Je to dar, nebo prokletí, když někdo vidí do druhých jak do studánky? Nejspíš obojí. Ti, co k těmto lidem chodí pro radu, jim blahořečí, zatímco ostatní si poklepávají na čelo. Své o tom ví i Dušana Plicová (45) z Plasů a její tři synové. Může za to příbuzenství s proslulou čarodějkou Sandrou, dcerou Raula Schránila, nebo život v západočeských Plasech, které až do dnešních dnů provází přízrak středověkého plenění zdejšího kláštera? "Mami, mami, já se bojím," vykřikoval nejmladší syn Dušany Plicové Jirka z postýlky už ve dvou letech. Viděl něco, co jiní neviděli - přízraky i duchy, a bál se. Uklidnil se, až když ho máma vzala k sobě pod peřinu. "Chápala jsem to, vždyť i já jsem jako malá viděla na zahradě něco, na co nerada vzpomínám dodnes. Z temného kouta se na mě šklebil ošklivý obličej a vypadal jako čert z pohádky," dodává. Nevysvětlitelné zážitky Jirku provázely po celé dětství. V domku starém čtyři staletí, kde bydlel od šesti let jen s matkou a bratry, vídal duchy zemřelých příbuzných, ale co bylo ještě horší, i přízraky - postavy, které místo očí měly jen důlky. Také měl vize nahánějící strach a jednou se před ním začala zničehonic objevovat i písmena, z nichž se dala složit slova. "Takové věci ´zamávají´ s dospělým, natož s dítětem. Kvůli tomu byl syn natolik úzkostlivý, že nějakou dobu nemohl ani do školy," svěřuje se dnes jeho matka, která je vzdálenou příbuznou slavné čarodějnice Sandry, dcery Raula Schránila, žijící v Mnichově. "Raul Schránil byl bratranec mé babičky a když jsem po letech Sandře o našem Jirkovi psala, odpověděla, proč jsem se neozvala dřív a že v naší rodině je přece něco takového úplně normální. Vize totiž měl i její slavný otec, ačkoliv veřejně to popíral," líčí paní Dušana. Možná však v tom, že se u jejích synů - a u Jirky obzvlášť - začaly objevovat prazvláštní schopnosti, sehrála roli i skutečnost, že rodina bydlela právě ve starém domě, kde se v minulosti patrně odehrály velmi zvláštní věci. Bylo i období, kdy jim doma v kuchyni vypadávalo z polic samovolně nádobí atd. Jaké je možné vysvětlení? Dominantou Plas, které se nacházejí pár kilometrů severně od Plzně, je budova bývalého cisterciáckého kláštera založeného ve 12. století. Dnes v něm jsou byty, knihovna a dům dětí a mládeže. Po celá staletí jej však obývali mniši a říká se, že když byl klášter ve středověku vypleněn, na každém stromu v okolí visel oběšený mnich. "Syn se mi svěřoval, že vidí mnichy, jak běhají po naší zahradě, a dokonce tu viděl i jednoho oběšeného," vypráví jeho matka. To, že její nejmladší syn kromě jiného pozná, jaké mají lidé zdravotní potíže a jakou barvu má jejich aura, se brzy rozkřiklo. "Začali k nám chodit lidé, kteří ho prosili o pomoc, a já se celá červenala, když v deseti letech dospělým ženám říkal, že mají třeba problémy s dělohou nebo vaječníky. Vlastně tím předčasně dospěl a dětství si příliš neužil. Vždycky lidem poradil i vhodné bylinky, ale byl pak unavený a vyčerpaný. Proto toho po čase nechal. Dnes říká, že v budoucnu se k tomu vrátí, ale teď si konečně užívá to, co jeho vrstevníci, a já jsem ráda, že je spokojený," vypráví Jirkova maminka. Svoje schopnosti se její nejmladší syn prý už naučil používat "na knoflík". Když chce, aby ho neobtěžovaly, pomyslně je "vypne". Jinak se s nimi totiž prý žije opravdu těžko. Protože však paní Dušana má podobné schopnosti také, pustila se do diagnostikování a pomoci lidem sama. A proč ne? Vždyť nemoci lidí a jejich osudy ji zajímaly vždycky. Zpočátku si nevěřila, ale každou diagnózu konzultovala s Jirkou a jak se ukázalo, shodovali se. A tak to u Pliců funguje dodnes. Jirka chodí do učení, jezdí na motorce, zajímají ho motory a počítače a po večerech se s maminkou baví o problémech lidí, kteří ji navštívili, aby jim poradila. "Lidé za mnou chodí s nejrůznějšími potížemi a já se pokaždé přesvědčuju o tom, jak úzký vztah mají nemoci k psychice. To prostě nejde oddělit. Problémové oblasti a orgány nakreslím do postavy na papíru a pak si o všem povídáme. Když třeba zjistím tuk na játrech, vím, že to znamená citové nenaplnění, kdy člověk strádá v partnerských vztazích. Vždycky, když rozluštíme diagnózu a choroby, přijde proto řeč i na povahové vlastnosti a životní zkušenosti, pocity křivdy i zloby, které neseme v sobě a které nejvíce ubližují nám samotným. Hodně se pozná i z barvy aury a také z očí. Z pohledu se dá poznat i to, čím kdo byl v minulém životě, nebo čím se zabýval. To všechno je v našem podvědomí a oči jsou do něj brána. Poradím nějaké bylinky nebo nakreslím léčivé obrázky, které mi - když dotyčného vidím, vyvstávají v mysli už předem," vypráví o svém "denním chlebu" paní Dušana. Neobyčejné nadání se dostalo i oběma jejím starším synům. Nejstarší Radovan (27) mívá vize, prostřední Marian (24) dokáže energii předávat rukama a dlaně ho někdy doslova pálí. "Žijeme na malém městě a po tom, abychom byli středem pozornosti, nebo si na nás lidé ukazovali, netoužíme. Těm, co potřebují, ale pomůžeme rádi. Vždyť když si lidé uvědomí, v čem chybují, stačí někdy k uzdravení tak málo!" Léčitelku můžete kontaktovat na tel. 608 653 805.