Kamilu jste požádal o ruku, pak jste se rozešli, zrušili svatbu a následně žádala o ruku ona vás. Jak to probíhalo?
„Vůbec jsem to nečekal. Kamila to udělala na stejném místě jako já, tedy v jednom feťáckém altánku.“
Proč tam?
„Chtěl jsem se vyhnout klasickému romantickému klišé. Proto jsem zvolil prostředí, které bude nečekané. Kamila to tam pak zopakovala a bylo to hrozné.“
V čem?
„Jsem jeden z mála mužů, který byl v téhle opačné situaci. V ten moment, kdy máte říct »ano«, cítíte extrémní psychický nátlak. Nezávidím ženám, když to náhodou musí ve svém životě zažívat víckrát.“
Přidřepla si...
Poklekla vaše žena před vámi?
„Byla v osmém měsíci, takže si neklekala. Bála se, že by se nezvedla. Jen si trochu přidřepla, jako když se klaní kůň, a já jsem řekl ano.“
Díky tomu máte jako jedni z mála oba zásnubní prstýnek...
„Je to tak. Sice úplně jiný, ale každý svůj.“
Partnerka ho nevyhodila poté, co jste zrušili svatbu?
„Nevyhodila, ale nenosí ho, je obludně velký. Vypadá jako dědictví Salazara Zmijozela z Harryho Pottera. Jelikož je drobná, prsten na jejím prstu vždycky působí, jako by si tam omotala lampu.“
Kdy plánujete svatbu?
„Je v plánu letos na jaře a zatím všechno nasvědčuje tomu, že proběhne.“
Máte spolu dva syny. Pozorujete na sobě nějaké změny ve svém nastavení poté, co jste se stal otcem?
„Trpělivost a klid není úplně moje silná stránka. Jsem zvyklý věci řešit rychle. Dávat jim spád a směr a moc na nic nečekat. A to je přesně něco, co vůči dětem vůbec nefunguje. Učím se trpělivosti třeba i tím, že jsem jako spořádaný táta doma a odpustím si vyrazit někam na večírek.“
Stává se vám, že byste radši šel někam na pivo?
„Velmi často. A také jsem to promítl ve svém albu Šmejd, které vznikalo v době, kdy jsem nikam nechodil. Pár písniček už jsem v minulosti vydal, ale žádný singl nebyl nikdy tak temný a agresivní jako ty, které jsou na této nejnovější desce. Přitom vznikla v naprosté střízlivosti doma s rodinou.“
Šmejd není hajzl
Proč se deska jmenuje Šmejd?
„Myslím, že je hodně přímočará, sebekritická, otevřeně agresivní a bezvýchodná. Je to v něčem taková žumpa toho nejčernějšího, co jsem v sobě v určité životní fázi vyhrabal. Reflexe mého řešení nějakých situací. I když podaná formou rapu. Spousta těch situací ve mně evokuje pocit šmejdství a zároveň v tom slově vnímám jistou dvojlomnost. Šmejd není hajzl. To slovo má v sobě určitou poťouchlost.“
Co ve svých písních ještě řešíte?
„Hodně tracků je o pocitech, které v člověku vyvolává dlouhodobější abstinence. Dále je tam píseň, která popisuje moje pocity, jež jsem zažíval během nevyspání se kvůli dítěti. Když se člověk dvacátou třicátou noc budí a řeší křik, padají z něj temnoty, které ani v tu chvíli nemyslí vážně. Nebo je vážně myslí, ale byly vždycky uložené hodně hluboko. Někdy řekne něco zlého a potom ho to mrzí. Další píseň, Bate, se týká mé neschopnosti aktivizovat se a měnit věci. Stokrát si řeknete: Tohle mě štve. To by se mělo změnit, mělo by to být jinak, ale nakonec se zařadíte do davu.“
Například?
„Třeba všichni budeme říkat, že sociální sítě jsou hrozné, že nás lenivost sežere a globální oteplování opravdu existuje. Zároveň se na to dál budeme koukat ze svého pohodlí. Ten singl reflektuje moji neschopnost s tím něco dělat. Jsem stejný jako všichni, i když bych rád byl jiný.“
Jste na sebe hodně přísný?
