Paní Evo, je pravda, že si vás dřív s Pavlou Tomicovou pletli?
„Ano a možná si nás zase začnou plést! Protože Pavla teď hodně zhubla a má asi »třicet kilo«. (směje se) Když jsme spolu jednou něco natáčely s režisérem Vladimírem Morávkem, měly jsme obě pruhovaný kostým, brýle a paruky, a když jsme se mu zjevily na monitoru, nevěděl, která jsme která. A my jsme se taky nedokázaly poznat!“
Kde spolu teď hrajete?
„Ve dvou komediích. Ta první je Revizor v ABC, kde hrajeme překvapivě matku – tu dělá Pavla, a dceru, což jsem já. Jenže Pavla teď vypadá fantasticky a já mám pocit, že už jí dceru hrát nemůžu, že můžeme hrát leda sestry. A pak ve hře Kouči v nesnázích v Komorním divadle Kalich, tam máme do party ještě Pepu Poláška.“
Znali jste se z natáčení Osady, nebo už dřív?
„Známe se strašně dlouho, i s Pavlou, i s Pepou. Všechny nás objevil Vladimír Morávek. Začínala jsem v Brně na Provázku, Pepa v brněnském HaDivadle. Vladimír, když byl z Provázku vyhozen, šel do Hradce Králové a tam hned odchytil Pavlu. Takže jsme všichni propojeni a máme spoustu intenzivních zážitků.“
Například?
„Nedávno Pavle v Revizorovi chytla na scéně paruka a já jí ji strhávala z hlavy. Kdyby začala hořet, měla by popáleniny, takže mi pak děkovala. S Pepou jsem točila Kurz manželské touhy, kde jsme hráli manželský pár, pak Osadu, a je moc fajn se znovu potkat i na jevišti.“
Naposledy jste se objevila v komedii Jak se nám to mohlo stát?! Pro změnu jako manželka Miroslava Donutila. S tím se znáte taky z Provázku?
Ano, ale v roce, kdy Mirek šel do pražského Národního divadla, tak já jsem v sedmnácti na Provázek nastupovala. My dva jsme se jakoby minuli, ale jsme ze stejné líhně, podepsali se na nás stejní režiséři. I Mirek má rád kolegy z Provázku, protože si prošli něčím podobným, jako on.“
Takže spolupráce s ním byla, předpokládám, skvělá.
„To byla! Navíc syna nám hrál Filip Červenka, což je můj hrací syn už z Osady! Takže tam jsme byli všichni hodně napojení. A koho mám potřebu zmnit, tak je Jitka Čvančarová. Má obrovský smysl pro humor, a jestli mě někdo v tom filmu opravdu »odřachnul«, že jsem skoro nemohla hrát, tak to byla ona. A samozřejmě Bolek Polívka. Sešla se tam celá moravská parta.“
JAK POLÍVKA »KRADL« SAKO
Takže na place bylo veselo.
„Většinou ano, ale když se nám něco nedařilo nasnímat a technicky zachytit fór a byli jsme vevnitř, kde už se kamera neměla kam posunout, tak jsme se i pohádali. Třeba já jsem trvala na nějakém vtipu, režisér ho nechtěl točit a vzniklo napětí. Jako herci jsme mezi sebou neměli problém až na to, že pan Polívka ukradl panu Donutilovi sako!“ (směje se)
Jak to?
„To je vtipná historka. Bolek jel z natáčení někam na pohřeb a manželka mu dala několik sak, ať si vybere, do čeho se obleče, podle toho, jak se bude cítit. A druhý den mu volá: Ale ta saka přivez! Tak on přivezl všechna, která viděl. A i to Mirkovo hrací. Druhý den přijel a Mirkovo sako nebylo. Byl to průšvih, protože to byly poslední dny natáčení a sako jsme nutně potřebovali.“
Jak se to vyřešilo?
„Netočilo se a řidič pro něj jel k Bolkovi na Moravu domů. Jinak to vyřešit nešlo.“
Ve filmu se objevíte i jako anglická královna. Jak jste se v té podobě cítila?
