Koučka: Většina rodičů je negramotných. Trpí i děti zahrnuté láskou

Autor: mib - 
13. 12. 2016
05:00

„Negramotným rodičem“ mohou být i ti, kdo dítě zahrnují péčí, bohatstvím nebo dostatkem pozornosti. Když svého potomka ale nerespektují a pozornost je „falešná“, může dítě trpět do konce života. Tvrdí to alespoň vztahová poradkyně Lucie Königová. Veronika i Kateřina o tom vědí své. Prožily sice dětství v úplné rodině, ale ve stresu a napětí.

„Jsem jedináček. S maminkou jsem si nikdy moc nerozuměla. Od malička jsem měla pocit, že na mě žárlí. Otec se mi hodně věnoval. Úplně se ve mně viděl,“ rozpovídala se Veronika. Ta měla po narození dcery problém srovnat se s pocity z vlastního dětství.

„Nemohla jsem k dceři najít cestu. Začala jsem mít pocity provinění, úzkostí, selhávání v roli matky, že nedokážu mít dceru dostatečně ráda. Vůbec jsem nechápala proč. Manžel začal péči o miminko přebírat víc a víc. Věnoval mu maximální pozornost. Chtěl mi pomoci, ale to ještě víc prohlubovalo moje psychické rozpoložení,“ přiznala žena. Její terapie u vztahové koučky Lucie Königové pak trvala devět měsíců.



„Jde o to, že máme v sobě často zaryté výchovné vzorce od našich rodičů a tyto vnitřní pravdy a zásady mnohdy doslova ,překřičí’ náš vnitřní instinkt. To je mimo jiné i má denní praxe na koučinkovém křesle – pomoci dospělým zbavit se vnitřních myšlenkových vzorců, které jim brání se chovat a cítit se ve svém životě svobodně a šťastně,“ vysvětlila Königová. Nasbírané příběhy a metody, jak své myšlení nesměřovat pryč ze zajetých kolejí, vtiskla do knížky s názvem (Ne)gramotný rodič.

Kvůli dětství strach z partnerského života

Lucie Königová se věnuje vedení rodičů, kteří si nevědí rady se svými dětmi, ale i ostatním zájemcům. Podle svých slov jsme všichni dětmi „negramotných rodičů“. „Rodiče chtějí, aby děti jedly, ale nesedí s nimi u stolu. Mají pocit, že mají mít poslední slovo, vědí vše lépe, musí dítěti neustále pomáhat. Tím vytváří stres, který může přejít na děti. Když jsou pak rodiče nespokojení, děti to cítí jako svou vinu.“

S takovou situací se setkala ve své rodině paní Kateřina. Ta pochází ze zdánlivě idylické rodiny, kde táta hodně pracoval a máma se starala o domácnost. Bylo uklizeno, navařeno, ale podle slov Kateřiny chyběla láska a naopak přetrvával stres.

„Rodiče byli pořád vážní, pracovali a starali se, a když se chvíli radovali a já jsem chtěla být nablízku, vyháněli mě do pokoje. I o Vánocích byl stres, dokonce ještě větší. Aby bylo vše nachystané, napečené, naklizené. Nemohli jsme se doma v klidu pohybovat,“ říká smutně Kateřina. „Maminka tátu k žádné pomoci nepustila, protože pak měla pocit, že jako žena selhává. Byla stále nervózní, že toho má hodně a že nestíhá. Pomoci si od nás však nenechala, protože to děláme špatně a že si to udělá lépe sama,“ zavzpomínala na dětství plné zklamání.

To je podle koučky Lucie typickým příkladem, proč mají pak lidé strach ze svého partnerského života. „Nedostatek komunikace. Láska za podmínky, za výsledky, jedničky a za chování. Nedostatek času rodičů na děti,“ vyjmenovává Königová, co stojí za pochroumaným vztahem rodičů s dětmi. 



„Kvalitních momentů je v rodinách málo a děti se pak cítí nemilované, nechtěné, nedostatečné pro své rodiče a s tím pak souvisí jejich případné problémy s chováním, výsledky ve škole, zdravotní problémy, různé poruchy chování, které si současná společně různě pojmenovala, ale přitom jde jenom o reakce na ,negramotné rodičovství‘,“ vysvětlila koučka.

Cesta zespoda

Sama autorka a dnes už vztahová poradkyně Königová procházela prý částí života s „klapkami na očích“. Změnit se to pokusila až v roce 2010, kdy odešla ze stálého zaměstnání. „Po 14 letech jsem vyhořela. Cítila jsem, že mnou rezonuje touha svou cestu změnit,“ popsala zkušenost matka dvou dětí, se kterými prý vychází přátelsky.

Za zásadní ve vztahu rodič a dítě považuje vzájemný respekt, ale také to, jestli je dítě chtěné. Do života si takový potomek může nést pocit méněcennosti. „Všichni potřebují bezpodmínečnou lásku, respekt, přijetí, podporu, i my dospělí, protože i my jsme stále i dětmi svých rodičů,“ zmínila Königová.

Jednoduchou pomůckou, kterou radí, je předání zodpovědnosti dětem v co nejranějším věku. Už v jednom roce by je rodiče prý měli nechat se rozhodnout, zda chtějí na nočník, nebo nechat plínu. A pak jim přidávat další zodpovědnosti, aby vyrostly v samostatné jedince.

„Na koučinkovém křesle mám plno dospělých, i padesátiletých klientů, kteří si stále řeší špatný vztah se svými rodiči. Jejich rodiče se jim stále snaží radit, zasahovat do života, manipulují, psychicky vydírají. Tudíž se problém ,negramotných rodičů’ netýká jen těch aktuálních, kteří dnes vychovávají malé děti, ale i mnohých dospělých, kteří se od rodičů stále neodpoutali a ve svém životě trpí třeba i 50 a více let,“ uzavřela Königová.

Doporučujeme
Další videa