Chlapec (6) tři dny zvracel, skončil na kapačkách. První jídlo? Řízek. Slimáková varuje před nemocniční stravou
Nemocniční jídlo, které místo uzdravení může pacienta ohrozit? Specialistka na zdravotní prevenci a výživu Margit Slimáková v novém díle pořadu Blesk Podcast otevřeně popisuje případy z českých nemocnic, kdy se pacientům servíruje jídlo odporující jejich diagnóze a často i zdravému rozumu. A apeluje: změna není o penězích, ale o vůli!
Jedna fotka a lavina komentářů. Margit Slimáková před pár dny zveřejnila na svých sociálních sítích snímek nemocničního oběda - řízek, chleba a rajče. Podle popisu šlo o první jídlo pro šestiletého chlapce, kterého přivezla záchranka s rotavirovou infekcí. Tři dny byl na kapačkách, zcela dehydratovaný. A přestože matka upozornila, že má alergii na rajčata, dostal jedno rovnou na talíř. „Tohle není o estetice. To je o zdraví,“ říká Slimáková v rozhovoru pro Blesk Podcast. „Dostávám pravidelně fotky jídla z nemocnic. Bohužel je běžné, že celiak dostane rohlík nebo diabetik krupicovou kaši s kompotem. A slyší větu: Dieta si držte doma,“ tvrdí Slimáková.
Přitom o nutnosti změny nemocničního stravování mluví už víc než deset let. Sama stála u pilotního projektu, který podpořil tehdejší ministr zdravotnictví Adam Vojtěch. Jeho výsledek? „Lze vařit dobře, z kvalitních surovin a bez navýšení rozpočtu. Jen to chce chtít,“ říká známá specialistka na výživu. Nemocnice, kde to funguje, podle ní existují – například Havířov, kde se vaří chutně a z reálných surovin. Ale napříč republikou jsou obrovské rozdíly.
Jedním z častých argumentů proti kvalitnějšímu stravování jsou peníze. Kolik se tedy skutečně investuje? Podle Slimákové je průměrná denní částka na jídlo pro pacienta zhruba 80 Kč. „I kdyby se zvýšila o 10 %, pořád je to nic ve srovnání s tím, co stojí zdravotní péče. Přitom kvalitní jídlo zlepšuje psychiku pacienta a podporuje léčbu. Zdravý pacient se hojí rychleji a lépe snáší zákroky,“ připomíná.
Slimáková zároveň upozorňuje na zastaralý systém diet, který v českých nemocnicích přežívá desítky let. V praxi to znamená chaos v kuchyních a často nesmyslná pravidla. „Většina pacientů nemá žádné výživové omezení. Stačilo by nabídnout kvalitní bufet s jednoduchými a čerstvými potravinami – trochu jako v hotelu na dovolené. Nejde o luxus, ale o funkční minimum,“ dodává.
Na nemocniční stravu podle ní dopadá i lenost a setrvačnost systému. Nutriční terapeuti, zdravotníci i kuchaři přicházejí do prostředí, které běží roky podle daných podle tabulek, a jen málokdo má motivaci něco měnit. „Změna bolí. Ale je nezbytná,“ říká Slimáková.
Podobně vnímá i výmluvu na ceny zdravých potravin. „Nejnáročnější není rozpočet, ale přístup. Učit se vařit jinak, skladovat potraviny, plánovat. Ano, některé zdravé potraviny jsou dražší – ale také víc zasytí a prospívají zdraví. Dlouhodobě se to vyplatí,“ dodává.
Mýty o výživě
Margit Slimáková se ale v Blesk Podcastu nevěnuje jen stravování v nemocnicích, ale jídlu obecně. Dotýká se i několika výživových mýtů, které podle ní mezi lidmi stále panují. Například, že snídaně je nejdůležitější jídlo dne. „Není. Někomu vyhovuje jíst pětkrát denně, jiný si vystačí se dvěma jídly. Neexistuje jedna správná výživa. Jen skutečné jídlo a vnímání vlastních potřeb,“ říká rozhodně.
Stejně tak vyvrací populární poučku, že bychom měli denně vypít minimálně dva litry vody. „Pijte, když máte žízeň. Není nutné do sebe něco lít násilím,“ vysvětluje. Výjimky samozřejmě jsou, například senioři, kteří přestávají vnímat pocity žízně, nebo lidé s poruchami ledvin. Pro zdravou populaci ale prý žádný přesný objem tekutin za den neplatí. A co káva? Slimáková se usmívá. „Káva je moje oblíbené téma. Dlouho byla démonizovaná, ale dnes už víme, že může být prospěšná. Pokud vám chutná a nezasahuje do spánku, klidně si dejte 3–5 šálků denně,“ potěší mnohé.
Ačkoliv její názory bývají někdy označovány za alternativní, Margit Slimáková si z toho těžkou hlavu nedělá. „Publikuju to, co považuju za přínosné. Nesouhlasím s tím, že bychom měli kolem některých témat našlapovat. Ať si každý vezme, co chce – a kdo nechce, ať mě nesleduje,“ uzavírá.
Moje první jídlo po operaci žlučníku bylo knedlo, vepřo, zelo. Stěžovala jsem si, načež přišla dietní sestra. Řekla mi, že maso je panenka, knedlíky jsou kypřené práškem do pečiva a zelí je čerstvé. Tudíž se jedná o dietní jídlo. A že se už diety po žlučníku nedrží. Bylo to v roce 2000.