„Musím si pochválit vizáž! (směje se) Byla jsem hrdá na to, že ji můžu hrát, a hluboce se do mě vryla. Když jsem se oblíkla do kostýmu, učesali mě a dali mi na hlavu korunu, věděla jsem, že jsme to trefili. Byla jsem jí podobná, že?“
Byla. A slušelo vám to.
„To mě těší. V hereckém životě jsem zvyklá role spíš, jak říkám, »nafouknout, vycpat, zošklivit«. V tom mě ale víc těží divadlo. Třeba když hraju zvěř, jsem k nepoznání! (směje se) V jednom představení jsem hrála jelena, tam jsem vypadala dost příšerně a léta jsem hrála kocoura v Trnkově Zahradě. Tam jsem měla žlutý overal, fousky, vycpaný bříško i zadeček a skotačila jsem v tom po jevišti.“
TRHANI V TEPLÁKÁCH
V první řadě Osady jste taky neměla nejslušivější kostýmy.
„To je pravda. Naše rodina tam razila filozofii, že by nám sousedi mohli závidět, že jsme milionáři, takže z majitelů sýrárny jsme se převlekem stali chudáky, trhany v teplákách. A já tam hrála v teplákách po Jiřině Bohdalové z Pojišťovny štěstí, protože v televizi se všechno recykluje!“ (směje se)
V Osadě vám hrál manžela pro změnu Igor Bareš, další herec z Moravy. Oba jste z Olomouce, že?
„Igor, to je další »Brňák« do party! V Olomouci jsme se oba narodili, ale máme silnou vazbu na Brno, kde jsme studovali a začínali v divadle. Máme spoustu stejných témat a tady jsme měli možnost všechno podrobně probrat. Zrovna nedávno jsme se fotili s Filipem Červenkou a posílali jsme Igorovi alespoň pohlednici, protože on nemá chytrý telefon ani mail. Aby věděl, že na Osadu pořád myslíme.“
Bylo vám toto natáčení a prostředí chatové osady blízké?
„Velice, protože tam to u mě začalo. Jezdili jsme do osady, kde bylo asi čtyřicet chatek a bylo nás tam strašně moc dětí. Každý rok o prázdninách jsme v Křenůvkách u Prostějova dělali táboráky a jako děti jsme si připravovaly kulturní programy. Chystaly jsme pobavení pro rodiče. Pamatuju si, že jsem předváděla Lenku Filipovou, ale neuměla jsem hrát na kytaru, takže jsem ji jen držela a tvářila se, že mi to jde. To byly moje první vlaštovky.“
Ale pak jste šla na ekonomickou školu.
„Musela jsem. Táta byl ekonom, máma úřednice, já šla studovat ekonomiku zahraničního obchodu. Ale od prvního dne na škole jsem věděla, že jsem tam úplně špatně. Přesto jsem ji nakonec dodělala tak, jak si to rodiče přáli.“
A kdy přišlo to divadlo?
„Ve druháku jsem o prázdninách jela na tábor pomáhat v kuchyni. Tam mě fascinovala jedna paní výtvarnice, která mě pak pozvala k sobě do Brna, do kamenné kolonie, což bylo místo, kde žili výtvarníci a umělci. Fascinoval mě celý umělecký svět, tak jsem pak utekla na Provázek.“
Co na to řekli rodiče?
„Oba byli absolutně proti. Táta mi divadlo nikdy neodpustil. Nikdy se na mě nepřijel podívat, nesledoval to, co dělám. Zemřel těsně po premiéře Účastníků zájezdu. Ještě je viděl, ale už byl hodně nemocný. Nedožil se už bohužel doby, kdy by na mě mohl být pyšný. To maminka se s tím časem smířila a podporovala mě.“
Zmínění Účastníci zájezdu byli vaším prvním velkým filmem. Vzpomenete si ještě někdy na svou Jituš?
