1°C
Maruško, potkali jsme vás v ateliéru při práci. Co se chystá, na co se připravujete?
„Připravuje se můj odlet na Miss Universe.“
Kolik fotek by mělo vzniknout a jaké?
„Co nejvíc a co nejhezčí samozřejmě. Máme ale v plánu takových jedenáct fotek. Na nich budu vyfocená já jako osoba, pak v národním kostýmu a taky v plavkách, aby byla vidět postava.“ 
Národní kostým bude vcelku zajímavý. Jaký?
„Takový perníčkový. Budou to srdce z perníčků od dětí, které trpí ošklivou nemocí. A my chceme ukázat, že existuje pomoc, která už nebolí. Že jsme se posunuli. A to je taky důvod, proč v něm poletím na Miss Universe. Chceme ukázat, že se doba posouvá a my jdeme s ní.“
Procedurou, která nebolí, je podle mých informací transplantace kostní dřeně. Proč jste se rozhodla spojit s tímhle typem prospěšné věci?
„Já zatím děti nemám, v týmu ale máme skvělou kolegyni, takovou naši maminku. Ta má děti úžasné a bohužel jedno z nich si prochází touhle nemocí. Shodou náhod jsem mohla být u toho, stát se tváří pomoci a ukázat, že se s tím dá pracovat. A musím tedy poukázat na to, že má, jak jsem říkala, skvělé děti, protože jedno z nich darovalo kostní dřeň druhému. Touto cestou jsem se také dozvěděla, proč to nebolí. Pokud jde o dospělé, systém je takový, že vám odeberou krev a tu následně filtrují. Dětem to dělají ještě původním způsobem a ten probíhá v celkové narkóze. Zkrátka chceme ukázat, že se už lidi nemusí bát být dárci a pomáhat.“
Nemoc, o které si povídáme, aby to zaznělo, je leukémie. Je to tak?
„Je to tak. Omlouvám se, že o tom mluvím tak… Mám to v sobě ještě neuchycené, protože to je těžká a složitá nemoc. Myslím ale, že bychom měli věci pojmenovávat skutečnými názvy. Takže ano, leukémie.“
Příběh se týká tří bratrů. Nejmladšímu lékaři diagnostikovali leukémii, nejstarší mu pak daroval kostní dřeň. Se všemi třemi jste se teď fotila. Jak jim to šlo, jak byste ohodnotila jejich modelingové dovednosti?
„Jsou to frajeři. Mají to po mamince samozřejmě. Musím říct, že jsou fajn, přátelští a velcí bojovníci. A nechci říkat, že jen ten nejmladší. Když se na to podíváte v širším spektru, tak každý z nich je bojovník.“
Pojďme se soustředit na vás. Čeká vás teď velká událost, kterou je soutěž Miss Universe. Kdy to bude a jak se na ni připravujete?
„Odlétám na konci října. Bude to v Mexiku. Velkou motivací je pro mě i to, že mám v Americe rodinu, která se tam za mnou možná podívá. Doufám, že se tam potkáme. Připravuji se s týmem, který v tom chodí už nějakou dobu, takže se mi snaží pomáhat a pomáhají mi. Doufám, že i já jsem jim prospěšná. Jinak potom je to můj přítel doma. To je taková moje velká psychická podpora.“
Seriálový „Sepéši“ na Českých lvech: Ukázal novou přítelkyni! David Turek, Markéta Reinischová
Když jste říkala rodinu v Americe, tak to myslíte v Latinské Americe, nebo ve Spojených státech amerických?
„Ve Spojených státech. Nicméně říkali, že by za mnou mohli přiletět.“
Koho tam máte a ve kterém státě?
„Je to New York a mám tam tetu, která tam emigrovala a založila tam rodinu.“
Sledujete americké prezidentské volby? Máte v nich svého favorita?
„K politické sféře se úplně nechci vyjadřovat. Myslím, že každý má svůj osobní názor. Veřejně bych o tom ale nechtěla mluvit.“
Nemusíte říkat jméno, jen mě zajímá, jestli byste věděla, koho volit? Diskutujete o tom s rodinou?
