Myslela jsem jen na to, až si dám prosecco, najím se a vyzvracím, popisuje influencerka, která kvůli bulimii skončila na psychiatrii
Při pohledu na slovenskou influencerku a vizážistku Zuzanu Mračkovou (38) si nejspíš 99% lidí řekne, že je to krásná žena. Protože je. Ona sama se tak ale nikdy necítila, nikdy si nepřišla dost dobrá, dost štíhlá. „Má nejsilnější vzpomínka na dětství je pocit, že jsem tlustá. Pamatuju si rodinné dovolené, pamatuju si hry s bratrem. Ale všechno to překrývá myšlenka na to, že bych měla zhubnout,“ říká v otevřeném rozhovoru pro pořad Blesk Podcast. S poruchami příjmu potravy bojuje takřka třicet let. Loni se poté, co reálně zvažovala sebevraždu a k bulimii se přidal i alkohol, nechala hospitalizovat na psychiatrii. Od té doby je „čistá“. „Zdravá ale nejsem. I podle lékařů, pokud se někdy opravdu vyléčím, bude to trvat ještě několik let,“ přiznává.
Utkvělá představa, že její tělo nevypadá tak, jak by mělo, pronásleduje Zuzanu už zhruba od pěti let. „Netuším, kde to všechno začalo. Ale poruchy příjmu potravy jsou multifaktoriální onemocnění a tak si myslím, že je u mě na vině genetická predispozice. Ačkoliv si nejsem vědoma, že by někdo v rodině s něčím takovým bojoval,“ popisuje v úvodu.
K bojům ve vlastní hlavě se později přidaly i nemístné poznámky okolí. Ačkoliv nikdy nebyla obézní, naopak v dětství vždy hodně sportovala, někdo měl neustále potřebu její tělo komentovat. „Od trenérů jsem často slýchala, že jsem sice dobrá, rychlá, obratná, ale… Vždycky tam bylo to ale. Ale měla bys zhubnout, pak by to bylo dokonalé,“ vzpomíná influencerka.
Poprvé se vyzvracela někdy mezi dvanáctým a třináctým rokem. Měla tehdy pocit, že vyhrála v loterii. „Přišlo mi, že jsem na to vyzrála. Vždycky jsem milovala jídlo, a když jsem se vyzvracela, měla jsem pocit, že jsem objevila tajný recept, jak jíst a nepřibrat. Dlouho jsem si myslela, že to mám pod kontrolou, ale ono to mělo pod kontrolou mě,“ prozrazuje. S bulimií se potýkala roky a všechno vyvrcholilo v posledním ročníku vysoké školy. „Tehdy jsem se dostala do fáze, kdy jsem už celé noci jen jedla a zvracela, jedla a zvracela. A druhý den jsem musela zase fungovat. Byla jsem totální troska,“ otevírá se Zuzana.
Přesto, že prožívala své dosud nejhorší období, stala se i jedna dobrá věc – potkala svého současného muže. Tomu se se svými problémy svěřila a on jí pomohl sehnat adekvátní odbornou pomoc. To na nějakou dobu zabralo, devět let si Zuzka prsty do krku nestrčila. Zdravá ale nebyla. „Nezvracela jsem, ale můj vztah k jídlu nikdy nebyl v pořádku. Neustále jsem hodně řešila, co a kolik jím. Dokonce během těhotenství jsem si dala jasný limit, kolik smím přibrat, což se mi povedlo. A po porodu prvního syna bylo mou prioritou co nejdřív zhubnout na svou váhu,“ dodává.
Zvažovala sebevraždu
Syny má Zuzana dva, po narození prvního se ale ke všemu potýkala s lehkou poporodní depresí a tlak na její psychiku vykulminoval při návratu do práce. „Byla jsem se syny x let doma, do toho byl covid a já se vracela do zaměstnání v korporátu. Tam mi ale přidělili úplně jinou pozici, zaučovala jsem se online, protože byla pandemie a nenáviděla jsem to. Dala jsem výpověď, nastoupila jinam, do toho už se mi slušně rozjížděl instagram… Měla jsem tou dobou reálně čtyři úvazky a k tomu péče o rodinu. Skončilo to totálním vyhořením,“ přiznává. Tou dobou začala velmi vážně přemýšlet o sebevraždě, chtěla nebýt. K nejhoršímu naštěstí nedošlo, ale happy end se také nekonal. Vlivem špatné psychiky Zuzana velmi zhubla a s pochvalnými komentáři ostatních přišla i obava, že by mohla ztracená kila nabrat zpět. Tak začal kolotoč s poruchou příjmu potravy nanovo.
„Opět jsem začala zvracet. Po těch devíti letech to bylo jako zjevení. Takový ten pocit – aha, vždyť tohle znám, tohle jsem dělala, to moje problémy vyřeší,“ popisuje v Blesk Podcastu. Ke zvracení se přidal i alkohol, kterým se snažila po večerech otupit mysl, aby byla vůbec schopná se najíst. Netrvalo dlouho a dostala se opět na úplné dno. Pila, jedla a zvracela. A tak pořád dokola. „Děti mě u toho nikdy neviděly, na to jsem naštěstí vždy dbala. Ale manžel se to po čase dozvěděl. To on přišel jako první s tím, že se musím jít léčit, že tohle už sami nezvládneme. A stejného názoru byla i moje psychiatrička,“ nastiňuje Zuzana svou cestu za zdi pražské psychiatrie, kde se nechala dobrovolně na dva měsíce hospitalizovat.
„Bylo to náročné, bylo tam hodně slz. Když jsem při povinném vážení zjistila, že mám o půl kila víc, nenáviděla jsem se. Největší strach jsem ale měla z návratu domů. Protože v nemocnici byl režim, který jsem musela dodržovat. Venku už bylo všechno na mně,“ říká. Dnes už je zpět doma zhruba tři měsíce. Od té doby nezvracela, ani se nedotkla alkoholu. Nepopírá ale, že je to každodenní boj. „Alkohol mi vůbec nechybí. Ale necítím se dobře. Jsou lepší a horší dny, je to horská dráha. Stále se ale nezvládám sprchovat jinak než při zhasnutém světle. Nemůžu se vidět. Přesto doufám, že se mi konečně podaří tohle všechno porazit. I když to bude ještě pár let trvat,“ uzavírá krásná influencerka. Celý její příběh si poslechněte v novém díle pořadu Blesk Podcast. Je to náročné, ale stojí to za to!
