Po Ikarii XB 1 jsou Démanty noci druhý československý snímek zařazený v posledních letech do Cannes Classics, kde se každoročně představují restaurované snímky významných tvůrců světové kinematografie. Českému publiku se zrestaurovaný snímek představí na festivalu v Karlových Varech a do kin Démanty noci vstoupí na konci srpna.

Démanty noci se díky digitálnímu restaurování vrací do kin v podobě, v jaké film diváci viděli v době premiéry v roce 1964. Před zahájením prací odborníci zkoumali filmový negativ i několik kopií z různých období, zjišťovali jejich původ, technický stav a míru opotřebení. "Současně s průzkumem filmových materiálů probíhal také historický výzkum v písemných archiváliích a dobovém tisku, který nám umožnil detailně rekonstruovat okolnosti vzniku a uvádění filmu," uvedla restaurátorka Tereza Frodlová z NFA.

Premiérové uvedení na festivalu v Cannes podle NFA pomůže snímku v následné distribuci filmu v zahraničí, protože opětovné zpřístupnění filmu divákům je podle nich hlavní důvod restaurování filmů.

Když Démanty noci v roce 1964 získaly Velkou cenu na filmovém festivalu v Mannheimu-Heidelbergu, šlo o jeden z prvních mezinárodních úspěchů československé nové vlny. Volná adaptace povídky Tma nemá stín od spisovatele Arnošta Lustiga, který na vzniku filmu úzce spolupracoval, stála na počátku kariéry tehdy osmadvacetiletého Jana Němce, jednoho z nejoriginálnějších českých filmařů 60. let minulého století.

Němec podle odborníků patří k těm, kteří svými filmy přispěl k mezinárodnímu věhlasu československé kinematografie. V srpnu 1968 zaznamenal první hodiny sovětské okupace v Praze a tyto záběry propašoval přes hranice. Začátkem 70. let mu byla znemožněna jakákoliv činnost ve filmu, a proto emigroval. Po návratu do vlasti po sametové revoluci hledal nový styl a přístup k audiovizuálnímu vyjadřování. Jeho tvorba v digitální éře se opět vyznačovala originalitou a vyhraněným stylem, filmy byly oceněny například na festivalu v Locarnu v roce 2001.