9°C
Krycí jméno Sázkař: Horáček o tom, jak ho lámali, aby práskal! Pomočuju se a mám záchvaty, napovídal jim
Štěstí je krásná a přepychová věc, ale prachy si za něj nekoupíš… Autor tohoto nesmrtelného textu Michal Horáček (64) měl »přepychové« přízně osudu na rozdávání a peníze si za ni rozhodně kupovat nemusel. V roce 1981 se mu podařilo vyklouznout z lámacího kola Státní bezpečnosti a majlant si vydělal sám hazardem!
Horáček měl na začátku 80. let za sebou dvouměsíční basu a čtyřletou podmínku za padělání dokladů k výjezdní doložce do USA. Byl ženatý a měl malého syna Filipa.
Pro estébáky tak byl ideální cílovou obětí nátlaku. Nastoupil totiž do výrobního družstva invalidů META, kde se v 70. a 80. letech sešla vybraná společnost disidentů – Ivan M. Havel, Pavel Zajíček, Martin Palouš, Jan Brabec a další.
Fízlové po Horáčkovi chtěli, aby donášel na „seskupení pravicově orientovaných osob“, speciálně na jistého Dr. Františka Cigánka, bývalého pracovníka parlamentu, „který měl socialismu nepřátelské názory“.
„Režim tam odklízel ty nejnepohodlnější lidi. A ti museli mít platový strop. Oni si nesměli vydělat víc, ani kdyby pracovali dvacet hodin denně. A já jsem jim dával svůj plat. Dával jsem ho tomu Cigánkovi, ať jim ho rozdá,“ vysvětlil Blesku Horáček.
Cigánek ale patřil ke kritikům režimu a nedával si pozor na ústa. Proto se na něj StB chtěla dostat pomocí Horáčka, na něhož založila spis s krycím jménem Sázkař v kategorii Kandidát tajné spolupráce.
Na »vynucené schůzce« 28. 8. 1981 estébák kpt. František Vach uvedl, že Horáček v podstatě s návrhem na donášení souhlasí. „Spustili, že na Cigánka chtějí informace a ať jim je dávám. Nejlepší by v tu chvíli bylo říct jim: ‚Máte na rukou krev, vy darebáci! S vámi já se nikdy bavit nebudu!‘ Ale představte si to v mé situaci. Za komunistů vás předvolá jejich tajná bezpečnost, která říká, že o vás ví všechno. A vy tomu věříte. Jak se budete cítit?“ vzpomíná Horáček. „Já jsem se bál. Strašně jsem se bál. Napřímo jim odpor klást nešlo, a tak jsem přemýšlel, jak se z toho dostat…“
VŠE O MICHALU HORÁČKOVI ČTĚTE ZDE>>
Za pár dnů agent zašel za Horáčkem znovu a ptal se, jak se rozmyslel. Ten měl už připravenou výmluvu: „Víte, proč jsem v tom družstvu invalidů? Já mám vážnou nemoc. A je mi to trochu trapné říkat, protože to je epilepsie se záchvaty, při nichž upadnu na zem a pomočím se. Takového člověka vážně chcete mít ve svých službách?“ líčí Horáček fintu, kterou použil.
Vyšla mu. Fízl prý měl někoho s podobnou diagnózou ve svém příbuzenstvu. „Neznamenalo to však, že bych hned obměkčil estébáka nějakými řečičkami. Ale byl to dobrý začátek, aby se dalo říct, já to nepřijímám, ale nezlobte se na mě, já ani nemohu,“ vzpomíná.
Horáček je prý rád, že zkoušku s StB podstoupil, a hrdý je na to, že obstál. Jak později zjistil, spousta jeho kolegů v Mladém světě v tom neobstála. Přistoupili prý na to ze strachu a říkali si třeba, že nic podstatného neřeknou.
„Ale to tak není. Jakmile se upíšete tomu ďáblu, vždycky děláte zlo. Stačí, když řeknete o nějakém Karlovi, on má doma pelargonie, takhle v rohu… Předvolají si Karla a ptají se: ‚Jak vám rostou ty pelargonie, neschnou tak nějak?‘ A vy, Karel, jste v tu chvíli totálně rozhozený, neboť věříte, že o vás vědí fakt všechno,“ tvrdí Horáček.
Ve středečním Blesku čtěte: Jak se chtěl Horáček přes Chřestýše dostat do televize!
Nó. Hezký... Navrhovat za presidenta podvodníka a vexláka, který na svoje levárny navíc hrdý, tak to je fakt terno... Horáček s Pažoutem byli největší grázlové z 3.B., se kterými měl Mach a Sebestová jenom problémy. Infantilita Čechů je jako z tohoto seriálu, pokud chtějí Horáčka za presidenta. Nic jiného k tomu nelze dodat.