Nikdy se od sebe neodloučili, vždy o sobě věděli. Osudové bylo pro ně představení Jakub a jeho pán. Karel Heřmánek a Jiří Bartoška ho spolu hráli téměř nepřetržitě tři desetiletí. Když »Jakuba « zkoušeli poprvé, bylo jim 27 let. Režisér Činoherního studia Ústí nad Labem Ivan Rajmont (†70) rozhodl: „Bartoška by měl dělat Jakuba a Heřmánek pána.“
Začala tím triumfální cesta inscenace, jejíž první etapa trvala od premiéry v prosinci roku 1975 čtrnáct let a zažila 223 repríz. Znovu se pak oba herci setkali ve stejných rolích v roce 1993 už v Divadle Bez zábradlí, které Heřmánek založil a vedl. S Jiřím Bartoškou za sebou tehdy měli hořký odchod z Divadla Na zábradlí a spoustu společných plánů. Viděli se i loni na filmovém festivalu v Karlových Varech. To ale Heřmánkovi zbývalo už jen pár týdnů života. „Mluvil o tom, že ho bolí obličej, že má zánět trojklanného nervu,“ prohlásil o příteli v České televizi Jiří Bartoška.
Lidé se loučli s Karlem Heřmánkem (†76): Divadlo bylo otevřené sedm hodin! CNC_Tonda Tran
Doma na Hradčanech
Barťák měl rodinnou hrobku v Šárce už dlouho, rodinu Heřmánkových sem nejspíš přivedly vzpomínky na skvostné pražské bydlení na Hradčanech. K dispozici tam měli celé patro v historické vile. Možná i proto zvolili pražský hřbitov místo vyhlášeného Aldašína u Jevan, kde žili poslední roky. „Bydleli jsme na Hradčanech léta letoucí, ale pak dům zvláštním způsobem restituovali nějací lidé a ti nás vystrnadili. Vyexpedovat nás byl jejich prvořadý zájem, takže nám začali znepříjemňovat život...“ vzpomínal Karel hořce ještě za života. Druhou motivací ale určitě může být i fakt, že tam spočinul kámoš Barťák.
Co tam chybí?
Samotný hrob Karla Heřmánka, který jako první odhalil na sociálních sítích český designér a pedagog Maxim Velčovský (48), však není nijak okázalý. „Skromný hrobeček Karla Heřmánka U Matěje. Snad má ten architrávek (horní vodorovný kamenný překlad – pozn.) význam,“ napsal k fotce Heřmánkova náhrobku. „Na tom hrobě se buď šetřilo, anebo tam ještě něco chybí,“ vyslovil později pro Blesk domněnku, že pietní místo ještě nemusí být zcela dokončené. I mramorová deska nejspíš ještě čeká na nějaké do nádob osazené květiny nebo nízké dřeviny, také okolí by sneslo pár rostlin. Velčovský rovněž zdůraznil, že hrob objevil náhodně a nijak se na jeho podobě nepodílel.
Sebevražda na střelnici
Karel Heřmánek vystudoval brněnskou JAMU, kde byl spolužákem Jiřího Bartošky, Pavla Zedníčka a Jany Švandové. Po absolvování školy začal svou kariéru v brněnském avantgardním Divadle Na provázku, následně působil v Činoherním studiu v Ústí nad Labem. V roce 1976 se vrátil do Prahy, kde až do roku 1990 hrál v Divadle Na zábradlí. Po rozpadu této scény založil jedno z prvních soukromých divadel v Česku – Divadlo Bez zábradlí. Patrně ovlivněn vleklými a stále většími zdravotními problémy se rozhodl ukončit svou životní pouť vlastní rukou a 24. srpna loňského roku proti sobě otočil zbraň na střelnici Placy na Příbramsku.
