrace! V seriálu pracuje v životním prostředí a je to trochu problematický charakter, který neustále hledá potíže na místech, kde nejsou. Takže Terezka nejenže pomáhá kamarádce, ale zároveň hasí veškeré problémy, které vyvolá její manžel. Ale daří se jí to, je to dobrý psycholog, který umí situace uklidnit.“
Máte k tomu blízko? Jste v životě vrbou?
„Myslím si, že neumím poradit, ale vyslechnout ano. Když za mnou někdo přijde a potřebuje mi něco říct, tak umím naslouchat.“
S Robertem Miklušem jste ale hodně neobvyklá dvojice.
„Potkali jsme se už v jednom seriálu, kde jsme spolu měli jen jednu scénu. Ale přišel mi natolik inspirativní, že jsem zajásala, když jsem zjistila, že mi bude hrát manžela. Je to docela neobvyklé spojení, a možná proto nám to funguje. Myslím, že jsme energeticky hodně zajímavý pár. Díky němu mám v pozdějších dílech lehce dramatickou zápletku.“
Co vám tam provádí?
„Je expert na to, že triviální situace, kde o nic nejde, dokáže vykroutit do absurdit a hodit vinu vždy na druhé, jen ne na sebe. Ale vezme vám všechny argumenty. On to celé překroutí, uargumentuje všechny okolo, ti mlčí a zírají na něj s otevřenou pusou.“
Když hrajete ředitelku dětského domova, byla jste se tam i podívat?
„Měla jsem to štěstí, že maminky mých bývalých partnerů pracovaly v dětských domovech. Vždycky mě to zajímalo, takže jsem se jich už tenkrát na práci vyptávala a byla jsem tam na návštěvě. Teď mi to pomohlo. Měla jsem kolem sebe lidi, ze kterých jsem mohla čerpat.“
Projdete tam i nějakou vizuální proměnou?
„Ne, jsem takto v civilu.“
Na rozdíl od Vyšehradu, kde jste hrála »pravou blondýnu«!
„Na ten vzpomínám moc ráda! S klukama se točí moc hezky, ve dvojce jsme byli už sehraný tým. Bylo to jako se vrátit domů, protože člověk už se nestydí a má důvěru v režiséra i všechny tvůrce.“
Jak se vám podařilo najít přesnou polohu?
„To je to zábavný, co vás na natáčení baví – hledat míru všech postav společně s režisérem. Samozřejmě, že za mnou Jakub několikrát přišel a říkal: ‚Uber, uber! Nainstaluj si tu aplikaci – hereckou aplikaci uber!‘ (směje se) Anebo naopak mi říkal, že do toho mám víc šlápnout. Ale to mě moc bavilo – hledat míru hereckého projevu.“
Měla jste nějaký předobraz?
„Kupodivu neměla, možná barbínu!“ (směje se)
Jak na vás Jakub Štáfek vlastně přišel?
„Znali jsme se z Ulice. Dřív jsem byla docela nervák a v novém prostředí jsem měla trému. Ačkoliv to tak možná nepůsobí, jsem trochu introvert a mám problém vždycky, když přijdu mezi novou skupinu lidí, než se s nimi seznámím a spřátelím. Tady bylo moc příjemný, že když si mě Kubík vytáhl, že jsme se znali. Když jsem šla točit, zjistila jsem, že ve štábu jsou lidi, které dávno znám, tak jsem se cítila bezpečně.“
A tam to bylo potřeba!
„To je pravda. Bláznit a blbnout si dovolíte jen s opravdovým přítelem, což se tam povedlo.“
Kluk v holčičím těle. Máte ráda herecké proměny kvůli rolím?
„Moc. U Vyšehradu to bylo nutné, ale třeba u Polabí to nebylo potřeba. Je pravda, že zase až tolik civilních poloh ale nemám. Kromě seriálu Pod hladinou, ovšem tam je taky určitá stylizace, protože moje postava René má v sobě mužskou energii. Je to takový kluk v holčičím těle, a to je mi blízké.“
Víc než ona blondýna?
