„Pro mě to celé začalo na konci střední školy. Měla jsem individuální plán kvůli basketu, protože jsme mívaly třífázové tréninky. Bydlela jsem všude a zároveň nikde a dnes vidím, že se to dost odrazilo na jídle. Třeba jsem snědla jen jednu instantní polévku za celý den. Tam to začalo haprovat, kdy jsem neměla vyváženou stravu,“ uvedla v podcastu (ne!)ZÁVISLÁ na Aktuálně.cz modelka Marie Danči, vítězka soutěže krásy Czech Miss Global 2023.
Zlom přišel s příchodem na vysokou školu. Rozešla se s první velkou láskou a hledala viníka v sobě samé. „Cítila jsem se jako šedá myška zavřená v krabici, která nevěděla, kudy kam,“ popisovala Danči. První epizoda zvracení jí přinesla falešný pocit kontroly. „Je to tichý zabiják. Ze začátku máš pocit, že se nic neděje. Je to úplně stejná věc, jako když si feťák dá svou dávku. Poruchy příjmu potravy jsou stejný závislostní vzorec,“ říká modelka.
Vzpomněla také na konkrétní moment, který ji zasáhl: „Jednou jsem si objednala čínské jídlo. Oni mi to přivezli, pak jsem seděla vedle těch krabic. Byla jsem ze sebe zhnusená. Říkala jsem si, že utrácím peníze za to, abych to vyzvracela. Ale tím si stejně nepomůžeš. Je to prostě závislost.“ Se svým trápením se dlouho nedokázala svěřit. „Gradovalo to a spoustu lidí to vidělo. Ale taky s tím v tu dobu ještě neuměli pracovat. Párkrát byly i doma náznaky, jestli jsem nezvracela. Když jsem řekla, že ne, dál se to neřešilo,“ říká.
S bulimií přišly i zdravotní komplikace – narušená menstruace a obavy, zda bude vůbec moci mít děti. Lékaři jí dnes naštěstí potvrdili, že šance na těhotenství má. Se svým partnerem, hercem Vojtěchem Vodochodským (30), se o rodičovství už otevřeně baví. Marie přiznává, že by si přála spíš syna. Ačkoliv z dob působení v modelingu moc dobře ví, že se poruchy příjmu potravy týkají i kluků, u dívek je to častější jev. A Marie si není jistá, jak by jako máma při řešení tohoto problému u své ratolesti obstála...
Vojtěch Vodochodský a Marie Danči na premiéře Krále Šumavy David Turek
Velkou roli v její cestě za uzdravením hrály terapie i podpora partnera. Postupně si uvědomila, že v tomto „bludném kruhu“ žila téměř sedm let. Až zranění páteře jí ukázalo, jak moc si bulimií ublížila... „Lékaři mi zjistili po různých vyšetřeních, že se mi odvápňují kosti. Že se mi ty kosti drolí. Pan doktor se mě zeptal, jestli mu ukážu ruce. Pak mi vysvětlil, že u bulimiků bývají na rukou jizvičky, jak si strkáš prsty do pusu, takže se ti tam otlačí zuby. Na férovku se mě zeptal, jestli nemám poruchu příjmu potravy.“
Nejednalo se o žádnou prkotinu, sužovaly ji bolesti zad způsobené tím, že se jí úlomky kostí zabodávaly do tkáně. Nemoc se na ní ale navenek příliš neprojevovala – na rozdíl od jiných dívek neměla potíže s pletí, zuby či žaludkem. Až šokující zdravotní diagnóza ji přiměla k zásadnímu rozhodnutí: uvědomila si, že už nechce být bulimičkou, ale převzít si zpět život do svých rukou. A co je nejdůležitější: dokázala si říct o pomoc. V mnoha případech totiž tato duševní porucha končí daleko smutněji...
