Dva roky za Lukáše bojovali: Policisté ze mě udělali hloupou stařenu, říká babička

Kadeřnictví Ludmily B. je v ulici Pod Lipou. Je to vlastně předělaný přístřešek, který kdysi byl garáží. Z chodby, sloužící jako čekárna, se vstupuje do místnosti s holičským křeslem a vedle je ještě jedna místnost – napůl sklad, napůl převlékárna pro kadeřnici.

Čas

Lukáš Nečesaný tvrdí, že uvnitř byl „…asi dvacet vteřin.“ Učitel angličtiny ho uvolnil v 16:45 (možná o minutu později). V 16:56 hod. ho svědkyně, paní V., která venčila psa, uviděla u prodejny SportModa pár desítek metrů od kadeřnictví („…byl to takový kluk, něco jako Harry Potter,“ uvedla do protokolu) a v 17:00 hod. mu otevřela dveře bytu babička.

V 17.10 – jak potvrdili policejní experti – začal pracovat se svým počítačem. Kromě toho zhruba minutu před pátou hodinou uviděla paní Š., bydlící ve čtvrtém patře paneláku naproti kadeřnictví, jak dovnitř vešel „…mladší muž s krátkými vlasy, na zádech nic nenesl, brýlí jsem si nevšimla…“ Není vyloučeno, že to byl skutečný pachatel. Časové údaje hovoří ve prospěch Lukáše Nečesaného. Policie ani soud to v úvahu nevzaly.

Otec

MUDr. Luděk Nečesaný, ředitel Krajské nemocnice Liberec, ji za pár let vytáhl ze dna. Zlikvidoval penězovody, které z ní vedly k různým lidem a firmám, a řadu z nich proti sobě popudil.

„Nemůžu vyloučit, že někdo situace v Hořicích využil a chce se přes mého syna dostat na mě,“ říká. Lukáše charakterizuje jako naprostého – a flegmatického – pohodáře, ale absolutně nespolehlivého. „Spousta věcí mu nedocházela a tenhle deficit v jeho výchově, hlavně v pubertě, jde za mnou,“ přiznává. Faktem je, že když syn potřeboval tátu, táta vydělával.

V Lukášovu nevinu otec věří bezvýhradně. Vypočítává nesrovnalosti v práci policie, upozorňuje na fakta, která kriminalisté Jušta a Hynek nevzali v úvahu. „Otisk boty kohosi v krvi na místě činu, zfalšovaná rekognice, neprůkazné pachové stopy,“ rozhořčuje se, stejně jako nad tím, že jeho syn ležel se spoutanýma rukama dvě hodiny někde v kanceláři na podlaze.

Podle jeho slov Lukášovi šaty policisté sice zabavili, ale do vozu je nesli v rukách, nikoli v zapečetěných obalech. „I proto soudní znalec, profesor Kloubek z Policejní akademie v Praze, označil pachové stopy – podpůrný důkaz – za kontaminované,“ zdůrazňuje. Rodina podala proti postupu policie stížnost i protest na Generální inspekci bezpečnostních sborů. „Ani se neobtěžovali odpovědět,“ krčí rameny otec, který boj za syna ani náznakem nevzdal.

Lukášův otec předvádí nepochopitelné gesto policisty při rekognici | Blesk - Martin Přibyl, archiv

Učitelka

Markéta Zivrová (44) učila Lukáše angličtinu a byla i jeho třídní. „Cílené agrese by schopen nebyl,“ je přesvědčená. „Pravda, měl časté absence, byl emotivní a lajdák i v přemýšlení, ale sociálně byl vyzrálý. Respektoval hranici mezi studentem a pedagogem,“ charakterizuje svého bývalého žáka. Dodává, že měl vždycky víc peněz než ostatní. „Ale když si šel pro svačinu, optal se ostatních, co kdo chce. Přinesl to a od nikoho peníze nechtěl.“

Lukášovo zatčení před školou neviděla, ale připouští, že mělo na žáky velmi špatný dopad. „Spousta z nich hovořila o policejní brutalitě,“ krčí rameny.

Další učitelé se v pohledu na Lukáše s jeho třídní shodli. „Víte, on občas vyváděl, ale bylo to spíš jako volání o pomoc – jsem tady, podívejte se na mě,“ doplnila další pedagožka. Ani ona nevěří, že by byl schopen vraždy.

Učitelka Zivrová něvěří, že by její žák byl schopen cílené agrese. | Blesk - Martin Přibyl, archiv

Babička

Paní Marie Nečesaná (66) svému vnukovi rovněž věří. To se jaksi předpokládá, ale její slova o postupu policejního vyšetřování dokreslují celý případ zase z jiné stránky. „Ten den, kdy se to stalo, jsem Lukášovi po příchodu hned vynadala. Myslela jsem, že na angličtině nebyl. Až když mi vysvětlil, že skončil dřív, aby se mohl nechat ostříhat kvůli schůzce s děvčetem, jsem se zklidnila,“ vzpomíná.

Policii řekla, že Lukáš přišel domů přesně v pět odpoledne. „Ručičky na ciferníku hodin se překrývaly s číslicemi – dvanáctkou a pětkou a to jsem vypověděla. Jenže policajti a soudce ze mě udělali hloupou stařenu. Když prý se ručičky překrývaly, muselo být půl šesté,“ říká. „Ale vnuk zadal své heslo, které neumím ani já, ani můj muž, do počítače deset minut po páté.“

Potvrzuje, že vydala policii Lukášovy šaty. „Neprala jsem je, to policie taky prověřila, a přesto na nich nebyla ani kapka krve. A přitom v tom kadeřnictví byla všude. Jak to, že Lukáš potřísněný nebyl?“ ptá se na věc, která policii ani soud rovněž netrápila.

„Jim byla a je jim jedno spousta věcí. Vybrali si obětního beránka a pravda je nezajímá,“ byla přesvědčena Lukášova babička. Nejvyšší soud jí naštěstí dal za pravdu.

Babička Marie Nečesaná s dopisy od Lukáše. | Blesk - Martin Přibyl, archiv