„Nevím, asi jo, ale na druhou stranu mi to konkrétně v tomhle případě přijde namístě.“
Šmejd je album projektu Sebe, což je váš rapový pseudonym. Vy jste ale textař a zpěvák tří uskupení: Matka, Sebe a Chci pnutí. Jedna kapela vám nestačí?
„Vlastně ne. Ale nikdy nejsou aktivní všechny zároveň. Ke každému projektu, co se týče mé pozice textaře, přistupuji jinak.“
V kapele Matka hrajete s Janem Nedbalem. Jak jste se dali dohromady?
„Chodili jsme spolu na DAMU, akorát Honza o rok výš. Byl jsem od 15 let zvyklý mít vždycky nějakou kapelu. Na DAMU jsem ovšem nestíhal, proto jsem na čas žádnou neměl, ale začalo mi to chybět. V té době jsem si oblíbil rap a hledal jsem někoho, kdo dělá beaty. Honza měl instrumentální projekt Nikdy nepřestat snít, tak jsem ho oslovil. Od té doby jsme spolu v kapele Matka.“
Ernest opustil skupinu
Ve filmu Jedna noc hrajete také členy jedné kapely, která zažije krizi a rozpadne se. Měli jste rozepře i ve skutečnosti?
„Honza je jediný člověk z mých přátel, se kterým jsme se živě ani náznakem nepohádali. Ale když jsme spolu v konverzaci na Messengeru, hádáme se spolu obden, protože naše komunikace probíhá víceméně jenom formou sarkasmů a ironií. Když na to člověk není naladěný, může něco špatně pochopit. Už se mockrát stalo, že náš společný chat skončil vygenerovaným nápisem – Adam Ernest opustil skupinu nebo Jan Nedbal opustil skupinu.“
Kluci často zakládají kapely, aby balili holky. Byl to i váš záměr?
„Nevím, jestli jsme si trošku nehodili klacky pod nohy tím, že jsme ji pojmenovali Matka. Ale my jsme s holkama nikdy neměli problém.“
Co říká na vaši hudební tvorbu vaše snoubenka?
„Všechny projekty má ráda. Když mám koncert, je Kamila doma se syny nebo sama hraje v divadle a doma hlídá babička. Už se ale mockrát stalo, že z koncertu běžím Kamilu vystřídat v hlídání. Tam už život rockové hvězdy končí.“
Život herecké hvězdy však pokračuje. 17. dubna je premiéra filmu Vyšehrad Dvje. Na první film přišlo cca 700 000 diváků. Jak se vám snímek líbil?
„Moc, vnímal jsem ho jako takového souputníka k našemu filmu Párty Hárder: Summer Massacre, kde jsem hrál jednu z hlavních postav. Vstupovali jsme do kin ve stejném období. A i když Párty Hárder má humor ještě extrémnější, i tak jsem bral Vyšehrad jako žánrového kolegu.“
Trable s fotbalem
Co vás lákalo přijmout roli ve dvojce Vyšehradu?
„Zajímala mě spolupráce s Kubou Štáfkem. Ten projekt je pro část společnosti určitým způsobem kultovní, tak mi přišlo fajn být toho kultu součástí. A tak hraji Honzu, který je Lavimu mnohem blíž, než si on sám myslí. Je to kluk z vesnice, který má rád pivo a fotbal, a myslím, že nejde pro ránu daleko.“
Musel jste se kvůli filmu naučit hrát fotbal?
„Ano. Fotbal mi není vůbec blízký, jsem fanoušek ragby. Za mě ten míč u fotbalu lítá až příliš po zemi. Ale absolvoval jsem společný trénink s celou naší Klapzubovou jedenáctkou, která se ve filmu objeví. Na něm mohli všichni reálně vidět, že jakýkoliv pokus ze mě vytrénovat fotbalistu je úplně marný. Pouze jsem předstíral, že jsem fotbalista. Pro střihače Vyšehradu byla velká výzva tohle moje snažení zhmotnit, aby to nevypadalo, že je mezi zdatnými hráči jeden, který si tam odběhl od grilování párků.“
Učil jste se nějakou parádičku s míčem?
