Kde se vzal nápad na lodní kontejner?

Zdeněk: Jsme na zahradě zemědělské usedlosti, kterou naše rodina po generace vlastní a původní záměr byl přestavět stodolu na penzion. Nakonec jsme se rozhodli pro něco menšího a rychlého, protože jsme netrpěliví, a tak jsme zvolili lodní kontejner. Fascinovala nás recyklace a zároveň jsme chtěli vytvořit místo, které bude zcela soběstačné – nezávislé na vodě, elektřině i odpadech. Tak se zrodila Casita jako ostrovní systém.

U toho se zastavme, elektřina je tedy přes soláry?

Zdeněk: Na střeše jsou instalovány panely, elektřinu ukládáme do baterií, vodu sbíráme dešťovou, filtrujeme a používáme jako užitkovou. Odpad řešíme suchým záchodem. A teplo, to si člověk vyrobí sám – buď dřevem, nebo pohybem. Je to návrat k jednoduchosti, který má neuvěřitelnou sílu.

Je to tu myšlené jako romantika pro dva?

Patricie: Ano, je to tu ideální pro páry, které si chtějí užít klid, soukromí a čas jen pro sebe. Ale občas přijede i někdo sám – jen tak vypnout, vyčistit si hlavu, být chvíli offline. A to tu jde taky moc pěkně.

Uvnitř je originální štítek z původního lodního kontejneru.

Patricie: My jsme si ho vybrali.

Zdeněk: Dvacet let brázdil oceány, urazil miliony mil – a teď kotví u nás, v klidu pod Brdy. Možná i on chtěl zpomalit.

V sauně se topí zapnutím vypínače?

Zdeněk: Kdepak, musíte si zatopit dřevem, které je připravené. A venku na vás čeká ochlazovací káď. Není to na jedno tlačítko – a právě to je na tom krásné. Člověk zpomalí, naladí se na přítomnost. A ten zážitek je pak mnohem hlubší.

Za bambusovým hájkem jsou ve výběhu kozy, ovce a nově i lamy.

Patricie: Ano, už dorazila mláďata Coco a Lola – je jim teprve deset měsíců. Lamy sice pocházejí z Jižní Ameriky, ale ty naše jsou z novozélandského chovu. Jsou ještě mladé a zatím trochu plaché, ale každý den s nimi pracujeme, abychom je ochočili. Myslím, že do roka budou zvyklé na lidi.