Slivovice teče proudem, dost možná se dnes leckde nepracuje... Valašsko je vzhůru nohama, slaví historický titul zlínských hokejistů! "Mistři!" sípají zubožení opilci do omrzení. Tým trenéra Bokroše skoncoval se Slavií ve finále play off při první možné příležitosti, drtivou koncovkou obrátil pátý finálový zápas z 0:1 na 4:1 a stejným poměrem sesadil Pražany z extraligového trůnu. Až v čase 58:52 a stavu 3:1 publikum povstalo a prvně se odvážilo k chorálu "Mistři! Mistři!" Slavia hrála bez brankáře, ale bylo zjevné, že sotva najde sílu k dalšímu zvratu. Když Balaštík přidává pojistku, nastává hotové žluté peklo. Zbývajících devět vteřin se ani nedohrává, puk zůstává ležet ve středovém kruhu a kapitán Okál spěchá k brankáři Altrichterovi, hrdinovi série. Časomíra se rozbíhá znovu, začíná odměřovat čas mistrovských oslav. Dvě minuty trvá, než prvně zazní hit večera - We Are The Champions. Tým vyrovnaný na modré čáře se drží kolem ramen, hráči mrskají zmoženýma nohama. Kapitán Okál přebírá pohár, pyšně jej ukazuje lidem, hráči se s ním mazlí a líbají ho jako nejkrásnější milenku. "Tohle je smysl veškeré té dřiny," slzí zadák Hamrlík. I lidé mají zarudlé oči, topí se ve štěstí. Jsou jako opaření. "Není tě slyšet, Zlíne!" zkouší je probudit hlasatel. Jako na povel lidé startují sborové chorály: "Mistři! Přepište dějiny! Hoši, děkujem!" Po tribunách se rozlévá žlutá řeka, všechny šály vlají nad hlavami. Nekontrolují se ani mažoretky, jejich modro-žluté střapce letí přes plexiskla na led. Minuta chybí do osmé večer a dav už se nedaří držet za mantinelem. Nadšený dav vtrhává na led, každý chce poplácat svého hrdinu po zádech, dotknout se poháru. Hráči ale prchají. "Su nasraný. Někdo mě povalil a přisedl mi koleno. Bolí to jako čert," zuřil Hamrlík. "To nemá smysl! Tam se nedá být! To je o život!" dštili oheň další, když se vytrhli z pekla. "Klasická davová psychóza, to nemám rád. Všichni do kabiny! Dokud se led nevyklidí, nevrátíme se tam," vydal poslední rozkaz sezóny kouč Bokroš. Ochrance ale trvalo skoro hodinu, než dav z ledu vytlačila. Pak se hráči, někteří pořád v bruslích, jiní už v šortkách, vrátili zpět. Z tribun jim pořád ještě tleskaly tisíce nejvěrnějších.
Tipsport extraliga - ČP play off - 5. finále Zlín - Slavia 4:1 Konečný stav série 4:1 Branky: 41. Balaštík (Leška), 43. Leška (Hamrlík), 47. Jenáček (Zubíček), 60. Balaštík (Vlach) - 16. Klepiš (Antoš). Rozhodčí: Šindler, Turčan - Blümel, Barvíř. Vyloučení: 6:6. Využití: 1:0, v oslabení: 1:0. Diváků: 7650 (vyprodáno). Třetiny: 0:1, 0:0, 4:0. ZLÍN: Altrichter - Hamrlík, Blaťák, Nosek, Zubíček, Tesařík, Vosátko - Balaštík, Leška, Veselý - Barinka, M. Hlinka, Kapusta - Okál, Vlach, Záhorovský - Weissmann, Jenáček, Mokrejš. SLAVIA: Franěk - Kadlec, F. Kučera, Kolařík, Novák, Granák, Kuntoš, Pojkar - Hruška, Beránek, Sup - Klepiš, Krátoška, Antoš - Vondrka, Kopecký, Dlouhý - Červenka, Ivan, Tomica Co rozhodlo podle BLESKU Zdřímnutí Slavie na začátku poslední třetiny. Než se rozkoukali, přišli o vedení, pak Kuntoš s Beránkem faulovali a dvojnásobné vyloučení Leškovo komando zkrátka trestá. Zlín je zaslouženě mistrem! ZLÍN - Excelentní! SLAVIA - Parádní!
