Ve čtvrtek dopoledne praskal kostel sv. Panny Marie Sněžné ve Velkých Popovicích doslova ve švech. Blízcí, přátelé, rodinní příslušníci i kolegové se tam přišli rozloučit s Romanem Kotrčem, který v roce 1990 založil Sdružení výtvarníků Karlova mostu (SVKM). Pražský rodák a malostranský patriot nedal na nejstarší most v Praze dopustit.
Vadili mu například tzv. „čepičáři“, tedy lidé, kteří na mostě prodávali turistům nejrůznější čepice, a prakticky zabírali prostor umělcům, jež tam působí dodnes. Také „s neskutečnou trpělivostí odstraňoval zámečky lásky nebo opravoval neustále zničenou šavli Turka z populárního sousoší,“ uvedlo na sociálních sítích nakladatelství Pražské příběhy ve vzpomínce na Kotrče. Usiloval o to, aby Karlův most zůstal otevřenou galerií pod širým nebem.
Dobrosrdečný člověk se srdcem ze zlata
Kotrč byl také 1. místostarostou Velkých Popovic. Právě kvůli šíři jeho činností, ale i mimořádné oblibě, byl kostel, v němž probíhalo poslední rozloučení, úplně zaplněný, jak poznamenal z místa redaktor z Blesku. Mezi smutnícími hosty byli jednak sousedé, přátelé, zdejší politici, samozřejmě rodina a jiní blízcí, kteří dobrosrdečnému muži přišli vzdát poslední hold.
Poslední rozloučení s ochráncem Karlova mostu a místostarostou Velkých Popovic Romanem Kotrčem. (3. duben 2025) David Malík
„Z rozhovorů mezi truchlícími bylo znát, jak to byl milý člověk. Všem se snažil vyjít vstříc, s každým se snažil rozloučit podáním ruky,“ vypozoroval redaktor. V tomtéž duchu se nesly i proslovy nad nebožtíkovou rakví. „Měl pozitivní vztah ke všem lidem. Dokázal vždycky vnímat pozitivně každého člověka, se kterým se setkal. Tato vlastnost byla někdy zkoušena, to když jednal na úřadech,“ zaznělo.
Přesto ve zkoušce obstál, protože, jak také při smutečním obřadu zaznělo, zkrátka „hledal vždy dobrou vlastnost.“ Další z návětěvníků pohřbu se Blesku, svěřil, že „Roman dokázal krotit železo, ale srdce měl ze zlata.“
Lásko má, já stůňu! Než si vzala Otce vlasti, prodělala Alžběta Pomořanská (†45) škaredou zlomeninu!
„Stačí jen chtít!“
Přestože nějaký čas prožil s maminkou v Ostravě a studoval v Turnově, byl malostranský rodák srdcem i duší Pražanem. Jako kluk prožíval dobrodružství nejčastěji na Petříně a Kampě. SVKM založil roku 1990, nejvýznamějšímu mostu metropole byl ochráncem a dbal na jeho kultivaci. Řemeslu obestřenému legendami se věnoval ve Velkých Popovicích, kde měl kovárnu.
„Když chce někdo dělat kovařinu, stačí jen chtít,“ tvrdil. Rád pro hřbitovy tvořil kříže či plůtky, známé byly jeho masky i občasné šperky, nebál se ale i běžných kovářských úkolů při opravách nářadí a podobně.
