9°C
Pravda o vojenském zběhovi Daňkovi: Ukradl obrněný vůz a zabíjel. Uteklo už 40 let!
V noci z 22. na 23. července 1973 došlo nedaleko Bučovic na Kroměřížsku k přepadu kolony vojenských vozidel. Zběh Antonín Daněk (20) tam samopalem zastřelil tři vojáky a dvanáct dalších zranil.
Událost stará čtyřicet let není zapomenutá. Jen ubylo lidí, kteří ji pamatují a mohou k ní něco říci. To, co se tehdy stalo, totiž není ani dnes úplně vysvětleno. Daňkův útěk z kasáren v Kroměříži a jeho následné vraždění nikdo pořádně nepochopil ani v roce 1973 a ještě dnes se o důvodech jeho činu spekuluje.
Hodný hoch
Antonín Daněk měl štěstí. Pocházel z malé obce Cvrčovice a z posádky v Kroměříži, kde si povinnou základní vojenskou službu odbýval, to měl domů hodně blízko. Sloužil příkladně, dokonce byl vybrán za řidiče obrněného transportéru OT 64, který při cvičení používal velitel tamní motostřelecké divize, a to mu přinášelo různé úlevy a výhody.
„On byl i jako kluk hodně chytrý, sečtělý, ale také lajdák,“ vzpomíná jeho spolužačka Ludmila Paličková (60) z obce Zdounky „Měl moc hodné rodiče a o svoji sestřičku, která se narodila mentálně postižená, se také staral.“ Vyučil se truhlářem a dělal svoji práci dobře. Na vojnu se prý docela těšil.
„Proč střílel a zabíjel, nevím. Ale lidé tady si mysleli, že mu prezident Svoboda dá milost. Vždyť jeho žena Irena z Cvrčovic pocházela a rodinu Daňků dobře znala. Ani to nepomohlo, pověsili ho,“ říká paní Paličková.
Lupič a vrah
Antonín Daněk večer 22. července protancoval na zábavě v Milovicích. Hodně pil a po návratu do kasáren v tom pokračoval a s někým se pohádal. Prý se rozzuřil, vzal z místnosti dozorčího samopal a bedničku se čtyřmi stovkami ostrých nábojů, a protože měl v kapse i klíče od garáže, naložil to všechno do velitelského obrněného transportéru. Prorazil s ním bránu a vydal se domů.
Cestou ničil parkující auta, a když mu došlo kuřivo, rozstřílel v Rousínově trafiku a zásobil se. Opilecká jízda skončila havárkou – obrněnec se převrátil poblíž obce Bohaté Málkovice. Vzápětí se mu podařilo zastavit projíždějící vojenský terénní GAZ, řidiče vyhnal samopalem.
Daleko nedojel, znovu boural poblíž vesnice Kyjánky. Když tam uviděl kolonu vojenských skříňových aut Praga V3S, začal střílet.
Přežil masakr
První auto, pojízdnou ženijní dílnu, řídil Stanislav Šebesta (61). „Vezl jsem záložníky z Bučovic na cvičení do vojenského prostoru u Vyškova. O nějakém zběhovi jsme nevěděli vůbec nic,“ vzpomíná dnes.
Daněk se podle něj schovával za kamenným křížem, na malém návrší u křižovatky Bučovice – Vyškov – Kojátky. „Vyběhl a začal střílet. Poručík, který seděl v kabině vedle mě, umřel hned po první dávce, byl jsem celý od jeho krve. Daněk pak přiběhl blíž a pálil do aut.“
Řidič Šebesta vypadl z kabiny a odplazil se do příkopu u silnice. „Bylo něco před pátou ráno a celé to trvalo asi deset minut. Pak Daněk zastavil auto s manželským párem, vyhnal je a ujel.“
Zůstalo tam dvanáct raněných a tři mrtví.
Na útěku
Zběh mířil do Cvrčovic. „Byl to hrozný křik z jejich domku,“ vybavuje si v paměti František Šamánek (74), který s manželkou Miladou (72) bydlí kousek od Daňků. „Jeho máma křičela – cos to provedl – a prosila, aby zůstal doma.“
Daněk prchl v kradeném autě, ale u Kostelan mu došel benzin, a tak se přece jen domů vrátil, pěšky. Jeho matka mu vzala samopal a hodila ho do septiku, on sám se schoval na půdě.
„Přišel brzo po ránu, přes kopce. To už byla naše vesnice obstoupená esenbáky (pozn. red.: SNB – Sbor národní bezpečnosti, policie). Náš místní okrskář Franta Neoral šel k jejich plotu a křičel: Tondo, nech toho a pojď sem, neblbni. No a on kolem poledního vylezl a vzdal se.“
Pan Šamánek nevylučuje, že Daněk má na svědomí víc mrtvých. „Pár let potom jsem ležel v Kroměříži v nemocnici s člověkem, který jako záložák v jednom z těch rozstřílených aut seděl. Tvrdil, že Daněk zastřelil nejmíň pět vojáků.“
Strýc
Důležitým svědkem z rodiny Daňků je strýc vraždícího vojáka, pan Josef Daněk (79) z Bojanovic. „Ten s vámi ale asi nebude chtít mluvit,“ uvažoval Antonín Říkovský (60), starosta obce Rataje, který si vzal sestřenici popraveného vojenského zběha. „Ale zkuste to.“
Jeho doporučení pomohlo. Někdejší traktorista reportéry Nedělního Blesku přijal a rozpovídal se.
„Na našeho Tondu to byl podfuk, který papaláši v kasárnách ušili,“ překvapil hned úvodní větou. „Všechno to měli předem připravené, ten útěk a všechno kolem. Chtěli se s Tondou v tom obrněnci dostat přes hranice do Rakouska.“
Jeho synovec si totiž podle jeho slov své, do značné míry výsadní postavení na vojně, nezískal jen díky příkladnému plnění povinností. „Vždyť on jim vozil litry kořalky. Proto ho tak často pouštěli domů a ještě si poroučeli, co má přivézt, i zabijačku,“ tvrdí pan Daněk.
Záhada
Při jedné takové opilecké »sedánce« v kasárnách si prý pár poddůstojníků s Daňkem dohodlo útěk za hranice. „Toník měl vzít transportér a sejít se s nimi kousek od Kostelan, poblíž jedné hospody. Ale nikdo tam nečekal, jak bylo sjednáno. Ušili to na něj, podfoukli ho,“ je přesvědčen zběhův strýc.
„A aby se v tom rodina nešťourala, koupili jim nové auto a dali ještě hodně peněz,“ vypráví Josef Daněk. Přestože byl zběhův otec jeho bratrem, nesvěřil se mu, kdo co dal a kolik. „Neřekl mi nic, ale já vím, že to tak bylo,“ tvrdí strýc vraždícího vojáka.
Trest smrti
Antonína Daňka, který dostal prokurátora z Vyššího vojenského soudu v Táboře, odsoudili ve veřejném líčení v Brně 13. září 1973 k smrti oběšením. Trest byl vykonán 21. prosince téhož roku.
Témata:
Související
Vrah Stalin se potrestal sám, uchlastal se a když zblízka ukázali na něj záběr, tak bylo na něm vidět jak je v depresích. To nám za totáče neukázali až nyní jsem to viděla a nebylo mu co závidět.