Ležela jsem týdny v posteli. Z deprese mě dostal až ketamin, říká herečka Lucie Ingrová
Divadelní herečka Lucie Ingrová trpí depresemi prakticky celý život. Dlouho se je snažila přebít prací, sportem i běžnou terapií. Až když se odhodlala k léčbě, kterou mnozí stále vnímají jako kontroverzní – ketaminem asistované terapií – přišel skutečný zlom. V otevřeném rozhovoru pro Blesk Podcast popisuje, jak se s nemocí potýkala, co jí psychedelikum přineslo, i proč by se o duševním zdraví mělo mluvit naprosto otevřeně.
Lucie Ingrová je jednou z hlavních protagonistek nového dokumentu Doktor na tripu, který má premiéru 24. července. Snímek se věnuje léčbě deprese pomocí psychedelik. Tématu, které je v Česku zatím stále na okraji veřejné diskuze. Sama herečka v dokumentu otevřeně mluví o svých dlouholetých psychických potížích. Rozhodnutí vystoupit veřejně podle ní nebylo jednoduché. „Dlouho jsem váhala. Bylo mi trochu trapné točit dokument sama o sobě, o svých depresích. Ale věděla jsem, že to má smysl – může to pomoct ostatním lidem, bořit stigma, které kolem duševních nemocí stále panuje,“ vysvětluje.
Ingrová přiznává, že se s depresí potýkala už od dětství. První terapii absolvovala kolem dvacítky, ale cesta k efektivní pomoci byla dlouhá. „Vystřídala jsem snad sedm terapeutů, nedařilo se mi najít toho pravého. Až ten poslední rok, díky dokumentu, jsem začala chodit k někomu, kdo mi opravdu sedl. A posunula jsem se nejdál, kde jsem kdy byla,“ vypráví.
O depresi mluví jako o neviditelné nemoci. „Lidé ji často nechápou. Když máte zlomenou ruku, je to vidět. Ale když nemůžete vstát z postele, protože vás psychika úplně paralyzuje, vypadá to navenek, že jste jen líní,“ popisuje. Dlouho si podle svých slov myslela, že všechno je její vina. „Až když jsem pochopila, že jde o nemoc, strašně se mi ulevilo,“ tvrdí.
Dlouho váhala i s nasazením antidepresiv. Obávala se, že přestane cítit jakékoliv emoce. Nakonec je vyzkoušela – emoce jí zůstaly, ale výrazně zesílily úzkosti. „Zkrátka to nebylo pro mě,“ myslí si. A tak přišla na řadu ketaminem asistovaná terapie, kterou podstoupila pod lékařským dohledem. „Než vám vůbec dají první dávku, absolvujete důkladné vstupní sezení. Je to pečlivě vedený proces, žádné hurá do tripu. Dostala jsem tři dávky – první dvě spíš přípravné, ta třetí byla terapeutická,“ popisuje v Blesk Podcastu.
Jako superhrdinka
Zážitek to byl hluboký, ale zdaleka ne takový, jaký čekala. „Jsem vizuální typ, ale neměla jsem žádné halucinace. Byl to čistě emoční proces. Mozek mi skákal mezi důležitými tématy a nakonec jsem odešla s pocitem, že nejsem své trauma. Že jsem to, jak s tím traumatem zacházím,“ nastiňuje herečka.
Bezprostředně po terapii přišel pocit euforie. „Připadala jsem si jako superhrdinka. Jenže to trvalo pár dní, protože ketamin má rychlý antidepresivní účinek, který ale po čase vyprchá,“ přiznává. Následovalo přechodné těžké období. Až po dvou měsících pocítila skutečný posun. „Začala jsem se mít opravdu ráda. Přestala jsem se bát dělat důležitá rozhodnutí. Měla jsem víc odvahy v práci, v osobním životě. To pro mě byla úplná novinka, takový pocit sebelásky jsem nikdy dřív nezažila,“ prozrazuje.
Ketaminem asistovaná terapie podle ní člověka nespasí přes noc. „Je to spíš o tom, že vám nabídne nový pohled. A pak je na vás, co s tím uděláte,“ vysvětluje. Dnes je rok od poslední dávky. Deprese se nevrátila, ale znovu se začínají objevovat úzkosti. „Půjdu znovu, asi za měsíc. Je to individuální. Někdo potřebuje udržovací dávku po roce, jiný jednou za pár let, někomu stačí jedna zkušenost. Ale i kdybych měla jít každý rok, je to pro mě lepší než brát denně prášky,“ uzavírá rozhodně.
Buďte první, kdo se k tématu vyjádří.