„No, spíš jsem se vždycky snažil tu přihrávku přijmout a nahrát dál. Bohužel mám nohy fakt úplně levý. Nikdy jsem nebyl fotbalový typ.“
Práce s egem
Jakému sportu se věnujete?
„Brazilskému jiu-jitsu (BJJ), ke kterému mě přivedl bratranec mojí nastávající manželky. Jednou jsem neuváženě plácl, že se přijdu podívat na trénink. Abych dodržel slovo, tak jsem tam přišel a hodně mě to chytlo. Je to náročné nejen fyzicky, ale i psychicky. Hlavně co se týká práce s egem.“
Co tím myslíte?
„Člověk se musí prokousat přes x opravdu dlouhých měsíců nekonečného škrcení a lámání končetin, aniž je schopen se tomu bránit. Tam ego dostává docela zabrat. Jiu-jitsu se říká lidské šachy, zaměstnává i hlavu. Jeho trénink je pro mě jediná činnost, při níž opravdu vypnu.“
Cítíte progres? Dokázal byste se ubránit?
„Myslím, že bych se dokázal ubránit i předtím. Ale progres určitě cítím. Zatím mám jen modrý pásek. I když mě BJJ nesmírně baví, nemám na něj bohužel tolik času. Bohudík kvůli práci. Ale na začátku ledna jsem absolvoval turnaj a byl to pro mě ohromný zážitek.“
Tomuto sportu se věnuje i váš oblíbenec, hollywoodský herec Tom Hardy…
„A dokonce i Ed O’Neill alias Al Bunda ze seriálu Ženatý se závazky. Ten získal černý pásek mistra bojového umění jiu-jitsu.“
Dostal jste se někdy do rvačky?
„Už je to dlouho a byla to vždycky spíš strkanice, než že by to byla nějaká tvrdá »férovka«. Umět se vyhnout boji je svým způsobem obrana.“
Vyšehrad Dvje dorazí do kin za dva měsíce, trailer dost prozrazuje Bioscop
Tetování
Činy jsou činy, slova jsou slovo. To je doslovný překlad latinského nápisu, který má Adam Ernest vytetovaný na hrudi. Původně tam zamýšlel »Činy jsou činy, slova jsou slova«, ale protože si to špatně přeložil, vznikla drobná chyba. Aby tento citát odlehčil, nechal si na své pozadí vytetovat »Okna jsou okna, dveře jsou dveře«.
„To vzniklo, když jsem ještě bydlel u rodičů. Ležel jsem na posteli ve svém dětském pokoji, měl jsem stažené kalhoty, dvoumetrový kamarád mi tetoval zadek a najednou vešel táta, který netušil, že jsem zrovna doma,“ směje se herec a dodává: „Táta byl dost zaskočený.“
Sklípkan
Adam Ernest má zálibu v netradičních domácích mazlíčcích. Ještě donedávna měl obřího sklípkana afrického jménem Lída. „Dostal jsem ho darem na jednom mejdanu v Ústí nad Labem. Viděl jsem ji tam v teráriu mezi knížkami a přišlo mi jako výborný nápad ji vyndat a dát si ji na obličej,“ popisuje herec a pokračuje: „Majitel na ni x let nesáhl, proto mi ji dal. Lída se pak se mnou přestěhovala z Ústí do Prahy a tam s námi žila, než zemřela. Raději než pavouky mám plazy, přemýšlím, že si pořídím chameleona.“
Herec i režisér
Adam Ernest se věnuje i divadelní režii. V říjnu měla premiéru jeho autorská hra A vybouchla Setuza v Činoherním studiu města Ústí nad Labem. Je to »bolest páchající komedie o křehkosti otců během konce světa«.
