Sebevražda v přímém přenosu! Ruský voják nechtěl bojovat, před kamerou spolykal baterky
Voják z Krasnodaru (35) se tak zoufale – a marně snažil vypovědět smlouvu s ministerstvem obrany, až se odhodlal k sebevraždě. Pokus vzít si život provedl přímo před kamerou. Jeho spolubojovníci si toho napřed ani nevšimli, přesto mu pak lékaři dokázali život zachránit, píše projekt Okno.
„Jsem ve vojenské jednotce 61899, kde mi brání v lékařském ošetření. Dnes už je to druhý den, co mě nemohou poslat do zdravotnické jednotky, ačkoli je to zapsáno v deníku. A také mi brání jít do lékárny, abych si koupil léky, které mi předepsal psychiatr. Kapitán Toropov tomu všemu brání, nikam mě nepustí. Takže ta sebevražda je výhradně jeho vina,“ deklaruje do kamery Pavel Stovčan.
Z armády chtěl odejít poté, co mu na frontě padl otec a on sám byl zraněn s následky. Když se však Stovčan pokusil ukončit smlouvu s odvoláním na tyto své osobní a zdravotní problémy, nepřišlo rozvázání smlouvy, nýbrž trestní stíhání.
Pak se rozhodl se vším skoncovat; myslel si, že našel spolehlivou metodu. „Baterie CR2032, jsou speciálně vybrané, když se podají do žaludku, tak se z něj nedostanou ani při klystýru,“ popisuje Stovčan na kameru a ukazuje blistr s knoflíkovými bateriemi, jež se dávají do malé spotřební elektroniky. „Tyto baterie budou zapity energetickým nápojem. Při interakci s ním způsobí baterie maximálně do 2–3 hodin zánět pobřišnice a spálí stěny žaludku nebo střev se smrtelným následkem.“
Napřed na videu polyká prášky proti průjmu, aby si způsobil zácpu a baterie v trávicí soustavě udržel. Dalším lokem z plechovky energetického nápoje už zapíjí baterie, jednu po druhé.
Nebrali jsme ho vážně
O několik hodin později ho v bezvědomí převezli na jednotku intenzivní péče. Probral se další den, napřed nemohl mluvit. „Vypumpovali ho, málem zemřel. Nejdřív jsme to nebrali vážně – chvíli byl při vědomí, zveřejňoval video a tak, takže jsme hned nebili na poplach,“ říká jeho kolega z jednotky. „Lékařům pak velmi dlouho trvalo přijet. Mysleli jsme, že už je mrtvý.“
O několik dní později byl Stovčan hospitalizován na psychiatrickém oddělení v Podolsku. S obtížemi, ale může mluvit. Pořád však říká, že opravdu nechce žít. „A jak taky? Tento rok mi zemřel otec, za strašných okolností, a mě odtud taky nechtěli pustit. Proč bych měl žít? Co je mi po tom, jak umřu? Kvůli bateriím, nebo jako můj otec, od granátu?“ řekl v rozhovoru pro Okno. „Nulová reakce na můj protest. Prostě nula! Po třech operacích páteře a nohou mě nutili jít na porážku, na zteč. Takhle přece neumřu. Raději to udělám sám.“
Armádě se Stovčan upsal v září 2023 na jeden rok – do září 2024, podle svých slov pod tlakem věřitelů a exekutorů. „Samozřejmě ne dobrovolně, ne sám od sebe. Dlužil jsem hodně peněz, tlačili na mě,“ odmítá tvrzení některých médií, že se k vojsku dal „v touze po snadných penězích“ a pak se v hned listopadu 2023 sebepoškozoval. „Od loňského léta jsem nedostal nic, za své zranění jsem nedostal ani rubl. A já už ty peníze nepotřebuju, chci jen, aby mě pustili!“ stěžuje si naopak.
Velitel jeho dřívější jednotky mu prý dal potvrzení, že byl raněn v boji po obklíčení dronů. „Odhodila mě tlaková vlna – proto ta zlomenina a pohmožděnina,“ vysvětlil. V nemocnici si tehdy pobyl jen chvíli, a už ho vrátili k jednotce, na ošetřovnu. Sotva přestala působit anestetika, nebyl schopen chůze. „Nohy se mi podlomily, doplazil jsem se na lůžko a ležel tři dny. Teprve po třech dnech mě pustili k medikům. Velitel Toropov na mě křičel, že si vymýšlím.“
Nové vyšetření odhalilo pět páteřních hernií a osteochondrózu. Na lékařské komisi byla Stovčanovi udělena kategorie „G“ (dočasně neschopen) a dostal doporučení k operaci. Ovšem až za 20 dní, musel mezitím zpátky k jednotce prezentovat lékařské zprávy. „Když viděl doporučení, začal mi Toropov nadávat do podvodníků, ačkoli jsem se pod anestetiky sotva hýbal,“ vzpomíná Stovčan.
Zkusí se zabít znovu
Před operací přišla jiná zlá zpráva: Soud prohlásil za mrtvého jeho otce. „Kolegové popisovali, jak byl roztrhán na kusy. Poté jsem se nervově zhroutil, dostal jsem psychiatrickou diagnózu,“ pokračuje Stovčan. Dostavil se k vojenské vyšetřovací komisi, aby prezentoval hned dvojí nárok na ukončení smlouvy – buď ze zdravotních důvodů, nebo pro úmrtí blízkého příbuzného (prezidentský dekret zapovídá vojáky s takovou rodinnou ztrátou posílat do bojových zón). Místo vyřízení na něj čekala informace, že už mezitím bylo zahájeno trestní řízení pro jeho nepovolené opuštění jednotky.
„Až se uzdravím, pošlou mě zpátky k Toropovovi,“ vidí Stovčan svou budoucnost černě a předpokládá, že velitel ho za všechno nechá „vynulovat“, zlikvidovat. „Budu to muset udělat znovu,“ počítá už teď s dalším pokusem o sebevraždu, než aby trpěl doslova smrtící šikanou velitele.
Podle projektu Okno je mezi ruskými vojáky „speciální vojenské operace“ podobných případů mnoho, snaha však je jejich zoufalé pokusy – a stížnosti – tutlat a málokterému se podaří vejít ve známost jako Stovčanovi.
Pokud se někdo ocitne v psychické krizi, může se obrátit na odbornou pomoc. Linka bezpečí poskytuje anonymní podporu pro děti a mládež na čísle 116 111. Linka důvěry pomáhá lidem v těžkých situacích na čísle 1212. Krizové centrum RIAPS v Praze je dostupné na telefonním čísle 222 580 697.