„Ano, věděla, ale oni mají právě jiný názor než já. Což je taky zvláštní. Nicméně míváme společné debaty. Myslím, že je důležité si naslouchat, debatovat a nechtít, aby ten druhý měl stejný názor. Doma se pak o tom snažíme s Vojtou nemluvit.“
Protože byste na to měli rozdílné názory?
„To vůbec ne. Tak jsem nechtěla, aby to vyznělo. Spíš je to proto, že máme mnohem hezčí debaty než o politice.“
Kolik času v Mexiku strávíte?
„Jsou to dva týdny. Ze své zkušenosti můžu říct, že se to tváří jako velké krásné pozlátko, které to i je, ale je za tím mnohem víc práce a dřiny. Vím, že se někomu může zdát divné, když říkám, že je to dřina, ale ona je. Spánek je tam jen takovým zlozvykem. Holky, které tam jsou, na to ve většině makají i třeba několik let. Některé se na to připravují odmalička. Pročež si myslím, že je to velká událost a je za ní velká dřina.“
Je nějaká disciplína, na kterou se vyloženě těšíte, protože se v ní cítíte silná, a je naopak něco, čeho se obáváte?
„Mám velké zázemí v modelingu, což je svět diametrálně odlišný od toho ‚missího‘. Tudíž se těším na ten národní kostým, protože to bude tak trošku divadelní přehlídka a show. Bude to o tom, že můžu něco vynést a můžu to podpořit i tím, jaká jsem. Takže na to se těším. A netěším se? Na dny před odletem. Věřím ale, že až přiletím zpátky, a většinou to tak je, že na to budu hrozně ráda vzpomínat. Je to zkušenost, která je nepřenositelná.“
Takže není disciplína, která by ve vás vzbuzovala obavy?
„Myslím si, že jsem požitkář, který těží z toho, co se dá. Takže nemůžu říct, na co se netěším. Mám představu, že to nějak bude. Třeba to ale bude úplně jinak. Nicméně zatím se jen těším a jsem pozitivně smýšlející v tom, že to bude fajn.“
Co byste považovala za úspěch?
„Za úspěch? Těším se tam moc, to je pravda, nemám ale ambice, že bych si chtěla dát na hlavu korunku a říct, že jsem tou první. Pro mě by byl úspěch prožít to tam, jak chci já.“
Dobrá, tak když ne první místo, tak top deset?
„To by bylo hezké samozřejmě, to zase nebudu lhát. Nemám ale takové přemrštěné ambice. Protože jak říkám, jsou tam holky, které opravdu od malička jedou přípravu a mají velký dril. A mají to i v sobě. Já jsem takový požitkář, který tam jede s tím, že si to chce užít. A doufám, že v tom možná bude i moje síla, že to nebude vypadat strojeně, ale budu působit přirozeně.“
Naši republiku jste reprezentovala už na Miss Global. Tehdy jste ale měla zdravotní problémy se zády a nemohla jste ze sebe vydat to nejlepší. Bylo to tak?
„Bylo to tak. Problémy se zády mám tedy ustavičně. To je asi tím modelingovým světem. V tu dobu to ale bylo nejhorší. Měla jsem dokonce kvůli národnímu kostýmu posunuté obratle. Takže to bylo hodně nepříjemné. Už s tím ale pracuji a věřím, že teď to bude dobré.“
Ve které části páteře máte posunuté obratle?
„V bedrech. Ale to má tak spousta lidí.“
Je to výsledek nějakého zranění, nebo jak jste k tomu přišla?
„Myslím, že to je souběh takových náhod a nenáhod. A také to povolání, které dělám, u kterého jste neustále na podpatcích a narovnaní. Taky jsem hrála basketbal. Zranění za tím ale žádné není. Myslím, že to mám chronické, a vím, že spousta jiných modelek s tím má také problém.“
Jak to řešíte?
„Člověk musí především sám, mám nicméně také skvělou paní fyzioterapeutku, která mi s tím pomáhá. Člověk ovšem opravdu musí sám. Začíná a končí to u vás. Musíte se hýbat a cvičit, jak potřebujete, aby vám to pomohlo.“
Když lítáte po světě na soutěže, vozíte si s sebou nějaký talisman?
