Rodenova postava v Lidicích: Vrah Saidl opravdu žil!

V právě vydávané knize Ozvěny lidické noci přináší Motl příběhy plné tajemství, které v minulosti publikoval coby televizní a rozhlasový reportér a dokumentarista. Jak sám říká, osudy (včetně osudu Františka Saidla), které stály za vyhlazením Lidic, natáčí už řadu let. Blesk od něj získal fakta, která patřila jen do jeho archivu.

Psaníčka vdovy

Motl vychází z autentických archivních materiálů, které hledal nejenom v České republice, ale například také v Německu. Získal rovněž fotografii Františka Saidla.

Motl vysvětluje: „Hutník František Saidl se narodil v roce 1887. Vzhledem k tomu, že jsem si několikrát a myslím, že důkladně prostudoval celý jeho spis, vyšetřovací i soudní, získal jsem ucelený obraz toho, co se tehdy 19. prosince 1938 odehrálo. Před tehdejšími vyšetřovateli musím ovšem smeknout. Pracovali rychle a precizně. Dokumentace je dělána velmi důkladně. Toho osudného dne Saidlův sedmadvacetiletý syn Eduard otci vyčítal, že dává do domácnosti málo peněz a místo toho podvádí svou těžce nemocnou ženu s milenkami. Poté syn uchopil vycházkovou hůl a dvakrát s ní udeřil otce do hlavy. Ten v nejvyšším rozčilení vytáhl z kapsy nůž a svého syna zasáhl třemi ranami. Jedna mířila rovnou do srdce. Byla to tedy vlastně sebeobrana.“

Stanislav Motl objevil rovněž dvě milostná psaníčka, která tehdy jistá 36letá vdova z Lidic svému milenci, tehdy 51letému Františku Saidlovi, poslala. „Svou tajnou schránku měli, věřte nebo ne, za hřbitovní zdí,“ říká Stanislav Motl.

Reportér pátral především po poválečných osudech Františka Saidla. Jeho další stopy objevil již před několika lety v jisté obci nedaleko Kladna. Saidl si našel družku a až do pozdního věku pracoval v kladenských hutích, aniž kdokoliv z jeho známých tušil, že pochází z Lidic. Zemřel v roce 1961. Podle svědků, s nimiž Motl hovořil a kteří Františka Saidla dobře znali, zemřel poté, co mu cestou na kole selhalo srdce. Jiní pamětníci však dodnes tvrdí, že ho cestou do práce srazilo auto.

Láska s pachutí smrti

Motl se zabývá mimo jiné také příběhem prokleté lásky Václava Říhy a Anny Maruščákové. Ženatý Václav Říha, který se před svou milou vydával za tajemného odbojáře, napsal Aničce dopis, ve kterém naznačil, že má cosi společného s atentátem na Reinharda Heydricha. Dopis se dostal do rukou gestapa. Gestapáci, než odhalili Říhovu totožnost, se domnívali, že tajemný odbojář, kterého jim Anna Maruščáková popsala, je Josef Horák z Lidic, který společně s dalším lidickým občanem Josefem Stříbrným sloužili v čs. letectvu ve Velké Británii. Tato skutečnost stala záminkou pro vyhlazení Lidic. To i přesto, že Václav Říha byl posléze dopaden. Byl pak, stejně jako Anna Maruščáková, popraven.

"Vzhledem tomu, že jsem tento příběh natáčel prvně již polovině devadesátých let, podařilo se mi tenkrát ještě najít několik důležitých svědků, včetně členů rodin Anny Maruščákové či Václava Říhy,“ zdůrazňuje Stanislav Motl. Všichni vzpomínali, jak vyděšenou Aničku odvezli gestapáci na Kladno. Jak ještě její tehdy patnáctiletý bratr za ní vezl prádlo do vězení. Nic nebylo platné, nevinná Anička se domů nikdy nevrátila. A tak vlastně Lidice byly zničeny kvůli nedorozumění a pouhé frajeřině jednoho ženáče…

Svědectví jednoho z katů

Stanislav Motl se ve svých pátráních nevěnuje zdaleka jenom Lidicím. Například také sleduje jedinečný osud muže, v roce 1942 teprve chlapce, který unikl vyhlazení obce Ležáky pouze tím, že v kritický den byl v pokračovací škole v nedalekých Pardubicích. Rovněž objevil bývalého člena popravčí čety, který se podílel na hromadné popravě mužů a žen z Ležáků.