„Rozhodně víc. Když jsem byla malá, tak jsem chodila ostříhaná nakrátko, hrála jsem si s legem, měla jsem období, kdy jsem se strašně snažila být cool tím způsobem, že budu jako kluk. Hodně jsem nosila kalhoty a vytahaná trička, vůbec jsem nejela v sukýnkách a botičkách na podpatku. Takže ano, je mi to bližší. Na René se mi líbí, jaký je praktik a technik. Rozumí motorům a umí řídit loď nejlíp ze všech.“
Dělala jste si na ni řidičák?
„Musela jsem už kvůli první sérii a letos v létě jsem ho oprášila. Všechny scény na vodě mě moc baví. Je to výzva, když si hlavní kameraman vymyslí, jakou rychlostí přijedu, jakou smyčku udělám, kde loď zaparkuju nebo jak rychle přirazím k boku druhé lodi. Baví mě zkoušet svoje hranice, jestli to fakt uřídím, protože sice mám řidičák, ale nemám naježděné hodiny jako profesionál. Takže rychlé manévry mi trošku dělají problém. Ale zatím se mi to vždycky povedlo.“
Měla jste šanci si to natrénovat?
„Ano, ale když je člověk nevyježděný, občas se vám první či druhý pokus povede zázračně nejlíp. Takže u některých scén jsem říkala: Pojďme to nezkoušet, ale rovnou zkusit natočit!“
Potápěla jste se také?
„Ne, protože ženy se profesně nesmí potápět. Moje postava potápění miluje v soukromém životě, ale jako policajtka nemůže.“
A vy sama?
„Ráda šnorchluju. Hlubiny mě nelákají. Nemám příliš ráda létání nahoru ani potápění dolů. Ráda stojím nohama na zemi.“
Váš muž Ondřej Kraus je milovník koní. Jaký k nim máte vztah vy?
„To je taková životní náhoda. Koně jsem milovala od dětství a začala jsem jezdit, když mi bylo asi deset. Během puberty a studia na konzervatoři jsem toho nechala a říkala si, že se k nim chci jednou vrátit a že si chci jednou v životě koupit svého vlastního koně, abychom spolu budovali vztah. No a život mi ho přihrál s mým manželem. Dali jsme se dohromady a on mi dal jednoho ze svých nejstarších koníků, kteří jsou už klidní a bezpeční. Takže mám dva roky svého koně.“
Šárka Krausová natáčí Vyšehrad 2: S fotbalistou bych žít nechtěla! Matyáš Janíček, Daniel Kristl
Jak se jmenuje?
„Max. Je to krásný černý kůň, který má obrovskou bílou lysinku na čumáku. Ten si teď zvyká, že jsem jeho panička, protože celý život byl s mým manželem. Ale myslím si, že nám to spolu celkem jde. Takže můj muž má štěstí, protože si vybral ženu, která ke koním tíhla sama od sebe.“
Jezdíte pravidelně?
„Ano, ale zatím s Maxíkem pracujeme pomalu. Ze země i ze sedla, ale na větší vyjížďky si ještě netroufám. Třeba na hodinovou ano, ale více ne. To, že bych si vzala brašny, do nich si dala pití a svačinu a jela s koněm brouzdat přírodou, kam nás nos zavede, to mě láká, ale Maxík na to ještě není úplně stavěný. Celý život to po něm nikdo nechtěl a on je hodně nervózní, když ho vyvedu na cestu, kterou nezná a nemá ji projetou. Ale pracujeme na tom.“
S koňmi to může být i nebezpečné, zažila jste takovou situaci?
