Probíhalo ve foyeru Hudebního divadla Karlín, kterému dominuje klavír. K němu Marek okamžitě usedl a začal hrát, což k prosklené stěně foyeru přilákalo hned několik kolemjdoucích, kteří nevěřili svým očím. Slavík, tady, pár metrů od nich!
Ani pohledy zvědavců ho ale nijak nerozhodily, pohrál si před fotoaparátem s balonky, které jsme mu na tuto malou předoslavu přichystali, a vůbec poprvé sfoukl čtyřicítku na narozeninovém dortu.
Ze zákulisí focení Marka Ztraceného Blesk
Během příjemného odpoledne vznikla také parádní fotografie, kde za Slavíkem poletují notové partitury. Ale nemyslete, nejde o žádnou fotomontáž. Byly potřeba další čtyři ruce asistentek navíc, které potištěné papíry kolem zpěváka rozhazovaly, a to tak opatrně, aby nevstoupily do záběru.
Bača je po tátovi
Marek Ztracený je zpěvákovým pseudonymem, narodil se jako Miroslav Slodičák. Jak mu tedy říkají? „Mamka mě oslovuje Mirdo, táta mi vždycky říkal Mirouši. To mi chybí,“ říká zpěvák s tím, že doma v Železné Rudě mu nejvíc říkají Bača. „Tahle přezdívka mi zbyla po tátovi. Musím říct, že v týhle nový situaci, kdy už tu není, mě to vždycky potěší. Že si ještě lidi vzpomenou, kdo byl, že jsem jeho součást a pokračuju v jeho odkazu...“
