Strašlivé příběhy hrobů

Kdyby tak hroby mohly vyprávět! To bychom namísto v křesle u televizoru trávili večery na hřbitovech a bez dechu naslouchali hororovým příběhům. Ale vzhledem k tomu, že hroby mlčí jako hroby, byl Nedělní Blesk nucen z nich fascinující historky tak trochu páčit. Za chmurných jarních dnů jsme v Praze bloudili Olšanskými hřbitovy i hřbitovem Malostranským, kde jsou kromě nebožtíků údajně pohřbeny také prázdné peněženky. Ty sem přes zeď přehazují čiperní tramvajoví zloději. A v čase, kdy se už i zlodějům klíží oči, tady možná straší krásná paní Theresia, kterou zahubila její vlastní pýcha. Mrtvý se modlil rekviem Pro pasovského biskupa Leopolda Thun-Hohensteina (zemřel 1826) navrhl úchvatný pomník sochař Václav Prachner. Pomník představuje biskupa modlícího se nad otevřenou knihou a tyčí se zhruba vprostřed Malostranského hřbitova. Pověst vypravuje o pyšné paní Theresii, jež za měsíční noci projížděla okolo hřbitova. Kázala zastavit a kočímu pravila: "Sestup hned, Franzi, a obrať kamenný list starému Thunovi tam na náhrobku, ať nemusí vždy totéž číst." Kočí rázně odmítl, a tak paní sama kráčela k pomníku. Biskup vyhlížel jako živý a sám obrátil bronzový list. Chvějící se Theresia nahlédla do knihy a s hrůzou zjistila, že biskup se za ni modlí - rekviem. Prchala odtud. Do týdne zemřela. Eva Vrchlická ve své básni Hřbitov v Košířích (1925) soudí, že ani po smrti nenalezla Theresia klid. V básni se totiž praví: "Hrob, na němž se keře černého bezu shlukly, je roztržen a puklý, kde spát má věčný sen Theresia." Svatá holčička Na kamenném podstavci leží postavička děvčátka, dílo sochaře Josefa Maxe z roku 1851. Touto takzvanou Svatou holčičkou je Malostranský hřbitov proslulý. Podle pověsti dívence padala z okna panenka, Anička se pro ni nakláněla a zabila se. Děti jí sem odjakživa nosí květiny, hračky a obrázky. Za to jim Anička plní jejich dětská přání. Děsivý sen Největší náhrobek na Olšanech patří rodině soudního rady Aloise Hrdličky. Roku 1900 sem byl pohřben jediný syn, jedenadvacetiletý Jan Hrdlička. Sousoší z bílého mramoru představuje hrozný sen matky: Jedné noci se matce zdálo o tom, že syn, mladičký voják, zemřel. A nebyl to sen, byla to pravda: Jan si vzal život. Zastřelil se, prý kvůli prohře v kartách anebo z nešťastné lásky. Jaké z toho plyne poučení? Takové, že mladí muži by raději měli zapomenout na hazard a na ženské. Ale i v tom případě mohou umřít - nudou! Ubohý generálmajor Obzvláště fascinující olšanský hrob. Leží na něm v těsné blízkosti náhrobku dlažební kostka. Jde o vražedný nástroj: právě touto dlažební kostkou zavraždila šestapadesátiletého generálmajora jeho milenka. Těžko říci, z jakého důvodu považovali nebožtíkovi příbuzní za nutné napevno instalovat nešťastný předmět na hrob. Jestli se na to Sahlhausen shůry kouká, musí mít permanentní vztek. A my se můžeme nechat inspirovat a místa věčného odpočinku obětí zločinů zdobit příslušnými noži, válečky na nudle, těžítky a flintami. Čtyři děti Augustina Zimmermanna Strohá deska ve zdi hořce sděluje, že zde navěky odpočívají čtyři malé děti Augustina Zimmermanna: Augustin, Vácslav, Maria a Antonín. Jejich otec, dělník Augustin, obdržel v říjnu 1861 soudní výpověď z žižkovského bytu a jiné řešení než zavraždit děti i sebe jej bohužel nenapadlo.