Zemřel jeden z nejznámějších zločinců (†78) současnosti! Stojí za stockholmským syndromem
Ve věku 78 let zemřel známý kriminálník Clark Olofson. Před více než padesáti leti spolu s komplicem vtrhl se samopalem v ruce do budovy banky ve Švédsku kde zajali čtyři pracovníky banky. Lupiči dali tehdy vzniknout známému stockholmskému syndromu!
Clark Olofson zemřel ve věku 78 let po dlouhé nemoci. Během svého života byl za své loupeže a pokus o vraždu několikrát vězněn. Do učebnic dějepisu se ale zapsal v roce 1973, kdy světu přispěl k definování tzv. stockholmského syndromu. Jde o fenomén, kdy oběť začne se svými únosci sympatizovat.
Zajali čtyři pracovníky banky
„Hra teprve začíná!“ zvolal 23. srpna 1973 Jan-Erik Olsson, když se zbraní v ruce přepadl na náměstí Norrmalmstorg v samém centru švédské metropole Kreditbanku. Lupič tehdy zajal čtyři pracovníky banky jako rukojmí. Byli jimi Birgitta Lundbladová, Elisabeth Oldgrenová, Kristin Enmarková a Sven Safstrom.
Čtveřice byla zavřena v jednom z bankovních trezorů. Olsson požadoval tři miliony švédských korun, zbraně, neprůstřelné vesty a vozidlo. A hlavně žádal, aby jeho přítel, známý recidivista Clark Olofsson, byl propuštěn z vězení a mohl se připojit k Olssonovi. A tak se skutečně stalo. Olofssona téhož dne dopravili na místo i s autem Ford Mustang, který měl lupičům posloužit k útěku.
Televizní diváci sledovali vyjednávání, které osobně vedl tehdejší premiér Olof Palme, šest dnů v přímém přenosu. Vyjednávání s únosci trvalo 130 hodin.
Rukojmí poznala únoscovu rodinu
Pořádkové síly nakonec 28. srpna zamořily banku plynem a osvobodily rukojmí. Jenže někteří, hlavně tehdy třiadvacetiletá Kristin Enmarková, se vzpírali. Měli strach, aby policie Olofssona na místě chladnokrevně nezastřelila. Drama skončilo bez jediného výstřelu a oba zločinci se vzdali.
Během několik dnů dlouhého věznění se rukojmí ke svým únoscům vytvořili zvláštní blízký vztah. Ten popsal i americký psychiatr Frank Ochberg, který na základě tehdejších událostí přišel jako první s termínem stockholmský syndrom. „Neuvěřitelné chování rukojmí Kristin, její náklonnost k únosci, zášť k úřadům a nakonec opětovaná láska únosce, to jsou tři základní prvky pro definování syndromu,“ vysvětlil odborník. Upozornil také na to, že se na podlaze banky tehdy našli stopy spermatu.
Kristin Enmarková se s Olofssonem dokonce po přepadení banky několikrát setkala. „Několikrát jsme se sešli. Poznala jsem jeho rodinu a on moji,“ sdělila v minulosti. Podle její výpovědi je vzájemné sblížení v takovéto situaci jen strategie, jak přežít.
Je to až mateřská láska
Podle Ochberga jsou známy i další podobné případy, na kterých zde stockoholmský syndrom dobře vysvětlit. „To, co se jakoby vzorově odehrálo mezi Kristin a jedním z lupičů, se projevilo i v dalších případech, kdy se pod hrozbou zániku oběti a zabijáci sblížili. Je to až mateřská láska. Podstupujete fázi naprostého zdětinštění: nemůžete se krmit, mluvit ani jít na záchod bez dovolení," popsal psychiatr.
Jedním z nejslavnějších příkladů stockholmského syndromu byl patrně únos dcery tiskového magnáta Patty Hearstové v roce 1974. Ta se posléze za únosce provdala a za spoluúčast na loupeži byla odsouzena k sedmi letům vězení, než ji omilostnil prezident Jimmy Carter.
Byl součástí mého života!
Známý je též případ Rakušanky Nataschy Kampuschové. Tu v deseti letech unesl duševně narušený nezaměstnaný technik Wolfgang Priklopil. Skoro osm a půl roku ji držel v zajetí. Když po Nataschyně útěku v srpnu 2006 spáchal její věznitel sebevraždu, dívka ho oplakala.
„Po útěku jsem neplakala. Nebyl žádný důvod být smutná. V mých očích bylo nevyhnutelné, aby zemřel. Byl ale součástí mého života. Proto jsem za něj truchlila,“ řekla v minulosti. Jako kompenzaci tehdy od státu Natascha dostala dům svého věznitele. V posledních letech do něj chodila uklízet, i když jí odborníci doporučovala, aby se domu vzdala a nepřivolávala si vzpomínky na dobu v zajetí. Sklep nechala dívka zalít betonem, dům ale čas od času navštíví.
Buďte první, kdo se k tématu vyjádří.