Doslova středomořské zápraží. Plánovala jste, jak bude celek vypadat, nebo vznikalo postupně?
Skladba rostlin není naaranžovaná, takhle my si tady žijeme. Začalo to parapetem, ten už je nyní taková druhá linie. Teď si dávám záležet na tom, co je tu před námi, když sedíme u stolku. Měsíček roste živelně, ten už se sám rozsemení, vedle je rozmarýn, levandule. Ta sousedí s fíkovníkem, ten sice asi nedozraje, ale nasadil. A zjistila jsem, že fuchsie má jedlé plody a že se z nich dá udělat marmeláda. Ale není to kdoví jaká chuťová hitparáda. Spíš je to hezké.
Kdy vás popadla vášeň k zahradě?
Když jsem se nastěhovala. Tady byla skalka a mně to přišlo škoda, že když už je tady taková mini předzahrádka, tak že by to něco chtělo. Tak jsem tak neuměle nejdřív zasadila pár rostlin, ale mezi nimi byly poměrně velké proluky. A jak jsem dokupovala a dokupovala, tak proluky už nejsou a rostliny jsou v podstatě ve dvou patrech.
Doslova. Nikde ani skulinka.
Dá se to tak říci, zároveň máme zvířata, která nám to někdy pohnojí a někdy prokypří. Je to pořád boj mezi člověkem a přírodou.
Pustila jste se i do pěstování zeleniny a bylinek.
Mám spoustu rajčat, v mnoha velikostech, barvách a druzích. Měla jsem i bazalku, ze semínek vypěstovanou. Překvapilo mě, jak je těžké vypěstovat dobrou a hezkou bazalku. Je tam mrkev, sklízely se lusky, kedlubny, jarní cibulka, ředkvičky a množství jahod a malin.
S tolika rajčaty musíte řešit, co s těmi, která upadnou nedozrálá.
Na ta se mi osvědčila papírová krabice s víkem, do které je uložím, a přidám banán a jablko. A funguje to, krásně dozrají.
Za stodolou se rozkládá rozlehlý sad.
A v něm spousta stromů s ovocem. Bylo tu obrovské množství třešní a švestek, rozdávala jsem je všem sousedům.
Když je toho tolik, zpracováváte ovoce? Zavařujete?
Ono by bylo skoro nejlepší z toho udělat něco tekutého… Ale byla z toho povidla. A výborná.
Předpokládám, že povidla vznikala v té krásné kuchyni, kterou prý máte ráda v zimě i v létě.
Ano, topíme tam dost často v kamnech. Pro mě je to taková domácí pohoda, něco vařit, mít zatopeno a pustit si třeba nějakou mluvenou povídku nebo četbu na pokračování.
V sadu je poměrně netradičně záhon levandulí.
Tam kdysi Andrejčin tatínek vysadil první levanduli, já jsem jí pak vysadila kamarádky, protože mi přišlo, že jedna levandule v půlce zahrady, že je to smutné a je to málo.
Dostala ta levandule nějaké jméno?
Nedostala. Ale máte pravdu, já jinak kytky pojmenovávám. Máme například olivovník Olivii, bugenvileu Matyldu, a spoustu dalších, asi si to za chvíli budu muset začít psát, abych nezapomněla.
Před domečkem jsou keramické sošky čivavy a také dvou slepic…
Před nějakou dobou přibyla strážkyně naší předzahrádky, keramická čivava, které svítí oči. Já jsem ji nevybrala, to Andrejka, je na ni strašně pyšná, takže mi nezbývá než ji shovívavě přijmout. A opodál jsou ještě dvě keramické slepice, ty nám celou zahradu hlídají pěkně od plotu.
Zdá se, že už tu není žádné volné místo. Máte ještě nějaké plány?
Mám ještě sen. Máme maliník, ale chybí nám borůvky. A borůvky musí být vždycky po dvou, aby se vzájemně opylovaly. Už jsem si toho zjistila o biochemii vyvýšeného záhonu spoustu, co se všechno kamarádí a nekamarádí, je to velká věda.
