„Nerozumím tomu a ani nechci“. Zemanovy lidi tepe Forejt za jmenování ministryně v Lánech

Je pravda, že to není ještě ani měsíc od jmenování nové vlády a prezident už jmenoval už druhého ministra spravedlnosti a za týden pověří řízením ministerstva práce a sociálních věcí také novou šéfku. Jenže ne na Pražském hradě, ale bez tradičního ceremoniálu a bez přítomnosti novinářů na zámku v Lánech.

„Jde o druhou rychlou změnu ve vládě po krátké době a z tohoto důvodu zvolíme úspornější ceremoniál, který samozřejmě dostojí všem ústavním podmínkám. Na druhou stranu jmenování v Lánech je pro ministryni poctou, zámek byl oblíbeným místem prvního československého prezidenta T. G. Mysaryka. A letos si připomínáme 100 let od vzniku ČSR. Plně jsem tuto variantu doporučil. S účastí médií nepočítáme,“ odůvodnil Blesk Zprávám prezidentův mluvčí Jiří Ovčáček, proč Miloš Zeman nejmenuje Maláčovou podle tradic na Pražském hradě.

„Říci, že při druhém nebo třetím jmenování se už nemusí dbát na takové formální aspekty a prokázání té samé úcty, jako při první jmenování, je zdůvodnění, kterému nerozumím a nechci mu rozumět,“ kroutí hlavou bývalý hradní protokolář Jindřich Forejt. Důvody proč novinky v okolí prezidenta nechápe, popsal v rozhovoru pro Blesk Zprávy.   

Zeman jmenuje Maláčovou v Lánech místo na Hradě. „Snižuje její vážnost,“ shodují se Forejt se Špačkem

Co říkáte na to, že prezident Miloše Zeman pomalu uhýbá od tradičních ceremoniálů při jmenování ministrů? Nového šéfa spravedlnosti Jana Kněžínka jmenoval ve své kanceláři, novou ministryni práce a sociálních věcí jmenuje také bez ceremoniálu i přítomnosti novinářů na zámku v Lánech?  

Spíš mi přišlo nestandardní jmenování ministra spravedlnosti pana Kněžínka, který byl jmenovaný v pracovně prezidenta, ne v Trůnním sále. To bylo absolutně historicky poprvé. Je pro mě nepochopitelné, že to nebylo spojené ani s ceremoniálem.

A je ceremoniál vůbec nutný a musí k tomu sloužit jen Pražský hrad?

Každý jmenovací akt ústavního činitele, mezi něž patří i člen vlády, je spojen s nějakým ústavním ceremoniálem, kterého se účastní vojáci hradní stráže nesoucí státní vlajku a vlajku prezidenta republiky.

Jmenovacím sálem může být Trůnní sál – což asi nejčastěji, ale může to být i společenský sál, který je stejně velký. Ale třeba při jmenování pana ministra spravedlnosti, když jsem viděl tu fotografii v soukromé pracovně pana prezidenta – to bylo něco, co bylo bezprecedentní a bylo to podle mého v moderních dějinách poprvé. Podle mého ústavní akt proběhl v kulisách úplně neobyčejně neobvyklých. Pokud jde o Lány, tak tam se konaly ceremoniály, pokud se nepletu, i za prezidenta Václava Havla, ale i za prezidenta Václava Klause.  V létě 2003 tam jmenoval mimo jiné místopředsedu vlády Pavla Rychetského ústavním soudcem (Klaus byl tehdy v Lánech čerstvě po propuštění z nemocnice, kde byl s angínou a bolestmi kloubů – pozn. redakce).

Jmenování člena vlády není akt, kdy vám dá někdo do ruky nějaké desky a řekne: Od teď jste člen vlády. Někdo musí přečíst slib, jmenovaný musí prezidentovi podat ruku a říct ‚Slibuji‘.

Přítelkyně Nejedlého, účetní či magnát: Kdo také zabral přední řady na Zemanově slávě

To ale v té pracovně proběhlo. Slib přečetl kancléř, pan ministr podal ruku a řekl ‚Slibuji‘…

To je možné, ale zkrátka tomu chyběl ten ceremoniální nádech, který to jmenování má mít.

Ani tentokrát – tedy při jmenování nové ministryně Jany Maláčové, nebudou stejně jako u jmenování pana ministra Kněžínka přítomná média. Tedy alespoň to tak zatím Pražský hrad prostřednictvím mluvčího Jiřího Ovčáčka avizoval. To také přeci nebývá příliš běžné?