„Mnohokrát! Jako malou mě kůň nakopl, později mě zas jiný kousl do ramene. A samozřejmě mám za sebou i pády. Při tom posledním jsem udělala kotrmelec přes jeho hlavu a dopadla na svoji. Naštěstí jsem měla helmu. Pozitivní bylo, že jsem si pádem prokřupla krční páteř a přestala mě úplně bolet záda. Manžel se smál, protože jsem vstávala a měla v helmě zadřený trs. Vypadala jsem jako travnatý pankáč!“ (směje se)
Sledujete se s manželem jako herci vzájemně?
„Neděláme to úplně záměrně, ale snažíme se sledovat a fandíme si. I v divadle. Tam o to víc, že jsme ve stejném angažmá. Chodíme si na premiéry a dáváme si zpětnou vazbu i případnou kreativní kritiku, která člověka někam posune. U natáčení někdy dlouho trvá, než to vyjde ven, ale Vyšehrad viděl a nerozvedl se se mnou, takže dobrý!“
Tam jste hrála i se strýcem Lukášem Vaculíkem, jaké to bylo?
„Bylo to naše poprvé »společně« před kamerou a o to to bylo hezčí. Moc jsme se na to těšili, i když první den jsme oba měli ostych, díky kterému jsme se furt smáli, protože nám přišlo vtipný, že se snažíme hrát nějaké postavy, který víme, že nejsme. Ale pak už to bylo úplně přirozené a moc fajn, že jsme spolu strávili léto a řekli si strašně moc věcí. Daleko víc než běžně, protože se tolik nestíháme vidět.“
To věřím.
„Samozřejmě se s Lukášem vídáme pravidelně, ale v létě tolik ne. Když si voláme v červenci, říká Lukáš: ‚Tak se měj hezky a uvidíme se v září.‘ Protože víme, že léto je svatý a každý ho tráví s nejužší rodinou, cestuje a víc už nestíháme.“
Proč nehraje s manželem?
I když je její manžel Ondřej Kraus (31), herec, ještě spolu nehráli. „Dokonce ani v divadle! Byli jsme sice ve stejné inscenaci, ale neměli jsme spolu ani jednu scénu! Možná si vedení myslí, že bychom spolu nechtěli hrát, některé páry to tak mají. My bychom i chtěli, ale zatím nebyla příležitost,“ vysvětluje Šárka. Ondřej teď září v seriálu O koních a lidech, Šárka v Polabí a v Pod hladinou 2, které se na obrazovky chystá.
Řidičák na vozík
Natáčí seriál, začíná divadelní sezonu a nic dalšího zatím neplánuje. „Chci se teď víc věnovat koníkům, čekají mě nějaké semináře. Udělala jsem si řidičák na vozík na koně, takže můžu převážet koně, kam se mi zachce,“ říká nadšeně herečka.
„Cítím se jako superman, že můžu jezdit s velkým přívěsem. V září mě čeká týdenní workshop. Pojedeme s Maxem za trenérem a budeme se snažit zlepšovat,“ dodává.
Jaké měla Šárka léto? „Nádherné! Odpočívala jsem, byla jsem na našem statku. Můj největší sen, jak strávit volný čas, je ten, že si člověk neudělá časový harmonogram, co musí stihnout. Může vstát a v klidu se nechat unášet dnem, začít dělat to, co je potřeba, a nestresovat se. Takže jsem si užívala to, že jsem byla v bezčasí, v přírodě jen s rodinou, koněm a psem a pak jsme jeli na týden na dovolenou do Chorvatska. To bylo taky fajn.“
Jsem těhotná
Jen pár dní po našem rozhovoru šla Šárka s pravdou ven. „Dneska už s radostí potvrzuji, že mi smíte gratulovat. Ano, jsem v očekávání,“ prozradila šťastná herečka na čtvrtečních oslavách 20 let seriálu Ulice.
Dlouhé spekulace utla Šárka razatně: „Diváci z Ulici si zaslouží vědět, že za mým koncem v seriálu je těhotenství.“