„To víte, že ano. Hlavně na scény v plavkách.“
Proč zrovna na ně?
„Strašně jsem se tehdy styděla. Běhat před kamerou v plavkách, to pro mě byl horor. Týden před natáčením jsem nespala! Mám to tak vždycky. Jakmile si přečtu ve scénáři, že je postava v podprsence nebo plavkách, okamžitě začínám hubnout a držet dietu. Zrovna tady by se hodilo, abych vypadala »macatě«, což jsem nevypadala, takže mi dokonce museli vycpávat prsa!“
Aspoň máte zážitky, na které nezapomenete.
„To se zapomenout nedá. Bylo to hodně divoké, ale krásné. Třeba když se točily scény v autobuse, půlka herců musela zůstat na benzice, aby se dovnitř vešla technika. Nechali nás tam, a když se vrátili, našli rozjařenou, »posilněnou« skupinu. (směje se) Ale vždycky to tak veselé nebylo. Nepřálo nám počasí, takže jsme točili i v podmínkách, kdy voda byla teplejší než vzduch. Natáčení jsem nakonec odnesla zápalem plic.“
Pak jste ale na nějakou dobu z velkých rolí ve filmu zmizela, proč?
„Vdala jsem se a skoro na rok jsem odjela do ciziny. Chtěli jsme v rámci svatební cesty cestovat a objet Indii. Chodily mi nabídky na filmy a já je po telefonu odmítala. A když jsme se vrátili, tak jsem hned otěhotněla. Letí to, dneska už má dcera šestnáct let.“
Eva Leinweberová: Peníze se mě nedrží! Sypu je do zvířat! Hana Höschlová, Daniel Kristl
Péče o maminku a dceru
Tři roky strávila herečka péčí o nemocnou maminku, která se k ní před osmdesátkou přestěhovala z Moravy. „Měla kardiovaskulární demenci, způsobenou mrtvicemi. Proměnila se a nebyly jsme se pak už schopné domluvit. Přestala poznávat mou dceru, nepamatovala si nic, utíkala ven… Odvezli ji vždycky do nemocnice a já ji z útěků vracela zpátky,“ vzpomíná na nelehké období.
Přestože měla malou dceru, o maminku se vydržela starat až do konce. Zemřela v 85 letech a poslední roky byly pro Evu hodně krušné, rozpadlo se jí navíc zřejmě i vinou těchto trablů manželství. S bývalým manželem, hercem Ondřejem Nosálkem (43), má herečka dnes šestnáctiletou dceru.
Narodila se jako Dorotka, se jménem ale spokojená nebyla. Dlouho si toužila změnit křestní jméno na Ashley, nakonec si vybrala úplně jinak. „Má dcera už se nejmenuje Dorotka, ani Ashley, ale Meda,“ prozradila nyní herečka. „Pro mě to je strašný nezvyk. Je to i tím, že se mi její rodné jméno moc líbí a je mi líto, že si vybrala jiné,“ dodala s tím, že si na změnu ještě nezvykla a dceři říká Ash. Ta momentálně studuje grafický design, má velký výtvarný talent.
Momentálně je Eva v jednom kole. „Čeká mě film s Martinem Horským Plzeňská odysea. Ze scénáře jsem nadšená, což se mi nestalo několik let,“ líčí herečka. „A pak seriál Bratři a sestry s Radkem Bajgarem a další seriál, který píše Alice Nellis. Konečně se dostanu k vícerozměrným postavám, nejsou to jen komediální role,“ dodává.
Sláva se někdy hodí
Nedávno nás zastavil revizor, zrovna když dcera zapomněla tramvajenku. Hrabala a hrabala a já si pomyslela: No to zas bude! Ostuda. A pokuta. A on ten revizor najednou povídá: »Já vás odněkud znám. No jo, z Účastníků zájezdu, vy jste vysypávala ten písek, aby se neucpal filtr.« A hned tam s kolegou házeli tyhle hlášky a větičky. No a nechal nás jít.“ (smích)
