Slováčková pomáhala propagovat paliativní péči. 4 z 5 pacientů chtějí znát prognózu, říká lékařka
Předsudky, strach ze smrti, bolesti i umírání. Paliativní péče je u nás stále tak trochu tabu. Lidé jakoby se to slovo vůbec báli vyslovit. Přitom zhruba tři čtvrtiny pacientů si přeje umírat doma a je to umožněno čtvrtině z nich, to znamená zhruba 25 % . Co byste o paliativní péči měli vědět? Pro koho je určena a komu může pomoci? Nejen o tom, mluvila v Epicentru vedoucí lékařka oddělení paliativní péče fakultní Thomayerovy nemocnice Zuzana Křemenová.
Centrum paliativní péče ve spolupráci s výzkumnou agenturou STEM/MARK zrealizovalo před rokem průzkum veřejného mínění zaměřený na témata týkající se konce života a paliativní péči. 82 % respondentů v něm uvedlo, že se dnes o konci života nemluví dostatečně. Pouhých 30 % lidí ví, co je paliativní péče. Podle doktorky Křemenové se situace, ale čím dál více zlepšuje.
„Já si myslím, že o paliativní péči se víc mluví v médiích, více se o ní píše, a samozřejmě v souvislosti s Aničkou Slováčkovou, taky ona hodně propagovala paliativní péči a myslím, že i pro ministerstvo zdravotnictví je to teď téma, protože populace stárne, lidi jsou mnohem víc a víc nemocní komplexně, takže ta paliativní péče opravdu bude potřeba, abychom zvládli to, co nás čeká demograficky, to stárnutí populace,“ uvedla lékařka.
Snažíme se zjistit kvalitní život
Paliativní péče pomáhá zmírňovat utrpení spojené s těžkou nemocí. Podle lékařky Křemenové nejenom onkologičtí pacienti, ale i neonkologičtí nebo pacienti s demencí můžou velmi profitovat z multidisciplinárního komplexního přístupu.
„Já to vysvětluji medikům na tom, že klasická medicína se zaměřuje na nemoc, prostě nemoc, kterou chceme vyléčit. Paliativní péče se zaměřuje na člověka, na člověka v celé jeho komplexnosti, se všemi jeho potřebami. A snažíme se zajistit tomu člověku kvalitní život. Takže tam je změna v tom přístupu, ne zaměření na nemoc, ale zaměření na tu bytost,“ vysvětlila expertka.
Stanovíme cíl
Vedoucí lékařka také podotkla, že především pomáhají pacientům zvládat veškeré příznaky spojené s nemocí, nabízí porozumění situace i nemoci.
„Probereme si tu nemoc tak, aby jí člověk rozuměl. Většina pacientů taky chce znát svoji prognózu, podle posledních průzkumů čtyři z pěti pacientů. Pobavíme se o prognóze a stanovíme si cíl, co vlastně v tom čase, který máme před sebou, ten člověk potřebuje zvládnout, stihnout, a pomůžeme s realizací,“ uvedla doktorka a podotkla, že právě stanovení prognózy bývá jedním z nejtěžších okamžiků. Podle Křemenové pacienti o milosrdné lži nestojí a chtějí znát pravdu.
„To může být těžké. My lékaři jsme hodně optimisté, podle studií lékaři hodně přeceňují, dávají tu prognózu daleko delší, než skutečně je, a chce to určitou zkušenost,“ uzavřela Zuzana Křemenová.
Její přítel byl velkou oporou, společně spolu žili, prožívali, jezdili na výlety,
Ztráta milované lásky je hodně bolestivé.
Přítel se nikdy necpal do bulváru a ani teď.