Moderátoři večera, zpěvačka Ewa Farna a písničkář Tomáš Klus byli sice sehranou dvojkou, svým dobrým, příjemně uvolněným projevem mile překvapili, ale jejich fádně civilní, dosti uniformní a nijak zajímavé outfity na aplaus nebyly. Klus se sice svými modrými polobotkami o jakousi jedinečnost pokusil, nicméně neobratně. Zkrátka stylistický výkřik do prázdna.
Bez křídel noblesy
Za stádně uniformní, ničím jedinečné a v drtivé většině nevhodně ležérní, by se bohužel dala označit i většina modelů těch, kteří se na jevišti objevili či v hledišti usedli. Přetlak džínsů, neformálních košil, mikin, trik s potisky.
Občas svetr, kožené či denimové bundy alternované saky u pánů. Samozřejmě v doprovodu oněch džínsů... Oblek aby jeden pohledal, stejně tak malé večerní. Zpěvačka roku a zároveň dvacetiletí Lucie Bílá, si je ve flitrové podobě sice oblékla, ale výsledek v kombinaci se silnými černými punčochami a přebytečným srdcem na hrudi, opravdu nepřesvědčil. To už si líp stylisticky počínala Olga Lounová s Xindlem X, jenž naopak vypadal jak posttotalitní taxikář. Ta hnědá kožená bunda už nikdy více, Xindle X!
Ignorace etikety, již si tento prestižní večer jako všude jinde zasloužil, byla i letos nebývalá a přiznejme si, že absurdní. I dáma velkého formátu, Marie Rottrová, přišla na slavnostní večer s kabelou (byla od Diora), do níž by se vešel větší nákup pro rodinu...
Smutná bilance
Přiznám se, že ležérní image Andělů, která prestiž chvíle devalvuje, dost dobře nechápu. Stojí za ní pohodlnost, mindrák, pseudointelektuální křeč, nebo čirá neschopnost?
Bohužel ani extravagance, která by měla akci kořenit a o níž se sympatická Klára Vytisková z Toxique pokusila, měla k světovému standardu daleko. Její hra na malou českou Lady Gaga byla nedotažená a amatérská. Dobrá pro školní besídku.
Podobnou úroveň má i outfit vzývané a několikrát oceněné kapely Nightwork – tepláky coby maloměstská středoškolská recese dobrý, ale už jich bylo dost. Vymyslete, prosím, pánové něco jiného. Je nejvyšší čas.
Kupodivu z plejády zúčastněných vychází z hlediska etikety poměrně dobře nezáživná SuperStar, staromladý Martin Chodúr s napomádovanou vlnou a retro lokem hvězd z Las Vegas šedesátých let. Jenže bez jejich espritu. Náš zmutovaný Tom Jones alespoň pochopil princip podniku. Vskutku dost tristní zpráva z jednoho mimořádného popíkového večera.
