Jehovisté jsou sekta. Seberou vám osobnost a straší koncem světa, přitom je to pro mnohé jen byznys, říká bývalý člen
Žádné narozeniny, žádné dárky, žádné Vánoce. Místo toho strach, vina a konec světa. Lukáš Klůc vyrůstal mezi Svědky Jehovovými od dvou let – rozhodnutí udělala jeho máma, když byla úplně na dně a jehovisté jí nabídli zdánlivé východisko. Lukáš tak v organizaci, kterou sám považuje za sektu, prožil přes dvacet let. „Každá hodina, kterou jsem tam strávil, byla ztracený čas,“ říká otevřeně v novém díle pořadu Blesk Podcast.
„Můj vlastní táta byl ve vězení a máma na tom byla špatně, jak finančně, tak psychicky. Proto začala s jehovisty sympatizovat. Navíc mezi nimi potkala člověka, se kterým pak navázala i vztah, a ten ji k nim dostal definitivně,“ popisuje Lukáš. Mamince to prý za zlé nemá, ví, že to dělala s dobrým úmyslem a myslela si, že to pro rodinu bude lepší prostředí. Že to tak úplně není, se ukázalo až časem.
Lukáš si začal velmi brzy uvědomovat, že žije jinak než jeho vrstevníci. „Ta sekta je velice sterilní a nutí vás od dětství dodržovat přísná pravidla,“ vysvětluje. Ve škole pak kvůli své odlišnosti čelil šikaně a posměškům, ostatní děti ho do kolektivu nebraly. Nezapojoval se s nimi ani do malování vajíček na Velikonoce nebo zdobení stromečku na Vánoce, svátky totiž jehovisté neslaví, dokonce ani narozeniny. A nepomohl mu ani fakt, že už v deseti letech chodil oblečený v saku a kravatě.
Velkou část života prožil ve strachu. Ať už z konce světa nebo z toho, že je neustále pod dohledem a za každé pochybení mu hrozí trest. „U jehovistů žijete neustále v přítomnosti duchovních bytostí. Ať už jsou to andělé, Satan nebo Bůh. Nikdy nejste sám, pořád vás někdo sleduje a hodnotí vaše činy,“ říká Lukáš Klůc v podcastu.
Ne všechna pravidla ale striktně dodržoval. „Například knihy – podle Svědků je jich spousta závadných, například všechny, ve kterých se vyskytuje magie. Harryho Pottera jsem proto četl tajně, schovával jsem si ho doma a díl jsem přečetl třeba za dva dny. Hrozně mě to bavilo, ale věděl jsem, že kdybych se s tím svěřil rodičům nebo třeba ve sboru, dostal bych výtku,“ vzpomíná.
Odmalička s rodiči také obcházel byty, na které klepali a přesvědčovali lidi, aby se k nim přidali. Zhruba v 11 letech pak začal chodit sám s kamarády. „Reakce lidí byly samozřejmě většinou negativní. Ale my byli odjakživa školení na to, abychom uměli mluvit s cizími. Nicméně když jsem potkal někoho známého, což se běžně stávalo, styděl jsem se hrozně. A věděl jsem, že si to další den vyžeru,“ říká upřímně.
První pochybnosti o vlastní víře přišly už na střední škole, nebyly ale zatím nijak závažné. Lukáš se v 19 osamostatnil a ještě dalších pět let byl řádným členem. Ve 24 se ale definitivně rozhodl odejít. „Docházelo mi, že jehovisti nejsou žádní lepší lidé, jak sami sebe vnímají. Že ty mezilidské vztahy nejsou takové, jaké je prezentují. Ani naše vlastní rodina nefungovala nijak dobře. Taky jsem si začal uvědomovat, že z Bible neustále vytrhávají různé pasáže a vládají je do kontextu, jak se jim to zrovna hodí. A často mění názory, což může být dost nebezpečné. Vždyť i ten konec světa měl přijít už několikrát a nestalo se nic. Teď tedy neudávají přesné datum, ale prezentují to tak, že to v podstatě může přijít každým dnem,“ popisuje s lehkým úsměškem.
Odchod byl to nejlepší, co jsem udělal
Odchod ale ještě další dva roky odkládal. „Věděl jsem, že o organizaci budu chtít mluvit veřejně, že budu chtít dělat osvětu. A tak jsem ty poslední dva roky sbíral informace, protože kdybych rovnou odešel, zavřely by se mi dveře,“ naráží na fakt, že jehovisté každého ex-člena razantně odstřihnou. Nebaví se s ním přátelé ani rodina, nikdo ho nepozdraví, prostě přestane existovat. Sám Lukáš byl ze sekty nakonec vyloučen. „Stalo se to oficiálně v den narození mého syna. To byl můj osobní deadline, chtěl jsem to do té doby mít vyřešené, aby s tím už můj syn neměl nic společného,“ tvrdí.
Jak nesl ztrátu blízkých? Mrzí ho dodnes, ačkoliv řada jeho přátel i rodinných příslušníků odešla s ním. „Pořád je to ale tak, že jsem o víc lidí přišel, než kolik mi jich zůstalo. Stále doufám, že se s některými ještě někdy v budoucnu potkám a budeme si moct promluvit. I když některé ty vazby už jsou tak zpřetrhané, že by to šlo jen těžko,“ uznává Lukáš.
Lituje, že neodešel dřív. Každá hodina u jehovistů pro něj byl ztracený čas. „Odchod byl to nejlepší, co jsem v životě udělal,“ dodává rozhodně. Víru dnes neřeší. „Myslím, že každý člověk aspoň v něco věří. Pro mě to ale po odchodu není otázka, kterou bych se zabýval. Není to něco, co by pro mě bylo důležité pro šťastný lidský život,“ uzavírá.
Pokud se chcete o Lukášově příběhu dozvědět víc, pusťte si celý Blesk Podcast. Dozvíte se v něm nejen další detaily z jeho života, ale i spoustu zajímavých informací o Svědcích Jehovových obecně. Kolik je aktivních členů v Česku a celosvětově? Jaká je hierarchie, a kdo celou organizaci řídí? Kolik se v ní točí peněz a proč je to, podle Lukáše, pro mnohé velmi výnosný byznys? Jak se jehovisti staví k ženám, vztahům, sexualitě nebo třeba krevním transfuzím? Jaká jsou pravidla pro vzhled a odívání? To a mnoho dalšího během rozhovoru zazní.
Velmi divné 😈