„Většinou mám s sebou diář, kam si píšu svoje myšlenky. Ten mám od Vojty. Je to takový můj malý černý přítel. Jinak nemám žádnou další věc. Já tedy letěla na velkou soutěž zatím jen jednou a to mi Vojta dal takový malý talismánek, to ano. Ale teď ho nemám s sebou.“
Do diáře od Vojty si zapisujte jen vy, nebo vám tam napsal nějaký vzkaz i on?
„To i to. Napsal mi tam něco i on, ale píšu si tam hlavně já.“
Jak jste se s Vojtěchem Vodochodským dali dohromady? Čím vás okouzlil a čím si vás získal?
„To je veřejně známé. Vojta se netají tím, že se mnou chodil už delší dobu, já o tom jen nevěděla. My o sobě měli tak nějak povědomí, tím, že se rovněž pohybuji v divadelním a filmovém prostředí. Když jsme se o tom bavili zpětně, došli jsme k tomu, že jsme se potkávali v kinech a divadlech. Až mě Vojta jednoho dne oslovil a za týden jsem se k němu nastěhovala.“
Co vám řekl, když se konečně osmělil a oslovil vás?
„Tak jsme vtipkovali. Byl to takový instantní match, to nemůžu ani říkat. Od začátku jsme měli takový náš humor.“
Když jste se k sobě po týdnu nastěhovali, musela to být láska na první pohled, předpokládám.
„Ano, to byla. Bylo to vzájemné a je pořád.“
Jaké dvě věci na něm absolutně zbožňujete a milujete?
„Vojtovu instantní sebereflexi. Je to člověk, který se opravdu dokáže v tom špatném i dobrém zhodnotit, a to upřímně. A vím, že je to klišé, ale tím, že s ním žiji, tak ho mám nakoukaného a můžu říct, že je to ohromně láskyplný člověk. Opravdu moc.“
Napadne vás nějaké láskyplné gesto, které pro vás v poslední době udělal?
„To má spojitost s Miss Universe. Naslouchá mi. Má spoustu práce, a proto je pro mě velkým gestem, že mě poslouchá. Tyhle věci spolu probíráme a říká mi svůj upřímný názor. To je pro mě to největší gesto, že mě poslouchá a naslouchá mi.“
Říká se, že lidé se dobře poznají, až když se sestěhují. Spousta párů s tím čeká třeba rok, vy jste to udělali po týdnu. Co jste o sobě a Vojtovi zjistila?
„Myslím, že každý máme nějaké vzorce chování a naučené generační věci. Můj pohled na Vojtu to ale nijak nezkreslilo. Naopak.“
Máte vy nebo on nějaké zvyky, které jste museli vzájemně slaďovat?
„To je těžké. Je totiž velmi zajímavé a zvláštní, že my jsme si s Vojtou strašně podobní. Byť tedy Vojta je víc komunikativní, já se víc zavírám. Tak to máme odlišně. Jinak jsme si velmi podobní.“
Napadá mě třeba obligátní vymačkávání zubní pasty. Někdo jde odspodu, jiný mačká hned u víčka. Něco takového máte?
„Je pravda, že teď jsme si koupili tvarůžkovou pastu, kterou jsem mačkala, přesně jak říkáte, u víčka. Na to mi Vojta řekl: ‚Hele, mně to vadí. Musíš to rolovat.‘ Jinak mě ale nic nenapadá. Samozřejmě řešíme různé věci jako každý pár. Ale tím, že jsme vidět, mají tomu lidi tendenci dávat větší váhu. Jsme ale normální pár, který si chodí ob den nakoupit, jdeme na jídlo a je nám spolu hezky a fajn. Do toho je tedy Vojta filmová hvězda a já jsem modelka.“
Všeobecně se ví, kdo je Vojtův tatínek, televizní moderátor a vyhlášený kuchař. Už jste měla možnost ochutnat nějakou specialitu od Ivana Vodochodského?
„Vzhledem k tomu, že spolu s Vojtou budeme už dva roky, tak ano. Pamatuji si, že když jsem byla u Vodochodských poprvé, Ivan mě nechal nakrájet Jamón ibérico. To je taková moc dobrá šunčička. Ve tři ráno jsme to spolu jedli v kuchyni. To jsem si říkala, že sem patřím.“
Vy sama vaříte?
„Ano, taky vařím. Jídlo je s Vojtou taková naše sdílená vášeň.“