Jen vous dává tušit věk Rostislav Vlach (42), matador zlínské kabiny, miluje tvrdou muziku, pivo a Pelíšky Vousy, kterých má teď plnou tvář, mu pár let přidávají. To je ale tak jediná indicie, kterou si spojíte s jeho věkem. Kdo by totiž do hokejového útočníka Rostislava Vlacha řekl, že už mu táhne na dvaačtyřicátý rok života... Všude ho je plno. Po ledě létá jako ďas, i v kabině je příkladem. "Takový hráč je pro tým nepostradatelný," souhlasí kouč Ernest Bokroš. Zvlášť ve vypjaté době play off, kde Vlach podle mnohých předvádí nejlepší hokej z celé sezóny. Slávu ale skromně odmítá. "Když se daří celému týmu, daří se i jednotlivci. A to nejsem jenom já. Leška, Balaštík, Harmlík... ti všichni by mohli vyprávět." Málokdo v české extralize se může pochlubit takovými zkušenostmi. A vavříny. Má titul světového šampióna z roku 1996, čtyřikrát uspěl i v domácí soutěži se Vsetínem a na Slovensku se Zvolenem. Včera dokráčel k pátému titulu, tentokrát se Zlínem. Ač milovník plzeňského piva, hardrocku, metalu a českých filmů (Pelíšky) nedávno vydal knihu, ve které odtajňuje svoje soukromí i hokejovou kariéru, rozhodně ještě nehodlá bilancovat. Sil má na rozdávání, takže se dá předpokládat, že ve Zlíně bude pokračovat i v následující sezóně. "Tlak necítím. I když rozhodně nechci být jen někdo do počtu. Mám zkušenosti, které mohu nabídnout. A platnější budu spíš na ledě. Neláká mě ani pozice hrajícího trenéra. Abyste práci dělali pořádně, musíte se soustředit jen na jednu věc," tvrdí. On se na tu svoji soustředí maximálně. Trenér Bokroš udivil, když do jedné řady před koncem sezóny nasadil Vlacha, Okála a Kapustu. Dohromady jim je 108 let, na ledě ale nic takového není znát. "Nevím, čemu se všichni diví. Je to zbytečně nafouknuté téma. Novináři musejí o něčem psát, tak hledají každou záminku," ohrazuje se Vlach.
Pozor, z něj nejde pít! Posvátný pohár pro hokejové šampióny: Kdyby tak mohl vyprávět... Nemá jméno a zatím ani takové úctě jako jeho zámořský bratříček pana Stanleyho se netěší. Přesto jsou extraligoví hokejisté ochotni vypustit duši, jen aby si ho mohli potěžkat. Pohár pro hokejového šampióna. Není mu moc, teď teprve pět let, přitom samostatná česká soutěž se hraje jednou tak dlouho. Myšlenka putovního poháru se ale realizovala až od sezóny 1999/2000. Do té doby připadl pohár klubům navždy. Až Sparta ho musela vrátit, zůstala jí jen zmenšená kopie. Příhod už ale zažil nespočet. "Bylo by to zajímavé poslouchání, kdyby mohl vyprávět...," usmívá se Stanislav Šulc, extraligový ředitel. Jeho příběh, to je uzavřené kolečko. "Každý rok to je stejné. Přes sezónu ho má klub, pak ho bereme my. Necháme ho opravit, také ho vyčistíme. Všichni si myslejí, že z něj jde pít. Jenže je tak prošroubovaný, že z něj šampaňské protéká," popisuje Šulc. Každý rok na něm přibude i trocha šrámů, nikdy však takových, aby musel být zcela přestavěn, či dokonce zakoupen nový. Šulc tají, zda je pojištěný. Dá se však předpokládat, že ano. Jeho účetní cena sice činí 40 tisíc korun, skutečnou nynější hodnotu ale nelze vyčíslit. Pocty majitele tohoto poháru si letos užívala Slavia. Vrátila ho až před začátkem finálové série, během finále ho do opatrování získal štáb České televize, který pohárem vyzdobil svoje vysílací studio. Také ho převáželz místa na místo. "Jsme za to rádi. Ta cena je obrovská a těžká, sotva bychom si ji sami nacpali do osobního auta," vysvětluje Šulc výhody této výpůjčky. Z televizního studia pohár putoval k ledu v době, kdy Zlín vstřelil třetí gól. Ředitel Šulc však z vlastních zkušeností ví, že v takových okamžicích musí s pohárem nakládat citlivě. Nejlépe být schovaný kdesi za rohem a vynést ho až se závěrečnou sirénou. "Kolik my už kvůli tomu schytali jmen. Už víme, že to kluby nemají rády. Myslí si, že je už odepisujeme a v emocích nám nadávají," popisuje svízele. Tak to bylo loni v Pardubicích i nyní v semifinále na Spartě. Bylo jasné, že poražený skončí třetí, jenže skóre se přelévalo ze strany na stranu. "My to vždycky nachystali, pak zase uklidili. Zase nachystali a zase uklidili." Jedna taková historka, ještě z doby federální ligy, se odehrála i ve Vítkovicích, kde manažer Černík v záchvatu hněvu (na rozhodčí) uchopil pohár a ještě během utkání ho odnesl přímo na sparťanskou střídačku. "Od té doby jsme mu udělili doživotní pravomoc. Předávat pohár kdykoliv, kdekoliv a komukoliv," směje se Šulc. Včera ve Zlíně ale při slavnostním ceremoniálu Černík chyběl.