Musím znovu konstatovat, že pro mě je to vše jeden velký a chybný úkrok stranou, protože tím se z toho slavnostního aktu stává ryze něco banálního. Moc tomu skutečně nerozumím. Troufnu si říct, že pokud mluvíme o demokratickém období od vzniku republiky v roce 1918, tak se nikdy až do jmenovacího aktu současného ministra spravedlnosti nestalo, počítám-li do toho také první republiku, že by se jmenování obešlo bez vojenských post. Pro mě to bylo naprosto bezprecedentní a na fotografii ze jmenování pana Kněžínka jsem koukal s naprostým zděšením. Opravdu mě to šokovalo. Je to pro mě navíc nepochopitelné i z toho důvodu, že kancelář prezidenta republiky je od Trůnního sálu vzdálená vzdušnou čarou asi 20 metrů – přepočítáno na běžnou vzdálenost v krocích je to maximálně padesát metrů. Takže tomu skutečně vůbec nerozumím.

I tentokrát by mělo jmenování paní Maláčové proběhnout v pracovně, jediný rozdíl, který Jiří Ovčáček oproti jmenování pana Kněžínka avizuje, je, že bude přítomný premiér Andrej Babiš?

Pokud to bude v pracovně a bez vojáků, tak…. já opravdu nevím. Zřejmě Pražský hrad zavádí od doby vzniku prezidentských ceremoniálů, od dvacátých let 20. století, nějakou novou metodu, kdy pro někoho ponechává plné ceremoniály a pro někoho nechává ceremoniály druhého ranku, nebo stupně. Nevím proč. Nevím, jaký klíč je k tomu. Nevím, jestli je to úmysl, nebo jen pokus o zjednodušení. Nepůsobí dobře, když některé členy vlády jmenuje s plnou polní, tedy se vším tím ceremoniálem, který k tomu náleží už tradičně a ze zvyklosti, a některé jmenuje v bojových podmínkách, nebo s operativní šablonou. To znamená, za úplně jiných kritérií.  Vytváří se dvojí jmenování vůči stejné funkci.  Nejsem si úplně jistý, jestli dokáže Pražský hrad vysvětlit, kdy bude aplikovat to či ono a proč je to jiné, než to bývá u jiných.

Takže u vás ani neobstojí ten argument, že „Jde o druhou rychlou výměnu ve vládě po krátké době a z toho důvodu zvolíme úspornější ceremoniál,“ jak to odůvodňuje Jiří Ovčáček?

„Proboha. Ne.  I kdyby to bylo čtvrté jmenování na stejnou funkci během jednoho týdne, tak je to pořád respekt k té ústavní funkci. A tou funkcí je člen vlády, ministr. K té funkci by se mělo přistupovat vždy se stejným respektem, bez ohledu na to, kolikáté je to jmenování. Říci, že při druhém nebo třetím jmenování se už nemusí dbát na takové formální aspekty a prokázání té samé úcty, jako při první jmenování, je zdůvodnění, kterému nerozumím a nechci mu rozumět. Je to absolutně absurdní.

Od kdy vlastně máme ustálené jmenovací ceremoniály?

Jmenovací ceremoniály se řídí tradicí, která vznikla už v první republice. A ty ceremoniály, které jsem za těch 16 let, co jsem strávil na Hradě, velmi důkladně sledoval, protože mě to zajímalo, tak ty ceremoniály vycházely z administrativy prezidenta Masaryka. Po něm na ně navazovala každá prezidentská administrativa, ať už to bylo v kterémkoliv režimu. Ty základní parametry nastavil doktor Guth Jarkovský, který se stal autoritou přes společenské chování a etiketu. A právě on byl také tvůrcem prezidentského ceremoniálu. Vycházel z toho, že republikánský ceremoniál, který se projevuje i v tom jmenování, je postaven na protikladu k monarchistickému. Republikánský ceremoniál je o tom, že v republikánském prostředí byla dána určitá míra ceremoniálu vždy tomu danému úřadu stejně, aby nevznikly rozdíly. Což je rozdíl od monarchistického, který si s tím vůbec nelámal hlavu a sází si to, jak přijde. Pokaždé byl na jmenování kladen jiný důraz. Některé ceremoniály byly se všemi poctami, jiné zase menší, jednodušší, kratší, méně slavnostnější.

Nechápu, že současná reprezentace Pražského hradu opouští dané linie republikánského ceremoniálu, který jasně říká, že danému úřadu se musí dostat vždy to samé. Je to podle mého skutečně poprvé, kdy se od tohoto republikánského ceremoniálu od těch 20. let 20. století upouští. Je to totální převrácení. Je to návrat k jistému monarchistickému vidění a ceremoniálu. Ukazuje to už jen, v jakém rozpoložení se prezident vůči tomu jmenování – ne vůči jmenovanému, ale jmenování, nachází. Takže dnes pláče asi nejen Guth Jarkovský, ale přiznám se, že pláču i já.

Ještě před jmenováním v Lánech se chce s kandidátkou na ministryni sešel v pondělí odpoledne premiér Andrej Babiš, v úterý ji pak přijme i Miloš Zeman, aby zjistil, jakou vizi chce Jana Maláčová v rezortu prosazovat. I na tuto schůzku pojede Maláčová do Lán.