Sportů vystřídal Petr Horáček hned několik, začínal jako tenista, později jej naverbovali do rugby. Už ve čtrnácti letech se dostal do reprezentačního výběrů rugbystů. Hned po revoluci se ale jako patnáctiletý klučina začal rozhlížet, jak si přilepšit a jak vydělat nějakou tu kačku.
„Pamatuju si, jak do Futura přijela nějaká ruská partička z Rostova. Nevypadali, že by měli prachy, ale měli dobrej nápad,“ vzpomíná Petr Horáček. Už v roce 1990 si tak dokázal vydělat klidně 500 korun denně. „Pamatuju si, že byl prosinec a byla strašná zima. Někteří z těch Rusů na sobě měli vaťák a v pase ho měli stažený drátem. Naučili nás s nimi hrát a ty, co byli manuálně zručnější, naučili hrát přímo se skořápkami. Pak přišli Rumuni, ti přišli s házením placek. Protože mě měli rádi, tak mě dali k nim, a tam jsem si už vydělal 1000 korun denně. V šestnácti letech jsem si za to koupil jawu,“ vzpomíná Horáček a přiznává, že jej vydělané peníze příliš nenutily chodit do školy. Celá skupinka si podle něj za jeden den přišla i na 100 tisíc.
K bojovým sportům Petra Horáčka přivedly filmy s Jean-Claudem Van Damem. Začal cvičit karate a poměrně rychle se dopracoval až do české reprezentace. Krátce nato vybojoval titul mistra republiky.
Útěk z vojny?!
Přestože je Petr Horáček chlap jako hora, když v devadesátých letech nastupoval na vojnu, byl povolán k tankistům. Když přijel vlakem do Vimperka, kde jej měli naložit do tatry a odvézt do kasáren, pokusil se utéct. „Když jsem viděl jak to tam ženou jak dobytek, tak jsem si říkal, že tam nejdu. Normálně jsem se otočil a šel jsem pryč. Šel jsem k nějaké sámošce, koupil jsem si salám a rohlík a říkal jsem si, že počkám na vlak a pojedu zpátky do Prahy. Kolem jedenácti jsem zalezl do nějaké hospody a seděl tam celej nároďák karatistů. Odpoledne nás museli přijet přemlouvat důstojníci, ať jedeme s nimi,“ říká Uwovi Petr Horáček.
Kolem půlnoci pak v kasárnách nafasovali všechny věci a měli si je naskládat do své skřínky. To byl pro Petra po celém dni stráveném v hospodě poněkud obtížný úkol. „Přišel nějakej pašák, stejně starej jak já, a ptal se mě, jestli jsem se nepo***l, a celou skřínku mi vyházel ven. Tak jsem se nakrk, ale narovnal jsem to zpátky. On přišel a znovu mi to vyhodil. Chytl jsem ho a natloukl jsem ho do tý skříně, že jsem jí mohl zavřít. Po stranách byla nafouklá. Takže jsem nebyl ani den pod přísahou a už jsem šel na kobereček k veliteli štábu,“ vypráví Petr v rozhovoru.
Po vojně začal Petr Horáček zkoušet i jiné bojové sporty. Trenéři jej nasměrovali k boxu, kde se mu velmi dařilo. Už po šesti zápasech získal titul mistra republiky. Dostal se až na mistrovství Evropy, kde se kvalifikoval i na olympiádu. Tou dobou měl na kontě teprve asi 15 zápasů. Další historky si poslechněte v rozhovoru.
