V prosinci se rodiče Rozálie radovali z narození dcerky. O necelý měsíc později se však jejich svět otřásl v základech. Rozálii, která vážila pouhých 3,5 kilogramu, postihlo akutní selhání jater, které pravděpodobně zapříčinila virová infekce. V takto nízkém věku je selhání jater poměrně vzácné, vhodný dárce, který je po smrti se navíc těžko hledá.
V takovýchto případech je podle odborníků z IKEM a Thomayerovy nemocnice zásadní spolupráce rodiny. „Máme chatovací skupinu, kde jsme rodině psali, jak na tom Rozálka je a že bude muset na transplantaci. Byla jsem v šestinedělí, a tak mě lékaři vyloučili, manžel má zase jinou krevní skupinu. Bratr se ale hned nabídl, že pomůže. Nemůžu ani popsat, jak jsem jemu i zdravotníkům vděčná,“ uvádí maminka Rozálie, Jana B.
Stav měsíční Rozálie se prudce zhoršoval, pohotoví museli být i lékaři. „Nejprve operujeme žijícího dárce, výkon trvá v průměru 6 hodin, následně tu odebranou část jater musíme ještě upravit, někdy zmenšit a současně nastavit cévy. To trvá až 4 hodiny. Pak musíme u příjemce, což byla v tomto případě ta malá dívenka, nejprve odstranit nemocná játra a teprve potom vkládáme štěp, což může trvat 3 i více hodin,“ vysvětluje prof. MUDr. Jiří Froněk, Ph.D. FRCS, přednosta Kliniky transplantační chirurgie IKEM.
Závod s časem
„V případě akutního selhání jater jde o dny a někdy i o hodiny, jinak není šance na přežití. Velkou výzvou tak bylo pro chirurgy i anesteziology také rozhodování o provedení transplantace části jater od žijícího příbuzného dárce, navíc v urgentní situaci,“ popisuje doc. MUDr. Eva Kieslichová, PhD., přednostka Kliniky anesteziologie, resuscitace a intenzivní péče IKEM.
Operací však zákrok nekončí, velmi důležitá je i následná péče. Strýc Rozárky výkon zvládl dobře a bez komplikací, velké nasazení však vyžadovala péče o malé miminko. Sestry resuscitačního oddělení KARIP IKEM pečovaly o dívku spolu se specialistkami z Fakultní Thomayerovy nemocnice. „Ještě před transplantací jsme připravili rozpis služeb a zařídili, aby naše dětské sestry mohly pracovat přímo v IKEM, a zároveň jsme byli k dispozici i my lékaři ke konzultacím,“ říká MUDr. Martin Prchlík, primář Oddělení dětské intenzivní medicíny z FTN.
Nejtěžší na péči o takto malého pacienta jsou jejich tělesné proporce, nezralost orgánů a jejich výkonnost. Zásadní je i jejich tepelný komfort, zpravidla musejí být ve speciálním vyhřívaném lůžku. Výrazně se liší i přístup k umělé plicní ventilaci a výživě. Sestřičky zároveň musí spočítat příjem a výdej tekutin přesně na mililitry.
Játra Rozálii po transplantaci začala fungovat dobře, začaly jí však selhávat ledviny. Lékaři jí tak museli napojit na kontinuální dialýzu a podařilo se ji stabilizovat. Po týdením pobytu v IKEMu ji mohli lékaři přeložit na pediatrické oddělení intenzivní péče do Thomayerovy nemocnice. V půlce února se vrátila domů a do nemocnice bude dojíždět už jen na pravidelné kontroly.
Úplně vyhráno ale Rozálie stále nemá. „Rozálka bude muset celoživotně několikrát ročně dojíždět na kontroly do Prahy, bude mít dietní omezení a bude potřebovat pravidelné léky. Kvůli imunosupresivům, které musí užívat, aby její tělo transplantovaný orgán neodmítlo, bude náchylnější k běžným nemocem. Není vyloučeno, že ji v budoucnu čekají opakované hospitalizace, protože i běžné infekce pro ni představují velké zdravotní riziko,“ uvádí její prarodiče ve veřejné sbírce, kterou pořádají, aby si mohla rodina dovolit náklady spojené s léčbou a péčí o dceru.
Její tatínek se musel vzdát svého zaměstnání, aby mohl pečovat nejen o svou dceru ale i další dva syny. Dary ze sbírky budou využity na nákup hygienických a zdravotnických potřeb, úhrady za volně prodejné léky a doplňky, náklady spojené s cestami do Prahy na lékařské kontroly, výživu a speciální dietní opatření a spoustu dalších dílčích nákladů, které jsou s péčí o nemocnou Rozárku i celou rodinu spojeny.
