Mám dost nábojů a mlíčka pro malou? Z právničky-čtyřnásobné matky je ostřílená snajperka
Není to tak dlouho, co se Tetjana Kebkalová (42) coby právnička věnovala lidským právům. Rostoucí hrozba z východu i manžel-veterán francouzské Cizinecké legie ji však dovedli k tomu, že vzala do ruky zbraň. Mistrně se naučila střílet z odstřelovačské pušky, s níž bránila své město před ruským nájezdem. Tehdy s manželem mysleli, že se neubrání – ale vpád Putinových vojsk přežili. Své zkušenosti a dovednosti teď Tetjana předává ukrajinským vojákům coby lektorka a provozní ředitelka soukromé vojenské společnosti.
Tetjana s manželem Andrijem a čtyřmi dětmi bydlí ve Slavutyči na severu Ukrajiny, nedaleko řeky Dněpr a běloruských hranic. Bylo tak na cestě ruských konvojů, které se 24. února 2022 začaly valit směrem na Kyjev. Město bylo obklíčeno a 25. března do něj ruské jednotky vstoupily.
„Vrátila jsem se z pozice v městské nemocnici. Protitankové jednotky se rozhodly ustoupit. Jako odstřelovač jsem byla nucena ustoupit také. Chápu, že město je obklíčeno a není z něj úniku. Past se zavřela. Poprvé v životě jsem v takové situaci,“ popsala Tetjana na Facebooku. „Dívám se na manžela, který mlčky plní náboji všechny zásobníky, které jsou k dispozici. Všechny zbraně, které máme, leží na podlaze. Na dvoře je v bojové pozici protipěchotní mina MON-50. Na podlaze leží dva protitankové granátomety RPG-26. Ve sklepě tiše sedí čtyři děti. Přemýšlím, jestli má ta nejmenší mléko.“
S manželem se rozloučili. Každý se posadil k oknu na jednu stranu domu, s výzbrojí – a granátem pro poslední okamžik. „V mládí jsem se věnovala judu, zbožňovala jsem Japonsko a samuraje, a teď se ukazuje, že budu muset udělat ‚harakiri‘ a obětovat celou svou rodinu, abych se vyhnula hanbě,“ chystala se vzít si život, než aby padla ruským nájezdníkům do zajetí.
Pod okny takto seděli a čekali na boj dva týdny, zatímco další obyvatelé města intenzivně proti okupaci protestovali. Rusové nakonec obráncům jen zabavili zbraně a stáhli se. Tetjana s Andrijem a dětmi přežili. Válka je ovšem neopustila. Andrij už před lety založil soukromou vojenskou společnost Omega Consulting Group. Žoldnéřské armády nejsou na Ukrajině povolené, operovali ale v šedé zóně. Zejména výcvik a ochranné poskytovala Andrijova firma hlavně africkým zemím, kvůli ruské hrozbě se však pochopitelně nechtějí domů.
Nyní nabízejí různé druhy výcviku zejména ukrajinské armádě – střelbu, miny, drony a tak dále. Provozní ředitelkou a jednou z lektorek je i Tetjana. Vojáky učí zacházet se zbraněmi včetně protitankových raket Javelin.
„Můj manžel je odstřelovač, takže mě to vždycky zajímalo. Miluji matematiku a odstřelování je z hlediska výpočtů velmi přesné umění. Při přesné střelbě nemůžete hádat, musíte se spolehnout na přesná čísla,“ vylíčila v rozhovoru pro Biz News. „Také si vyrábím vlastní náboje a i zde jde především o přesnost. Miligram střelného prachu navíc nebo o miligram méně ovlivní rychlost a trajektorii střely.“
I víc než tři roky po stažení ruských konvojů doma cítí napětí. „Jsme jen 7 km od Běloruska, a i když Rusové nyní nemají kapacitu na další vlnu útoků z Běloruska, v oblasti působí průzkumné a sabotážní skupiny, což mě samozřejmě velmi znepokojuje. Navíc, když Rusové vypouštějí své kamikaze drony Šáhid-136, létají nad naším domem a vydávají velmi nepříjemný hluk svým dvoutaktním motorem. Zní to jako létající moped. Létají pouze v noci a já samozřejmě musím vzbudit děti a poslat je do sklepa, pak se vojáci snaží drony sestřelit a všichni si užívají kanonádu.“
Po odchodu Rusů se Tetjana snaží skloubit rodinu, podnikání a pomoc vlasti – zvláště když většina zaměstnanců rodinné firmy je teď někde na frontě. „Musím je všechny nahradit – dělám účetní, právničku, byznysový rozvoj i instruktorku. Dokonce jsem se naučila spravovat firemní teréňáky.“ Uvědomuje si, že jejím vlasteneckým odhodláním poněkud trpí jejich děti. „Bohužel zažily studené zimy bez elektřiny, nedostatek jídla, výstřely a tu vůbec nejstrašnější věc – okupaci. Mohla jsem s nimi Ukrajinu opustit a usadit se někde v Evropě. Ale rozhodla jsem se zůstat, protože je to moje země, mé město. Musím tady být.“
