Konec masopustu je podle dramaturga divadla Zdeňka Janála považován za skvost druhé poloviny 20. století, ale také za jednu z neobtížnějších her k režiím. "Topol přináší na scénu nejen reálné postavy, ale i masopustní maškary. Navíc některé figury ztvárňují i alegorické postavy," uvedl.
Drama se odehrává na konci masopustního veselí. Nekončí však jen masopust s průvodem maškar, ale také socialistická kolektivizace vesnice. O politiku ale v nové inscenaci tolik nejde. Podstatné jsou především mezilidské vztahy ve všech svých rovinách a otázky, které se po generace opakují. "Boj o tradiční hodnoty v přímém propojení s realistickým příběhem soukromého rolníka Krále dotváří symbolická rovina masopustních maškar," uvedl Janál.
Podle režiséra Rychlíka se divadla tohoto typu textu bojí. "Vypovídá v řadě rovin, je napsaný mimořádným básnickým jazykem. Je to i výraz odvahy divadla, že se do toho rozhodlo jít se mnou," míní Rychlík.
Roli krále ztvárnil Martin Mejzlík, další postavy například Petr Borovec, Jana Ondrušková, Petr Dohnal či Milan Němec, celkem vystupuje kolem 20 herců. Kostýmy a masky jsou dílem Evy Jiřikovské, k pohybové spolupráci divadlo přizvalo Hanu Achilles. Výraznou roli má v inscenaci hudba Petra Hromádky, ať již živá či scénická.
