scaramonte:Taky to už dneska vidím jinak a sebe nehodnotím moc kladně. Ano, byl jsem parchant! Fašoun. Já vlastně jako syn oficíra od malinka obdivoval válku a arrmádu. Snil jem, že budu jako Hitler! Že se budu slánět nad mapou a ukazovat generálům, kudy vést údery! Na střední jsem si hrál na Duceho a proto mi tak i říkali, vždy jsem otevřel okýnko vlaku před dojedem n nádraží, dělal ty xichty a volal: "Má Bologna mě vítá!" a spolužáci ve vagoně se mohli posrat smíchy! Na vojně to ale bylo všecko jiný! Tam mě nikdo neuznával. V příjímači se mi líbilo, byli jsme skvělej kolektiv a náš "desátník" byl borec, vzor. Vykal nám a byl pravý velitel. Šikanu jsem nepoznal. A pak na rotě. Mě převeleli po přísaze z Pardubic do Brna a tam ještě po přísaze neměli! Takže mě mazáci považovali chvíli po ubytování za "půlročáka". A tak jsem nemusel šůrovat jen jesem "suprákům" dones semtam čaj. Když zjistili pravdu, tak chvíli byli zkoprnělí a měli vztek, pak ale řekli, že mi daj čas, než přijdou na rotu zobáci, abych na to nebyl sám. Mezitím jsem se dostal na štáb jako písař, páč jsem měl "C". A tam jsem se den co den zašíval do pozdních nočních hodin, abych nemusel uklíet.

scaramonte:Byla otázka času, kdy dojde ke konfliktu. Zkoušel jsem se dostat z vojny přes záda a už to bylo na dobrý cestě. Pak se ale vše zvrtlo, to když se mázové dozvěděli že fotr je bývalá guma. Oni se mě začli bát a nenávidět mě. Já je poslouchal, ale jen "šaržeů, takže mi velel takový dobrácký desátník a já mu vykal. On mi řek na rovinu ať se na to vyse... a pak si mě zavolalai jendou do kuchyně. Parta mazáků mi tam vysvětlovala ideologii "mazáctví" a ptali se měl, jestli vážně věřím v armádu a jestli ze sebe dělám vola nebo z nich. Šlo o toto: řekli mi, že když vydržím půl roku sloužit, tak pak budu mít půldruhýho roku "veget". V opačným případě když odmítnu, budu mít "zelenou vojnu" a tedy "pakárnu celý dva roky". A já zvolil pakárnu. Všechny jsem udal a otec mi zařídil převelení. Kontráši z Prahy to tam pak vykostili všecko i s velitelema ...

scaramonte:V nový posádce byla polozelená vojna, mazáctví tam nikdo moc nežral. Já byl na štábu a jediná šikana byla ta, že můj mazák, starší písař nedělal rajony. Ale nikdy si neřek ani o soušenku, když přišel balík, naopak mě nikdy nezapoměl pozvat. Na rotě výkoňák byl desátník, ten mi občas dokonce poskyt cigára na sekyru, dkyž mi došly! Jen cikán Sarközy mě vyčetl, že mi není blbý se dívat se suprákama na telku. Věděli navíc kdo je můj fotr, ale to tam nikdo neřešil, jak povídám, polozelená vojna. Ale tam začal konflikt. Jenou přišel praporčík, náčelník tajný spisovny s tím, že mi nedali prověrku pro PTZD! A že musím ze štábu odejít (udali mě spolužáci ze střední, jak jsem později zjistil za sympatie k fašismu). Začli mě posílat na "špak" - tam se zapisovali auta v hraničním pásmu. A jednou přišel cikán ze střeleb a měl schovanejch pár slepejch. tak jsme je vysříleli. Nějaký hovado se ale vrátilo s autem, že jsem mu vzbudili dítě a jel nás udat. Deveťáka měl můj velitel roty cikán Tomčány a ten mě stáh ze služby, chyt pod krkem a mlátil se mnou o budku až mi utrhal knoflíky. A že má půl hodiny napřišití a pak půjdu na prodlouženou službu ...

scaramonte:A já to přišil a nasranej zašel do kantýny na kafe, abych se uklidnil. Ale on už čekal na bráně a kde že jsem se "zašíval" a znovu začal buzerovat, že budu sloužit až se ze mě bude kouřit! Na špaku jsem nechal papír že "se jdu vysrat" a zdrh jsem do lesa. 2 dny jsem se toulal v příhraničí, než jsem se vdal a nádraží hlídce. Pak mě kontráš vyslýchal a já mu řek, že se cítím pronásledován režimem a zeptal se ho, proč mi nedali prověrky. A ten dobytek mi řek že prej co jemi po tom! Tak začal můj boj s bolševismem, což je na vlastní kapitolu. Ještě se ptal, proč mě našli na východě, když jak tvrdímmjsem šel na Západ a já jen, že jsem neměl kompas. Taky jsem řek, že jsem chtěl prodat vojenský tajemství Bundeswehru, že znám kolik je v Brně a Pardubicích letadel a v Planý vrtulníků. Dal mi papír a tužku, abych to sepsal, ale já blafoval a čísla nesouhlasily. Tak se jen pousmál. Dal mě na marodku do rozodnutí co se mnou ...

scaramonte:Velitel brigády mi dal 14 dní basy. Seděl jsem v Chebu. Basa jak za Valdštejna, temná kobka, společný turecký záchod na chodbě, postel přikovaná ke zdi se spouštěla jen na noc, žádná deka, celou noc svítilo světlo. Uprostřed cely byla úzká lavička na sezení, ale já na tom dokázal ležet a občas i usnout, ale bylo to o balanc - čloěk občas spadnul. Pak jsme chodili nakládat smetí a natírat vápnem obrubníky. Jednou si mě zavolali na vrátnici, abych zatopil. A tam jsem se sblížil s nějakým roťákem. On se ptal za co sedím a já mu vyprávěl všecko, jak bojuju s bolševikem, že chci zavýst u nás západní armádu, kde maj uklízečky a vojáci jen cvičí se zbraní, nešůrujou a tak. A on zavolal další roťáky a smáli se a bavili, nabídli pmi i pivečko a cigára (v base jsme je museli schovávat pod kámen na dvoře). Basa utekla a otec mě navzdory hrozbám kontráše dostal na přezkum duševního zdrví do VN Plzeň. Tam se mě plukas, náčelník oddělení rovnou zeptal, jestli chci zpátky nebo ne A já mu řek na rovinu, že návrat pro mě znamená Sabinov. Pochopil a napsal mi diagnozu 300 - nervy. Še jsem domů!!! Ale tím to neskončilo. V civilu si mě našli civilní kontráši a donutili podepsalt jeden papírek. To už je ale jiná, taky osobitá kapitola ...